9 C 32/2023 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u nadepsaného soudu dne 4.12.2022 domáhala zaplacení částky 35 027 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 20.7.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 46 000 Kč. Jelikož žalovaný řádně a včas neplnil své závazky, žalobkyně úvěr ke dni 25.10.2022 zesplatnila. Žalovaný je v prodlení s úhradou částky ve výši 32 014 Kč složené z dlužných splátek ve výši 3 450 Kč a nesplacené jistiny ve výši 28 564 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně dále požadovala uhrazení částky 300 Kč za odeslané upomínky (3 x 100 Kč), částky 1 497 Kč představující smluvní pokutu za každý měsíc v prodlení (tj. 3 x 499 Kč) a částky 1 216 Kč jako dluh na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně ode dne 26.10.2022 do dne 2.12.2012. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 20.7.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s provizí za zprostředkování ve výši 2 500 Kč a zaplatit úroky ve výši 27,28 % ročně, přičemž celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]). Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 499 Kč se splacením každé splátky, smluvní pokutu 0,1 % denně z dluhu za každý den prodlení a v případě, že dojde k zesplatnění dluhu, zákonný úrok z prodlení a poplatek 100 Kč za upomínku (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] – čl. IV. odst. 2 a 3). Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] – čl. IX. odst. 3 a 4). Žalobkyně žalovanému poskytla částku 27 500 Kč převodem na účet žalovaného dne 26. 7. 2022 (prokázáno Potvrzením o provedení transakce na čl. 30) a částku 2 500 Kč převedla dne 26. 7. 2022 na účet zprostředkovatele jako jeho provizi (prokázáno Potvrzením o provedení transakce na čl. 31). Žalovaný dluh řádně a včas nehradil, ač byl ze strany žalobkyně opakovaně upomínán (prokázáno Upomínkou ze dne 24. 8. 2022, Upomínkou ze dne 24. 9. 2022, seznamem odeslaných upomínek ze dne 24. 8. 2022 a 24. 9. 2022, čestným prohlášení o odeslání upomínek ze dne 24. 8. 2022 a dne 24. 9. 2022). Dne 25. 10. 2022 žalobkyně dluh zesplatnila, což žalovanému téhož dne oznámila (prokázáno Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 25. 10. 2022, včetně kopie podacího lístku). Spolu se zasláním Oznámení o zesplatnění byla žalovanému odeslána předžalobní výzva. Žalovaný tak k tomuto datu dlužil splátky ve výši 3 450 Kč, neuhrazenou část jistiny 28 564 Kč, poplatky za upomínání 100 Kč za každou ze 3 upomínek, smluvní pokutu 499 Kč za každou ze 3 neuhrazených splátek a smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 32 014 Kč od 26. 10. 2022 do dne 2. 12. 20120 v částce 1 216 Kč (prokázáno bonitou smlouvy a zesplatňujícím dopisem). Žalovaný dlužné částky do dnešního dne neuhradil. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když jeho příjmy v dané době činily cca 28 000 Kč, příjmy domácnosti cca 74 000 Kč, bydlel u rodičů s tím, že jeho náklady na bydlení činily 4 000 Kč, neměl žádné další úvěry, přičemž měsíční splátka úvěru činila 1 150 Kč (prokázáno Posouzením úvěruschopnosti žalovaného ze dne 25. 7. 2022, výplatní páskou za 3/2022, 4/2022, 5/2022, výpisem z centrální evidence exekucí ze dne 20.7.2022 a printscreenem z insolvenčního rejstříku dostupného na www.justice.cz). 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona č. 257/2016 Sb.), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Zatímco žalobkyně plnila dle smlouvy, tedy předmětný úvěr poskytla, žalovaný v rozporus se smluvním ujednáním poskytnutý úvěr (včetně úroků) nesplácel. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když jeho příjmy v dané době činily cca 28 000 Kč, příjmy domácnosti cca 74 000 Kč, bydlel u rodičů s tím, že jeho náklady na bydlení činily 4 000 Kč, neměl žádné další úvěry, přičemž měsíční splátka úvěru činila 1 150 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal dlužnou částku včetně sjednaných smluvních pokut (dle § 2048 a násl. o. z.), poplatků za upomínání jako nákladů uplatnění pohledávky (§ 513 o. z.) a úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši sjednané vůlí stran. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Toliko ve vztahu k úroku výši 12,28%, tj. rozdílu mezi žalobkyní požadovaným smluvním úrokem ve výši 27,78 ročně % a úrokem dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. z částky 30 000 Kč od 26.10.2022 do zaplacení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když dle Bonity smlouvy byl žalovaný v prodlení se zaplacením již dne 20.8.2022 (výrok II. tohoto rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, náhradu nákladů řízení v částce 2 854 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 402 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT”), z tarifní hodnoty ve výši 34 727 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 11. Pro úplnost soud dodává, že nevycházel z tarifní hodnoty 300 Kč, když tato před