48 C 25/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne 14. 7. 2022 domáhala zaplacení celkové částky 23 804,47 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne 20. 3. 2019. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše 23 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuální dlužné částky splácet. Žalovaný celkem načerpal částku 37 203,53 Kč, nehradil sjednané splátky řádně a včas a tak žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 31. 3. 2022. Žalovaný na poskytnutý úvěr plnil jen částečně, a to částku ve výši 30 535,56 Kč, přičemž po zesplatnění zůstal žalovaný žalobkyni dlužen částku 23 804,47 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 21 708,47 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč včetně úroku ve výši 26,28 % ročně z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky za období od zesplatnění (pokud jde o smluvní úrok) a od marného uplynutí výzvy k plnění (pokud jde o zákonný úrok z prodlení) do zaplacení, přičemž do podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tyto úroky kapitalizovala částkou 3 948,46 Kč (úrok ve výši 26,28 %) a částkou 674,34 Kč (zákonný úrok z prodlení). Žalovaný do podání návrhu na dlužných částkách neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne 20. 3. 2019, jejíž součástí jsou úvěrové podmínky, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na základě které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat úvěr s úvěrovým rámcem 23 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem s roční úrokovou sazbou ve výši 26,28 % v pravidelných měsíčních splátkách. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo soudem zjištěno, že žalovaný čerpal celkem částku 37 203,83 Kč a v průběhu splácení se dostal do prodlení, když nezaplatil splátky v měsících prosinec 2021 a leden 2022. Dle bodu 7.1. úvěrových podmínek byla žalobkyně v případě nezaplacení dvou a více splátek oprávněna úvěr zesplatnit (viz úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba] – [anonymizováno] platné od 1. 12. 2018). Žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnila a žalovaného dne 31. 3. 2022 vyzvala ke splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy (viz Výzva ke splacení celého úvěru ze dne 31. 3. 2022 včetně podacího archu). Z bodu 9.1. úvěrových podmínek soud dále zjistil, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek, je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady na vymáhání a dále smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou takovou pozdní úhradu. Žalovaný na dlužných částkách nezaplatil ničeho. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 20. 3. 2019 soud zjistil, že příjem žalovaného činil 11 009 Kč a příjem jeho partnera 14 000 Kč tím, že bydlí u rodičů a nemá žádné další závazky. Zaslání předžalobní upomínky ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu má soud za prokázané z předžalobní výzvy k plnění ze dne 20. 3. 2022 včetně podacího archu. 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). 7. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 9. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákona č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 14. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě které žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr i s dohodnutým úrokem, jakož i platit sjednané poplatky. Žalovaný tuto svou povinnost neplnil řádně a včas, žalobkyně proto úvěr v souladu se smluvními podmínkami zesplatnila. Bylo prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného k zaplacení poskytnutého úvěru ve smyslu ustanovení zákon § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když výše poskytnutého úvěru, resp. splátek pro jeho vrácení ve výši 795 Kč, odpovídala reálným možnostem žalovaného, tj. jeho příjmu ve výši 11 009 Kč měsíčně, resp. příjmům domácnosti, v níž v dané době žil, ve výši 25 009 Kč, přičemž žalovaný ke dni uzavření úvěrové smlouvy neměl žádné další závazky. Protože žalovaný dluh doposud neuhradil, dostal se do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen platit i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené vládním nařízením č. 351/2013 Sb. (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Protože je žalovaný v prodlení s placením jednotlivých splátek je povinen platit i dohodnutou smluvní pokutu (§ 2048 a násl. o. z.). Soud proto žalobě vyhověl. 15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl s