35 C 338/2023-29 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce podal u soudu žalobu, kterou se domáhal uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 24 723,16 Kč s příslušenstvím. Žalobce se žalovaným uzavřel pojistnou smlouvu [číslo] Počátek pojištění byl sjednán od [datum] a pojištění trvalo do [datum]. Užití vozidla žalovaný uvedl jako běžné užití. Předmětem pojištění je vozidlo [anonymizováno], [registrační značka]. Součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky. Předmětem žaloby je nárok žalobce na náhradu škody, kterou mu žalovaný měl způsobit porušením zákonných povinností při sjednání pojištění a po dobu trvání pojištění. Žalobce ze seznamu registračních vozidel značek vozidel evidovaných jako taxi zjistil, že vozidlo žalovaného je chybně pojištěno pro běžné užití, ačkoliv jde o vozidlo taxislužby a pro tento způsob užití není předmětná pojistná smlouva sjednána. Vozidlo mělo být správně pojištěno pro výkon podnikatelské činnosti – provoz taxislužby, neboť s tímto je spojeno vyšší riziko vzniku pojistné události, a tudíž i vyšší pojistné. Předmětem žaloby tak rozdíl pojistného za dobu trvání smlouvy od [datum] do [datum] ponížený o již uhrazenou částku 22 880 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předložených listin se zjistil následující skutkový stav. Žalobce se žalovaným uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] k pojištění vozidla [anonymizováno], [registrační značka]. Celkové roční pojistné činilo 19 932 Kč, splatné čtvrtletně po 4 848 Kč. Datum sjednání pojištění bylo stanoveno na [datum]. Užití vozidla bylo uvedeno jako běžné užití. Žalovaný dle výpisu ze živnostenského rejstříku má předmět podnikání osobní silniční motorová doprava provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče. Z dopisu od Ministerstva dopravy se zjistilo, že žalovaný měl předmětné vozidlo v době od [datum] do [datum] evidováno jako vozidlo taxislužby. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti. 4. Soud věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 5. Podle § 2788 odst. 1 o. z., dotáže-li se pojistitel v písemné formě zájemce o pojištění při jednání o uzavření smlouvy nebo pojistníka při jednání o změně smlouvy na skutečnosti, které mají význam pro pojistitelovo rozhodnutí, jak ohodnotí pojistné riziko, zda je pojistí a za jakých podmínek, zodpoví zájemce nebo pojistník tyto dotazy pravdivě a úplně. Povinnost se považuje za řádně splněnou, nebylo-li v odpovědi zatajeno nic podstatného. 6. Podle § 2791 o. z., prokáže-li pojistitel, že by uzavřel smlouvu za jiných podmínek, pokud by pojistné riziko ve zvýšeném rozsahu existovalo již při uzavírání smlouvy, má právo navrhnout novou výši pojistného. Neučiní-li tak do jednoho měsíce ode dne, kdy mu změna byla oznámena, jeho právo zaniká. 7. Podle § 2792 o. z., prokáže-li pojistitel, že by vzhledem k podmínkám platným v době uzavření smlouvy smlouvu neuzavřel, existovalo-li by pojistné riziko ve zvýšeném rozsahu již při uzavírání smlouvy, má právo pojištění vypovědět s osmidenní výpovědní dobou. Nevypoví-li pojistitel pojištění do jednoho měsíce ode dne, kdy mu změna byla oznámena, zanikne jeho právo vypovědět pojištění. 8. Podle § 2800 o. z., bylo-li v důsledku porušení povinnosti pojistníka nebo pojištěného při jednání o uzavření smlouvy nebo o její změně ujednáno nižší pojistné, má pojistitel právo pojistné plnění snížit o takovou část, jaký je poměr pojistného, které obdržel, k pojistnému, které měl obdržet. 9. Podle § 2808 odst. 1 o. z., porušil-li pojistník nebo pojištěný úmyslně nebo z nedbalosti povinnost stanovenou v § [číslo], má pojistitel právo od smlouvy odstoupit, prokáže-li, že by po pravdivém a úplném zodpovězení dotazů smlouvu neuzavřel. Pojistník má právo od smlouvy odstoupit, porušil-li pojistitel povinnost stanovenou v § [číslo]. Právo odstoupit od smlouvy zaniká, nevyužije-li je strana do dvou měsíců ode dne, kdy zjistila nebo musela zjistit porušení povinnosti stanovené v § [číslo]. 10. Podle § 2809 písm. b) o. z., pojistitel může pojistné plnění odmítnout, byla-li příčinou pojistné události skutečnost, kterou při sjednávání pojištění nebo jeho změny nemohl zjistit v důsledku zaviněného porušení povinnosti stanovené v § [číslo]. 11. Podle § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 12. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný mezi sebou uzavřeli pojistnou smlouvu. Pojistná smlouva byla uzavřena k vozidlu, jehož užití bylo ve smlouvě uvedeno jako běžné užití. Vozidlo bylo v předmětné době užíváno jako vozidlo taxi. 13. Jedná-li se o uzavření pojistné smlouvy, má žalovaný povinnost pravdivě a úplně odpovědět na písemné dotazy osoba, který vystupuje v roli zájemce o pojištění. Porušení této povinnosti je podmínkou platnosti použití sankce v podobě zrušení pojistné smlouvy odstoupením nebo v podobě zániku pojištění na základě odmítnutí pojistného plnění, které může použít jen pojistitel. Pojistitel má dále v případě, že v důsledku porušení povinnosti pojistníka při jednání o uzavření smlouvy nebo o její změně bylo ujednáno nižší pojistné, právo snížit pojistné plnění. Z výše uvedeného vyplývá, že v případě, kdy pojistník poruší svou povinnost pravdivě a úplně odpovědět na dotazy pojistitele při jednání o uzavření pojistné smlouvy, může pojistitel uplatnit různé zákonem předvídané sankce. Právní úprava při tom nedává pojistiteli právo požadovat pojistné zpětně (vizte ŠIMEK, Robert. § 2788 ([anonymizováno] k pravdivým sdělením). In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník § 2716-2893 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 593–594, marg. č. 42). Tyto zákonem předvídané sankce navíc jsou zvláštní úpravou ve vztahu k náhradě škody a již z principu tak pojistiteli nevzniká nárok na náhradu škody spočívající v nižším pojistném. To by bylo obcházením zákona, neboť by pojistitel prostřednictvím náhrady škody mohl požadovat něco, co mu zákon neumožňuje. 14. I kdyby pak žalobci mohl v teoretické rovině vzniknout nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku vyššího pojistného, nelze odhlédnout, že předpokladem takového zisku by byl souhlas žalovaného s výší pojistného (tedy skutečnost, že by žalovaný uzavřel za těchto podmínek s žalobcem smlouvu). Nelze při tom z jeho prokázaného chování dovozovat, že by žalovaný pojistnou smlouvu se změněnými podmínkami uzavřel právě s žalobcem. Pokud by ji takto neuzavřel, není dána příčinná souvislost mezi škodou a porušením povinností žalovaným a ten tak neodpovídá za škodu. Žalobce se k jednání nedostavil, nemohl tak v tomto směru být soudem poučen. 15. Soud proto uzavírá, že žalobce nemá právní nárok na náhradu škody. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady nevznikly.