9 C 134/2023 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 10.8.2023 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 16 460 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,3% denně z částky 16 460 Kč od 28.6.2023 do zaplacení. Tvrdila, že je v souladu s § 54 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR, ve znění pozdějších předpisů, právním nástupcem [anonymizována dvě slova], příspěvková organizace, [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“). [anonymizována dvě slova] byl zrušen rozhodnutím ministra zahraničních věcí [číslo] 2023 ze dne 24.3.2023 s účinností ke dni 30.6.2023. [anonymizována dvě slova] uzavřel jako zaměstnavatel s žalovanou jako zaměstnancem dne 23.11.2015 pracovní smlouvu, na základě které vykonávala žalovaná práci na pozici správce majetku. Dne 20.6.2023 obdržela žalovaná okamžité zrušení pracovního poměru, a to v důsledku opakovaného porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Žalovaná měla ke dni rozvázání pracovního poměru u svého zaměstnavatele přečerpanou dovolenou v rozsahu 97 hodin, čímž jí vznikl dluh ve vztahu k [anonymizována dvě slova] ve výši 16 460 Kč. [anonymizována dvě slova] a žalovaná spolu dne 20.6.2023 uzavřeli dohodu o uznání dluhu, kterou žalovaná uznala dluh ve vztahu k [anonymizována dvě slova] ve výši 16 460 Kč z titulu přečerpané dovolené, a zavázala se, že je zaplatí do 27.6.2023. Pro případ, že nebude dluh řádně a včas uhrazen se žalovaná zavázala zaplatit zaměstnavateli smluvní pokutu ve výši 0,3% denně z dlužné částky ode dne prodlení do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku řádně neuhradila ani po výzvě ze dne 19.7.2023. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání nařízenému na 21.11.2023 se nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána (žaloba i předvolání k jednání jí bylo doručeno dne 21.9.2023). Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalované. Omluvu zaslanou soudu e-mailem dne 20.11.2023 v 15:35 soud obdržel až po skončení jednání, které se konalo dne 21.11.2023 v 9hod. 3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutkový závěr: 4. Listinou označenou jako Okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce ze dne 20.6.2023 bylo prokázáno, že [anonymizována dvě slova] jako zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr s žalovanou jako zaměstnankyní, a to z důvodu porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, které jsou podrobně popsány v této listině pod bodem 1 až 4. Bylo prokázáno, a to podpisem uvedeným na této listině, že žalovaná tuto listinu převzala dne 20.6.2023. 5. Dále bylo prokázáno (příslušnou dohodou), že dne 20.6.2023 [anonymizována dvě slova] a žalovaná spolu uzavřeli dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaná uznala, že má za [anonymizována dvě slova] dluh ve výši 16 460 Kč z titulu přečerpané dovolené v rozsahu 97 hodin, a výslovně uvedla, že tento dluh uznává co do důvodu a výše. Zároveň se zavázala tento dluh [anonymizována dvě slova] zaplatit do 27.6.2023. [anonymizována dvě slova] a žalovaná se dále dohodly, že v případě, že žalovaná neuhradí dluh do 27.6.2023, vzniká jí povinnost zaplatit [anonymizována dvě slova] smluvní pokutu ve výši 0,3% denně z dlužné částky ode dne prodlení až do zaplacení. 6. Jak prokazuje výzva ze dne 19.7.2023 spolu s doručenkou z datové schránky, žalovaná dlužnou částku řádně a včas neuhradila, a to ani na základě výzvy ze dne 19.7.2023, která byla doručena do datové schránky žalované dne 23.7.2023. 7. Rozhodnutím ministra zahraničních věcí [číslo] [rok] ze dne 24.3.2023 bylo prokázáno, že ministr zahraničních věcí dle § 14 odst. 4 zákona č. 150/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zrušil ke dni 30.6.2023 příspěvkovou organizaci [anonymizována dvě slova]. 8. Dle § 54 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o majetku ČR“, Rušení a zánik organizací upravují zvláštní právní předpisy. Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, může organizační složka vykonávající zřizovatelskou (zakladatelskou) funkci v souladu s odstavcem 2 nebo odstavcem 3 rozhodnout o zrušení organizace. Organizace zaniká dnem, který tato organizační složka určí. S majetkem, s nímž organizace hospodařila (odstavec 1) ke dni svého zániku, hospodaří nadále organizační složka, která o zrušení organizace rozhodla. Závazky, jejichž nositelem byla organizace ke dni svého zániku, přecházejí na stát a tato organizační složka v souvislosti s uvedenými závazky plní úkoly podle tohoto zákona (§ 38). Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, jejichž nositelem byla organizace ke dni svého zániku, přecházejí na stát a předchozí ustanovení pro ně platí obdobně. 9. Dle § 14 odst. 4 zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o zahraniční službě“, Ministerstvo může rozhodnout o zrušení státní příspěvkové organizace zřízené podle odstavce 1. Současně rozhodne o způsobu vypořádání práv a povinností vykonávaných státní příspěvkovou organizací, včetně příslušnosti hospodařit s majetkem České republiky, a zruší zřizovací listinu. Nerozhodne-li, přecházejí práva a povinnosti rušené státní příspěvkové organizace na ministerstvo. Státní příspěvková organizace zaniká dnem stanoveným v rozhodnutí o jejím zrušení. 10. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.z.“, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 11. Dle § 346d odst. 7 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákoník práce“, smluvní pokuta smí být ujednána, jen stanoví-li to tento zákon. 12. Dle § 346e zákoníku práce odchýlí-li se smluvní strany od úpravy uvedené v § 346b až 346d, nepřihlíží se k tomu. 13. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pracovní poměr žalované vznikl u [anonymizována dvě slova], která byla příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí tato příspěvková organizace byla zrušena rozhodnutím ministra zahraničních věcí [číslo] [rok] ke dni 30.6.2023. Vzhledem k tomu, že v tomto rozhodnutí nebylo uvedeno jinak, přešly všechna práva a povinnosti (včetně pracovněprávních) na ČR, za kterou vystupuje (dle § 54 odst. 4 zákona o majetku ČR a § 14 odst. 4 zákona o zahraniční službě) Ministerstvo zahraničních věcí jako organizační složka státu. Je tedy zřejmé, že na ČR, za níž vystupuje Ministerstvo zahraničních věcí ČR, přešly nároky týkající se pohledávky za žalovanou vzniklou za trvání pracovního poměru žalované u [anonymizována dvě slova]. 14. V řízení bylo prokázáno, že v důsledku rozvázání pracovního poměru žalované okamžitým zrušením pracovního poměru dle 55 odst. 2 písm. b) zákoníku práce vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na vrácení náhrady mzdy za dovolenou, kterou žalovaná ke dni rozvázání pracovního poměru (20.6.2023) vyčerpala, ačkoliv jí na ni v rozsahu 97 hodin nevznikl nárok. Žalovaná tento svůj dluh co do důvodu a výše písemně uznala, a to v dohodě o uznání dluhu ze dne 20.6.2023. Zákoník práce neobsahuje samostatnou úpravu uznání dluhu, a proto se uznání dluhu v pracovněprávních vztazích řídí úpravou v o.z., tedy § 2053 a násl. o.z. (viz § 4 zákoníku práce). Protože žalovaná uznala svůj dluh vzniklý z důvodu vyplacené náhrady mzdy za dovolenou, kterou v rozsahu 97 hodin čerpala, ačkoliv jí na ni (v tomto rozsahu) v důsledku rozvázání pracovního poměru nevznikl nárok, má soud za to, že tento dluh ve výši 16 460 Kč ke dni uznání dluhu (20.6.2023) existoval. Protože žalovaná existenci tohoto dluhu nijak nevyvracela, soud shledal nárok žalobkyně na zaplacení částky 16 460 Kč důvodný a v této části žalobě vyhověl (výrok I.). 15. Ve vztahu k uplatněnému nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,3% denně z částky 16 460 Kč od 28.6.2023 do zaplacení dospěl soud k závěru, že tento nárok žalobkyně je neopodstatněný. Ujednání o smluvní pokutě pro případ, že žalovaná uhradí svůj dluh ve výši 16 460 Kč do 27.6.2023 byl součástí listiny o uznání dluhu ze dne 20.6.2023. Byť byla dohoda o smluvní pokutě uzavírána v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru žalované okamžitým zrušením pracovního poměru, je třeba na ujednání o ní aplikovat právní úpravu v zákoníku práce. Smluvní pokuta je zajišťovacím institutem, jehož smyslem je utvrdit smluvenou povinnost. V daném případě byla smluvní pokuta ujednána k utvrzení povinnosti žalované vrátit neoprávněně vyplacené plnění (náhradu mzdy za čerpanou dovolenou, na kterou nevznikl žalované nárok) dle § 331 zákoníku práce, tedy povinnost vyplývající z pracovněprávního vztahu. Pro posouzení vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty je tak třeba vycházet z § 346d odst. 7 zákoníku práce. 16. Jak potvrzuje komentářová literatura„ …..V pracovněprávních vztazích smí smluvní pokuta utvrdit dluh – jak vyplývá z § 346d odst. 7 – jen tehdy, stanoví-li to ZPr. V současnosti ZPr připouští sjednání smluvní pokuty pouze k utvrzení závazku zaměstnance z konkurenční doložky sjednané ve smyslu §