8 C 271/2022-36 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 120 774 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu vydání bezdůvodného obohacení za nadužívání nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba č. ev. [číslo] a pozemku parc. [číslo] katastrální území Ládví (dále jen„ předmětné nemovitosti“), které jsou ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného. Dle tvrzení žalobkyně se tato stala spoluvlastnicí předmětných nemovitostí na základě kupní smlouvy s právními účinky vkladu ke dni 23. 4. 2021. Žalobkyně i žalovaný mají vlastnické právo k předmětným nemovitostem ve výši jedné ideální poloviny. Od 23. 4. 2021 užívá předmětné pozemky výlučně žalovaný, ač k nim náleží spoluvlastnické právo též žalobkyni. Na straně žalované tak vzniká bezdůvodné obohacení za výlučné užívání společné věci bez právního důvodu, jehož vydání se žalobkyně domáhá prostřednictvím podané žaloby, a to v období od 23. 4.2021 do 26. 7. 2022. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Ve věci uvedl, že předmětné nemovitosti nabyl na základě darovací smlouvy od svého otce ze dne 22. 10. 2014. Dále uvedl, že k předmětným nemovitostem nikdy nezamítl paní [příjmení] přístup. Ta se o otce žalovaného ani o předmětné nemovitosti nezajímala. Navrhl tak žalobu v plném rozsahu zamítnout. 3. V řízení bylo konáno soudní jednání dne 9. 3. 2023, kterého se účastnila právní zástupkyně žalobkyně a žalovaný. Před zahájením jednání bylo vyhlášeno usnesení o pokračování jednání dne 20. 4. 2023 v 11:00, přičemž oba účastníci vzali termín jednání na vědomí bez nutnosti dalšího obesílání. 4. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti. 5. Z výpisu z katastru nemovitostí k listu vlastnictví [číslo] katastrální území Ládví ze dne 24. 5. 2021 bylo soudem zjištěno, že ke dni 24. 5. 2021 byli spoluvlastníky předmětných nemovitostí žalobkyně a žalovaný, přičemž každému náleželo vlastnické právo ve výši jedné ideální poloviny. 6. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 3. 2022 včetně vrácené obálky označené podacím číslem RR221164623CZ soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalovanému předžalobní upomínku, ve které žalovaného vyzvala k placení částky 8 000 Kč měsíčně za výlučné užívání předmětných nemovitostí. 7. Po skutkové stránce vyšlo v řízení najevo, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí se spoluvlastnickým podílem ve výši jedné ideální poloviny. 8. Vycházeje z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. <i>9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>10. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>11. Podle ustanovení § 1117 o. z. každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého spoluvlastníka.</i> 12. V projednávané věci se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení, které mělo na straně žalovaného vzniknout tím, že předmětné nemovitosti, které jsou ve spoluvlastnictví účastníků, byly v rozhodném období od 23. 4.2021 do 26. 7. 2022 užívány výlučně žalovaným. Žalovaný se v řízení bránil tím, že předmětné nemovitosti nabyl do vlastnictví od svého otce na základě darovací smlouvy. Žalovaný naopak nesporoval, že by byly předmětné nemovitosti z jeho strany výlučně užívány, naopak dle jeho tvrzení k nim neodpíral přístup. Dle citovaných ustanovení mají spoluvlastníci právo k celé věci, avšak toto právo je omezeno stejným právem druhého spoluvlastníka. Jestliže žalovaný užíval v rozhodném období předmětné nemovitosti výlučně sám (tj. nad rámec svého spoluvlastnického podílu), bez toho, aniž by byla o takovém užívání uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dohoda, užíval žalovaný předmětné nemovitosti v rozsahu převyšujícím jeho spoluvlastnický podíl bez právního důvodu, za což žalobkyni vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011). Pokud jde o výši vzniklého bezdůvodného obohacení byla žalobkyní určena v souladu s konstantní judikaturou částkou odpovídající jedné polovině obvyklého nájemného ve výši 8 000 Kč. Za rozhodné období tak činí celková výše bezdůvodného obohacení žalovanou částku. 13. Pokud se žalovaný v řízení bránil, že předmětné nemovitosti měl nabýt darovací smlouvou od svého otce, na základě provedených důkazů nebyla tato tvrzení žalovaného prokázána. Samotná předložená darovací smlouva předložená žalovaným, nemůže jeho výlučné vlastnické právo k předmětným nemovitostem prokazovat, neboť k nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem je třeba zápisu do katastru nemovitostí (§ 1105 o. z.). Proto bylo nezbytné poučit žalovaného podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. o tomto chybějícím důkazu a z toho vyplývajícím následku pro řízení. Pro nepřítomnost žalovaného při jednání soudu však nebylo možno postupovat podle uvedeného ustanovení. Žalovaný byl k soudnímu jednání řádně předvolán, když na předchozím jednání, kterému byl přítomen vzal termín následujícího jednání na vědomí bez nutnosti obesílání. Jak vplývá z konstantní judikatury (srov. např. rozhodnutí 39 Co 420/2007), není-li účastník, jemuž se má dostat procesního poučení (např. podle ustanovení § 118a o.s.ř.), přítomen v jednací síni při jednání, při němž je věc rozhodnuta, může soud jednat podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř., avšak není povinen poučovat takového účastníka podle ustanovení § 119a odst. 1 o.s.ř., neboť toto poučení není určeno účastníkům, kteří se k jednání z jakéhokoliv důvodu, tedy omluveně nebo bez omluvy, nedostavili. Stejně tak poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. se poskytují jen tomu účastníkovi (jeho zástupci či zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce, zabránil tento účastník (zástupce) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Nemůže proto ani absence poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. být vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi či jeho zástupci uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. 14. Protože žalovaný nevyužil možnosti se k jednání dostavit a zabránil tak soudu, aby mu mohlo být poskytnuto příslušné poučení, a v řízení byla prokázána tvrzení žalobkyně, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož je žalovaný prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též zákonný orku v prodlení v rozsahu uplatněném žalobou (podle ustanovení § 1968 o. z.), a to ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 791 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 039 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 120 774 Kč sestávající z částky 5 940 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba, účast na jednání dne 9. 3. 2023 a účast na jednání dne 20. 4. 2023) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 200 Kč ve výši 6 552 Kč. 16. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). 17. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.