35 C 23/2023-22 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne 1. 11. 2021 účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě kterého byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky do 24 měsíců. Žalovaný vrátil z předmětného dluhu toliko 1 Kč. Žalovaný tak žalobci dluží jistinu v částce 9 999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatky za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti 990 Kč, úroky v částce 1 470 Kč, náklady uplatnění pohledávky 460 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 2 146 Kč. Žalovaný však dluh přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 1. 11. 2021 účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě kterého byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky (prokázáno občanským průkazem žalovaného, smlouvou, sazebníkem a výpisem čerpání). Žalovaný přes výzvu uhradil toliko 1 Kč, takže žalobce úvěr zesplatnil (prokázáno opisem proplacení, výzvou, zesplatňujícím dopisem). 4. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno], rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 5. Žalobce dle svého tvrzení zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit na základě údajů žalovaným sdělených a dále kontrolou žalovaného v jednotlivých registrech (např. NRKI, BRKI, SOLUS apod.). K tomuto svému tvrzení žalobce nepředložil žádné relevantní důkazy kromě jednoho výpisu z účtu žalovaného, ze kterého bylo možné zjistit jediný výraznější příjem 15 465 Kč bez jakékoliv konotace k věci. O dalších žalobcových poměrech nebylo zjištěno ničeho. 6. Soud konstatuje, že takto zjištěné poměry žalovaného jsou zcela nedostatečné. Žalobce se k jednání nedostavil, a proto nemohl být poučen dle § 118a o. s. ř. Soud za této situace uzavřel, že žalobce nikterak nezkoumal majetkové poměry žalovaného a tedy ani jeho schopnost splnit dluh. Tím tak nedostál svým povinnostem daným § 84 – 89 zákona, čímž způsobil neplatnost smlouvy. 7. Soud proto žalobci přiznal dle § 2991 a násl. o. z. bezdůvodné obohacení ve výši poskytnutých prostředků ponížených o již zaplacenou 1 Kč, a to včetně úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. 9. Soud následně zamítl všechny neplatně sjednané nároky, jakož i úroky z prodlení k nim, když žalovaný v tomto rozsahu nemohl být v prodlení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 585,52 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 791 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.