§ 346e zákoník práce – Nepřípustnost odchýlení od ustanovení
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · účinné od 1. 6. 2025 · Pracovní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 346e zákoníku práce stanoví, že pokud se zaměstnanec a zaměstnavatel dohodnou na něčem, co je v rozporu s pravidly uvedenými v § 346a až 346d, k takové dohodě se nepřihlíží. Zaměstnanec a zaměstnavatel nemohou platně sjednat odchylky od zákonných ustanovení týkajících se například zproštění povinnosti poskytnout mzdu (§ 346c). (§ 346e zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, znění účinné od 1. 6. 2025)
Klíčová fakta
- Odkazuje na: § 346a
- Judikatura: na § 346e odkazuje 11 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo); novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 262/2006 Sb.
Odchýlí-li se smluvní strany od úpravy uvedené v § 346a až 346d, nepřihlíží se k tomu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zaměstnanec a zaměstnavatel nemohou platně sjednat odchylky od zákonných ustanovení týkajících se například zproštění povinnosti poskytnout mzdu (§ 346c).
- Není možné platně sjednat zástavní právo k zajištění budoucího dluhu ze základního pracovněprávního vztahu nebo k budoucí věci (§ 346d odst. 1).
- Není možné platně sjednat, že zaměstnavatel nebo zaměstnanec zadrží movitou věc druhé strany k zajištění dluhu z pracovního vztahu (§ 346d odst. 2).
- Není možné platně sjednat závazek k uzavření smlouvy se třetí osobou, pokud by jejím obsahem měla být práva a povinnosti zaměstnance nebo zaměstnavatele (§ 346d odst. 3).
Na co si dát pozor
- Jakákoli dohoda, která by se snažila obejít nebo změnit ustanovení § 346a až 346d, je neplatná a nebude mít žádné právní účinky.
- Zaměstnavatelé by neměli nutit zaměstnance k podepisování dohod, které by byly v rozporu s těmito paragrafy, neboť by byly od počátku neúčinné.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 346e
Jak soudy aplikují § 346e
Smlouva o postoupení pohledávky, jejímž předmětem je nárok z pracovněprávních vztahů, není – jak správně uvedl odvolací soud – takovou právní skutečností, která by byla způsobilá mít za následek přechod (převod) práva (nároku z pracovněprávních vztahů) na jiného (srov. § 346d odst. 4 zák. práce ve spojení s § 346e zák. práce a v judikatuře např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2659/2003, uveřejněné pod č. 88/2004 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2012, sp. zn. 21 Cdo 786/2011).
Následky, které text zákona výslovně spojuje s porušením povinnosti zaměstnavatele podle § 346b odst. 4 zák. práce, spočívají ve smyslu § 346e zák. práce v tom, že se nepřihlíží k odchýlení se od této úpravy.
O kogentní povaze této právní normy svědčí též ustanovení § 346e zák. práce upravující důsledky odklonu od ustanovení § 346c zák. práce, podle něhož odchýlí-li se smluvní strany od úpravy uvedené v § 346b až 346d zák. práce, nepřihlíží se k tomu (zákaz uvedený v ustanovení § 346c zák. práce ve spojení s ustanovením § 346e zák. práce je třeba považovat za výslovný zákaz odchylného ujednání ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 o. z.).