7 C 447/2021-55 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 3. 11. 2021 a poopravenou při jednání soudu dne 26.8.2022, domáhal určení, že je zákonným dědicem po zůstaviteli , jméno FO, , narozeném dne , datum, , zemřelém dne , datum, , naposledy bytem , jméno FO, , , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, (dále také jako „zůstavitel“ nebo „otec“), a tedy důvody jeho vydědění nejsou dány. Tvrdil, že je zletilým synem , zůstavitel, , který dne 3. 9. 1999 pořídil listinu o vydědění, jíž chtěl žalobce s odkazem na ustanovení § 469a odst. 1 obč.zák. vydědit. Důvod vydědění v listině specifikoval zůstavitel tak, že „, Jméno zainteresované osoby 0/0, (žalobce) jako syn trvale dlouhodobě neprojevuje o mou osobu žádný zájem, který by jako potomek projevovat měl. Z toho taktéž vyplývá, že mi v rozporu s dobrými mravy ani potřebnou pomoc v nemoci ani v jiných případech nikdy neposkytl tak, jak je uvedeno v příslušných ustanoveních občanského zákoníku.“ Žalobce argumentoval tím, že dle jeho názoru nejsou důvody vydědění uvedené v listině o vydědění ze dne 3. 9. 1999 dány. Uváděl, že v roce 1978 došlo mezi zůstavitelem a jeho matkou k rozvodu. V té době mu byly pouhé tři roky. Od rozvodu zůstavitel o něj dlouhodobě nejevil žádný zájem, nikdy ho sám nenavštívil a nikdy se ho ani nepokusil kontaktovat. Zůstavitel ho opustil, když byl malé dítě, které samo nemohlo o ničem rozhodovat. Postupem času, když dospíval, cítil se naprostým nezájmem a ignorací zůstavitele poškozen, protože vyrůstal bez otce a jeho otec o něj nejevil ani sebemenší zájem. V průběhu dospívání a následně dospělosti se snažil otce kontaktovat telefonicky, několikrát se jej pokoušel navštívit, ale nikdo mu neotvíral. Zůstavitel tedy nikdy na tyto úkony z jeho strany nereagoval, při jeho pokusech o telefonický styk mu vždy pokládal telefon. Žalobce tvrdil, že se několikrát pokoušel o to, být se zůstavitelem v kontaktu a byl by i připraven poskytnout mu případnou pomoc ve stáří a nemoci. Zůstavitel ale o navázání komunikace s ním nestál, nestál ani o udržování příbuzenského vztahu a všechny pokusy žalobce ignoroval. Sám zůstavitel s žalobcem nenavázal kontakt. Tento nezájem zůstavitele, který trval od raného dětství žalobce, nelze klást žalobci k tíži. Za této situace neměl žádnou reálnou možnost poskytnout zůstaviteli jakoukoliv případnou podporu či pomoc v nemoci ani v jiných případech. Žalobce nebyl zůstavitelem o jeho zdravotním stavu nikdy informován a ani být nemohl, neboť s ním zůstavitel nekomunikoval, se žalobcem nikdy neudržoval běžný příbuzenský vztah a nikdy se se žalobcem sám od sebe nechtěl vídat. Žalobce má za to, že vydědění přichází v úvahu jen tam, kde sám zůstavitel o blízký příbuzenský vztah stál a kdy měl zůstavitel sám zájem se s potomkem stýkat. K tomu žalobce dále poukazoval na judikaturu, dle které je jedním z hledisek, které je třeba u důvodu vydědění podle § 469a odst. 1, písm. b) obč.zák. vždy zkoumat také to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy, vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl. Podle § 469a odst. 1, písm. a) obč. zák. je nezbytné, aby se zůstavitel ocitl v situaci, kdy není schopen si sám, bez cizí pomoci , obstarat své základní životní potřeby. Současně musí jít o situaci, kdy o uvedené potřeby zůstavitele není postaráno jinak. Kdy potomek má reálnou možnost zůstaviteli potřebnou pomoc poskytnout a kdy zůstavitel nabízenou pomoc neodmítne. S ohledem na shora uvedené je podle žalobce nepochybné, že nebyl dán zákonný důvod pro jeho vydědění jako zákonného a nepominutelného dědice, a je tedy zákonným dědicem zůstavitele jako svého otce.2. Žalobu podával žalobce s tím, že usnesením , soud, ze dne 30.8.2021, č.j. , spisová značka, , mu v pozůstalostním řízení, kde namítal neplatnost listiny o vydědění, neboť k jeho vydědění nebyl dán důvod, bylo uloženo, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u , adresa, žalobu na určení, že je ze zákona dědicem zůstavitele, a tedy že důvody jeho vydědění v listině o vydědění ze dne 3.9.1999, nejsou dány.3. Žalované, manželka a dcera zůstavitele, s podanou žalobou nesouhlasily. Podle nich žalobce není dědicem po zůstavitele, jeho vydědění je platné, neboť neprojevoval o zůstavitele dlouhodobě jakýkoli zájem. Zatímco zůstavitel se po rozvodu s matkou žalobce o kontakt s žalobcem jako se svým ( byť osvojeným ) synem pokoušel.4. Při jednání žalované doplnily, že se zůstavitel několikrát pokoušel žalobce kontaktovat, měl k němu citový vztah, velkou citovou náklonnost, byť došlo k rozvodu, chtěl se s ním stýkat i po rozvodu. Tomu ale matka žalobce bránila. To, že měl zůstavitel o žalobce zájem, dokládá i to, že řádně a včas plnil vyživovací povinnost. Žalobce, ale o zůstavitele nejevil dlouhodobě zájem, nakonec zůstavitel s lítostí musel žalobce vydědit. Žalovaná ad 2 ) k tomu uvedla, že otec o tomto tématu moc nemluvil, neboť to pro něj byla těžká životní etapa, ale jednou jí povídal, že jak matka, a tak i babička osvojeného žalobce mu zakazovaly se s ním stýkat. Ze strany zůstavitele proběhlo několik pokusů, a když viděl, že to nikam nevede, tak to považoval za marné. Matka (žalobce) mu to zakázala s tím, že to dítě (žalobce) špatně nese. Přesnou časovou osu, kdy ten zájem a kontakt o žalobce projevoval, však žalovaná ad 2 ) nezná. Tyto informace jí sdělil otec ve „ slabší „ chvíli v roce 2018, kdy se ho cestou přes jeho rodné město , adresa, , kdy vyprávěl různé historky a příhody o kamarádech, zeptala, jak to bylo s jeho prvním manželstvím. Sdělil jí, že to manželství zpětně v jeho pohledu bylo účelové proto, aby matka žalobce našla platícího otce na svého syna. Byl sám, nechal se zmanipulovat matkou žalobce. Pak ho matka žalobce s tchýní vyhodili z bytu, nějakou dobu ještě za nimi a za žalobcem dojížděl, ale na Silvestra mu sdělila bývalá manželka, že se s ním chce rozvést. Měl i tehdy snahu udržet kontakt, napravit vztahy, a to i po rozvodu. V dospělosti žalobce nikdy neviděl, ze strany žalobce žádný zájem nebyl, žalobce ho nikdy nekontaktoval.5. Žalobce při jednání k tvrzení žalovaných uvedl, že v průběhu dospívání a následně dospělosti se snažil zůstavitele kontaktovat. Jel za ním se spolužákem asi v páté třídě základní školy, adresu znal ze složenky na výživné. Někdo jim otevřel, myslí si, že to byl otec, ale nechtěl se s ním bavit. Také se pokoušel volat mu do práce. Naposledy když dodělal vysokou školu, zaslal zůstaviteli pozvánku na promoci, zkoušel i telefonovat. Osoba, která telefon zvedla, ho po jeho představení pokládala. Nijak časté to nebylo.6. Z provedeného dokazováním soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:7. Ze spisu , adresa, sp.zn. , spisová značka, byly zjištěny níže uvedené skutečnosti:8. Z úmrtního listu vystaveného dne 31. 3. 2021 matričním úřadem , adresa, soud zjistil, že zůstavitel , jméno FO, , nar. , datum, , naposledy bytem , jméno FO, , , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, , zemřel dne 18.3.2021.9. Z protokolu ze dne 12.5.2021 ve věci sp.zn. , spisová značka, vedené u , adresa, bylo zjištěno, že v řízení o pozůstalosti po zemřelém , jméno FO, předložila pozůstalá manželka , Jméno zainteresované osoby 1/0, listinu, o níž prohlásila, že ji nalezla v bytě zemřelého. Listina byla odevzdána v zalepené obálce, nepoškozená, neopravovaná a bez známek zeslabujících její věrohodnost. Pozůstalá manželka prohlásila, že nebyla u jejího sepsání, je pravděpodobně sepsána a podepsána vlastní rukou zůstavitele.10. Z opisu listiny o vydědění, která byla vlastnoručně sepsána a podepsána zůstavitelem dne 3. 9. 1999, soud zjistil, že zůstavitel , jméno FO, touto listinou rozhodl o úplném vydědění svého syna , jméno FO, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, s odůvodněním, že „, Jméno zainteresované osoby 0/0, jako syn trvale dlouhodobě neprojevuje o mou osobu žádný zájem, který by jako potomek projevovat měl. Z toho taktéž vyplývá, že mi v rozporu s dobrými mravy ani potřebnou pomoc v nemoci ani v jiných případech nikdy neposkytl tak, jak je uvedeno v příslušných ustanoveních občanského zákoníku. Jmenovaný , Jméno zainteresované osoby 0/0, není mým skutečným biologickým synem. Synem se stal osvojením d době trvání mého prvního manželství s jeho matkou , jméno FO, , roz. , Anonymizováno, . Osvojení bylo vysloveno rozsudkem , adresa, pod č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 31.3.1978, který nabyl právní moci 31.3.1978. Od rozvodu zmíněného manželství počátkem roku 1979 jsem až do července 1992, tedy téměř 20 let řádně a pravidelně platil výživné, které prostřednictvím své matky , Jméno zainteresované osoby