48 C 15/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 7. 6. 2022 domáhala zaplacení částky 18 450 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku s tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO] – dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 17. 4. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [částka], na základě které žalované poskytla bezhotovostní zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 5 986 Kč, a vrátit ji v 52 týdenních splátkách, přičemž výše splátky činila 308 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 3 296 Kč (konkrétně dne 27. 4. 2020 uhradila částku 1 486 Kč, dne 21. 5. 2020 částku 1 500 Kč a dne 26. 10. 2020 částku 310 Kč). Úroková sazba byla sjednána jako pevná pro celu dobu trvání smlouvy ve výši 50,50% p.a. Dne 28. 1. 2022 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to s účinností od 1. 2. 2022, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Ke dni postoupení pohledávka činila na jistině částku 7 639,58 Kč, na poplatcích za poskytnutí a správu úvěru částku 4 910,42 Kč, na smluvní pokutě částku 5 000 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 423,50Kč a na sankčních poplatcích částku 900 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení z jistiny ve výši 7 639,58 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z jistiny ve výši 7 639,58 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Oba tyto úroky žalobkyně požadovala vedle sebe s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 33 Odo 657/2005, podle jehož závěrů mají každý z těchto úroků odlišnou funkci. Žalovaná byla před podáním žaloby upomínána o úhradu dlužné částky. 2. Podáním ze dne 1. 12. 2022 žalobkyně doplnila žalobu tak, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to především z bankovních, nebankovních a ostatních registrů a databází a příjmů a výdajů žalované, když zjistila, že ve výše uvedených registrech neměla žalovaná žádný negativní záznam, nebylo vůči ní zahájeno insolvenční řízení, nebyla vůči ní vedena žádná exekuce, trvalý pobyt žalované se nenacházel na adrese obecního nebo městského úřadu, své příjmy žalovaná doložila složenkami za měsíc březen a duben 2020, ze kterých vyplývalo, že je osobou ve starobním důchodu s tím, že její příjem činil 10 986 Kč měsíčně, přičemž další čisté příjmy domácnosti činily 10 000 Kč, odhadované výdaje žalované pak činily 7 000 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Před zahájením jednání čtením žaloby konaném dne 10. 3. 2023 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 50,50% p.a. z částky ve výši 7 639,58 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. 5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci: 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 310 včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že se žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně dne 17. 4. 2020 uzavřeli smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala za poskytnutý úvěr zaplatit poplatek ve výši 5 986 Kč v 52 týdenních splátkách, přičemž výše splátek činila 308 Kč. Úroková sazba byla sjednána jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 50,50% p.a. 7. Z historie úvěru soud zjistil, že dne 17. 4. 2020 byla žalované poskytnuta částka úvěru, dne 27. 4. 2020 byla žalovanou uhrazena částka výši 1 486 Kč, dne 21. 5. 2020 částka ve výši 1 500 Kč a 26. 10. 2020 částka ve výši 310 Kč. 8. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná při uzavírání úvěrové smlouvy uvedla, že je starobní důchodkyní, přičemž její čistý příjem činí 10 986 Kč (tyto doložila složenkami za měsíc březen a duben 2020), další čisté příjmy domácnosti žalované činily 10 000 Kč, splácela částku 1 927 Kč měsíčně a její odhadované měsíční výdaje činily 7 000 Kč. 9. Z výstupu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni 17. 4. 2020, byla evidována exekuce proti žalované vedená pod sp. zn. 134 EX 7298/17 (ke dni 9. 11. 2020 pak další 1 exekuce). 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni. 12. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky vyčíslené k 1. 2. 2022 ve výši 18 873,50 Kč nejpozději do 17. 3. 2022 s tím, že tímto datem se jinak stane celý dluh splatný. 13. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 20. 5. 2022 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána o žalovanou částku. 14. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 15. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona č. 257/2016 Sb.), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Dle § 96 odst. 1-4 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 20. Jelikož žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 50,50% p.a. z částky ve výši 7 639,58 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení částečně zastavil, přičemž souhlasu žalované nebylo třeba, když ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání (výrok I. rozsudku). 21. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla ve zbývajícím ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeném rozsahu podána důvodně, a proto jí v tomto rozsahu vyhověl (výrok II. rozsudku). V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě níž žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutý úvěr i s dohodnutým poplatkem. Žalovaná tuto svou povinnost nesplnila řádně a včas, dostala se do prodlení a je povinna platit i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené vládním nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (dle § 1970 o. z.). Postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni bylo prokázáno příslušnou smlouvou, stejně tak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávky na žalobkyni žalované oznámila. 22. Pokud jde o náklady řízení, soud posoudil, že se žalobkyně domáhala zaplacení celkem částky 23 537,92Kč (součet žalované částky 18 450 Kč, zá