46 C 214/2023 — Okresní soud Praha-východ

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne [datum], s odůvodněním, že manželství je v současné době trvale a hluboce rozvrácené, neboť rozdílný náhled manželů na společný život vyplývající z jejich povahových odlišností postupně vedl k vzájemnému citovému odcizení a vzájemným sporům, které vyústily v prosinci 2022 vykázáním manželky ze společného bydliště ze strany manžela. Od té doby žije manželka u svých rodičů a již nemá zájem na obnovení manželského soužití. Případnou manželovu snahu o zachování manželství v průběhu již několik měsíců trvající odluky neshledává přínosnou. 2. Manžel s návrhem na rozvod manželství nesouhlasil, neboť neshledal žádný důvod pro rozvod manželství, které 14 let fungovalo šťastně a potýkalo se pouze s běžnými starostmi. Manželství je pro manžela posvátným svazkem, který nemůže být zrušen rozhodnutím soudu. Přál by si dostat další šanci, neboť ta mu byla po odchodu manželky ze společné domácnosti z její strany odpírána. 3. Manžel je státním příslušníkem Ukrajiny s pobytem na území České republiky, manželka před necelým rokem nabyla státní občanství České republiky, proto se soud nejprve zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, úpravu obsaženou ve Smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikovanou pod č. 123/2002 Sb.m.s. a dospěl k závěru, že podle čl. 30 odst. 4 mezinárodní smlouvy je dána pravomoc a příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 30 odst. 2 je rozhodným právem právní řád České republiky. 4. Z oddacího listu vydaného dne [datum] [anonymizována tři slova] [územní celek], [obec] bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v obci [anonymizováno] na [země]. 5. Z výslechu manželky bylo zjištěno, že se z manželství nenarodily žádné děti. Manželé si již delší dobu nerozumějí a manželka již manžela nemiluje. V průběhu manželství manžel manželce zakazoval stýkat se s její rodinou a manželka z jeho strany vnímala ponižování. Rozepře v manželství vznikaly zejména stran financí, neboť manželce bylo často vyčítáno, že se dostatečně nepodílí na stavbě společného domu. Požadavek manžela na placení nájemného právě v domě, který patří do společného jmění manželů, považovala za nevhodný. Úkorně vnímala, když se její manžel vyjadřovat špatně o ní i o její rodině. Manželka popsala své vykázání ze společné domácnosti ze strany manžela na Silvestr loňského roku, po kterém se již zpět k manželovi nevrátila. Ani za dobu cca sedmi hodin, co si balila věci, se ji manžel nepokusil zastavit, rovněž po jejím odchodu se ji nesnažil kontaktovat, což podle manželky svědčí o jeho nezájmu na zachování manželství. Pokud manžel manželku skutečně kontaktoval, stalo se tak až v reakci na výzvu zaslanou manželovi ze strany zástupce manželky. V průběhu posledního roku společného soužití přitom sám manžel alespoň třikrát nad rozchodem manželů přemýšlel. 6. Z výslechu manžela bylo zjištěno, že manžel svoji manželku stále miluje, nevidí žádný důvod, pro který by mělo být jejich manželství rozvedeno, naopak má za to, že jejich manželství stojí za to zachránit. Manželé spolu prožili 14 let, za tu dobu si manžel k manželce vypěstoval pevné citové pouto. Manželé spolu trávili volný čas především cestováním, společným grilováním rovněž s rodinou manželky. Od doby covidu se však situace změnila, manželka trávila více času se svojí rodinou a manžel cítil, že jejich vztah poněkud ochladl. Manžel popřel, že by kdy manželce zakazoval stýkat se s její rodinou nebo že by se kdy o ní špatně vyjadřoval. Podle manžela však jakékoliv (byť i drobné) rozepře mezi manžely řešila manželka útěkem k rodině. Naopak manžel dlouhá léta v České republice nikoho neměl, dokud v nedávné době nepřicestovala jeho sestra. Manžel se tak cítil, že je na všechno sám, emočně se vyčerpal, neboť manželé se asi před šesti lety rozhodli, že půjdou bydlet do vlastního a manžel začal stavět dům, splácel hypotéku, tři další půjčky, auta i chod domácnosti. Uznal, že manželka byla skvělá hospodyňka, avšak finančně na nic mimo poplatku za internet a svoz odpadu nepřispívala. Finance tak často byly předmětem jejich vzájemných sporů, stejně tak spor ohledně financí předcházel odchodu manželky ze společné domácnosti. Její odchod byl však rychlý a pro manžela nečekaný. Manžel chtěl manželce poskytnout prostor, proto se manželce začal ozývat až téměř po měsíci po jejím odchodu a poté, co mu napsala, že už nechce v manželství pokračovat. Pro manžela je manželský svazek posvátný a slovo soud pro něj neexistuje, neboť před Bohem jsou manželé stále svoji. Manžel by si přál dostat ještě jednu šanci, aby se mohl pokusit manželství zachránit. Pokud by to však nevyšlo, snahu by již vzdal. 7. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a zůstalo bezdětné. Manželé spolu nežijí od konce loňského roku, kdy manželka opustila společnou domácnost, od té doby se manželé neviděli navzdory tomu, že se manžel pokoušel manželku přemluvit ke společné schůzce. 8. Po právní stránce soud věc hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), kdy podle § 755 odst. 1 o.z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 9. Podle § 755 odst. 2 o.z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 10. Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 11. Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 12. Kvalifikovanost rozvratu manželství je dána nejen jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Skutečnost, zda manželé spolu žijí či nikoliv, není vázána na existenci společného bydliště; společné žití manželů je otázkou jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí, problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod. 13. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Z výslechu obou manželů vyplynulo, že oba jistou dobu pociťovali ve vztahu ochladnutí vzájemných citů, byť každý z nich této skutečnosti přikládal odlišnou důležitost. Manželka neporozumění ve vztahu, ať už se jednalo o trávení společného času, představ ohledně fungování manželství nebo otázky financování chodu domácnosti, vnímala již několik let před svým odchodem ze společné domácnosti, zatímco manžel ho začal vnímat až s příchodem covidu, kdy manželka začala více času trávit se svojí rodinou. Manželka se jasně vyhranila proti obnovení manželského soužití, neboť její city k manželovi již vymizely. Z tohoto důvodu rovněž neměla zájem o schůzky s manželem v průběhu vzájemné doposud trvající odluky. 14. Lze tedy uzavřít, že v daném případě je dána existence rozvratu manželství, který podporuje i skutečnost, že od doby, co manželka opustila společnou domácnost, manželé již společně soužití neobnovili a zejména z rozhodnutí manželky se nestýkají a nekomunikují. Manželství je přitom dobrovolným svazkem dvou lidí a nikdo v něm nemůže být nucen setrvat proti své vůli. Absentuje-li na straně manželky jakákoliv vůle o obnovení manželského soužití, není namístě manželství účastníků navzdory nesouhlasu manžela zachovat. Příčinu rozvratu manželství přitom soud spatřuje přinejmenším v neshodách manželů ohledně chodu a financování společné domácnosti. 15. V řízení přitom nebyly tvrzeny a prokazovány žádné mimořádné okolnosti, které by svědčily ve prospěch zachování manželství ve smyslu § 755 odst. 2 o.z. Soud proto návrhu manželky na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl. 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neboť soudem nebyly shledány okolnosti odůvodňující jejich přiznání některému z manželů.