9 C 88/2023 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 15.6.2023 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku č. I tohoto rozsudku. Tvrdila, že se žalovanou uzavřela dne 3.6.2022 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem nebytového prostoru nacházejícího se v podchodu pod ulicí V [anonymizováno] u stanice metra [ulice] v [obec a číslo] – [část obce] a žalovaná při podpisu smlouvy uhradila kauci ve výši 3 000 Kč, ačkoliv dle smlouvy měla žalovaná uhradit částku 15 000 Kč, žalobkyně se však se žalovanou dohodla, že kauci bude splácet postupně, což však neučinila, když zaplatila pouze 3 000 Kč. Za pronájem výše uvedených prostor pak žalobkyně vystavila žalované dne 20.8.2022 fakturu [číslo] splatnou dne 26.8.2022 na částku 15 000 Kč, na tuto žalovaná zaplatila dne 10.9.2022 částku 7 500 Kč bankovním převodem a dne 6.12.2022 částku 5 000 Kč v hotovosti, a tedy na tuto fakturu zbývá žalovanou uhradit částku 2 500 Kč. Žalobkyně dále žalované za pronájem výše uvedených prostor vystavila dne 20.9.2022 fakturu [číslo] splatnou dne 27.9.2022 na částku 15 000 Kč, kterou žalovaná neuhradila ani z části. A nakonec žalobkyně žalované za pronájem výše uvedených prostor vystavila dne 20.10.2022 fakturu [číslo] splatnou dne 25.10.2022 na částku 15 000 Kč, kterou žalovaná taktéž neuhradila. Žalovaná dne 31.8.2022 písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše. Jelikož žalobkyně na dlužnou částku započetla žalovanou složenou kauci ve výši 3 000 Kč, zbývá tedy žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 500 Kč, tuto částku však žalovaná nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 1.6.2023. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 101 odst. 4 a § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se mít podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem podáním ze dne 4.8.2023, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí bylo předmětné usnesení řádně doručeno. 4. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Dne 3.6.2022 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl kamenný obchod [číslo] prodejní kóje, která se nachází v podchodu ul. V [anonymizováno] u stanice metra [ulice] v [obec a číslo], [adresa], k.ú. [část obce], jejímž vlastníkem je žalobkyně, s tím, že nájem byl sjednán od 1.7.2022 na dobu neurčitou s výpovědní dobou 3 měsíce, nájemné bylo sjednáno ve výši 15 000 Kč měsíčně v hotovosti, a bylo splatné vždy k 25. dni na předchozí měsíc (prokázáno Nájemní smlouvou ze dne 3.6.2022). Žalobkyně na nájemné za měsíc září 2022 vystavila dne 20.8.2022 žalované fakturu [číslo] splatnou dne 26.8.2022 s tím, že na této žalobkyní předložené faktuře je ručně připsána poznámka uhrazeno 7 500 Kč dne 10.9.2022 a 5 000 Kč dne 6.12.2022 (prokázáno Fakturou [číslo] ze dne 20.8.2022). Žalobkyně dále na nájemné za měsíc říjen 2022 vystavila dne 20.9.2022 žalované fakturu [číslo] splatnou dne 27.9.2022 (prokázáno Fakturou [číslo] ze dne 20.9.2022). Žalobkyně dále na nájemné za měsíc listopad 2022 vystavila dne 20.10.2022 žalované fakturu [číslo] splatnou dne 25.10.2022 (prokázáno Fakturou [číslo] ze dne 20.10.2022). Výpovědí ze dne 31.8.2022 žalovaná dne 31.8.2022 nájemní smlouvu vypověděla s tím, že v této výpovědi zároveň uznala, že dluží mj. nájem za září 2002 ve výši 7 500 Kč, za říjen 2022 ve výši 15 000 Kč a za listopad ve výši 15 000 Kč (prokázáno Výpovědí žalované ze dne 31.8.2022). Před podáním žaloby byla žalovaná znovu vyzvána k zaplacení svého dluhu (prokázáno Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 1.6.2013, včetně dodejky datové zprávy). 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Dle § 2302 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. 7. Dle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 8. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená 10. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že strany uzavřely nájemní smlouvu dle § 2302 a násl. o. z. ve spoj. s § 2201 o. z., kdy žalobkyně přenechala žalované do užívání předmět nájmu - kamenný obchod [číslo] prodejní kóji, která se nachází v podchodu ul. V [anonymizováno] u stanice metra [ulice] v [obec a číslo], [adresa], k.ú. [část obce], jejímž vlastníkem je žalobkyně, a žalovaná se zavázala se zavázala řádně a včas platit nájemné, což neučinila, když nezaplatila část nájemného za měsíc září 2022 a celé nájemné za měsíce říjen a listopad 2022, přičemž žalovaná svůj dluh dne 31.8.2022 uznala, a tudíž má soud dle § 2053 o.z. za to, že ke dni uznání dluh trval. Vzhledem k tomu, že žalovaná je se splněním svého peněžitého dluhu v prodlení (a to vždy ke dni následujícímu po splatnosti příslušné faktury) soud přiznal žalobkyni i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené prováděcím předpisem (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 525 Kč, odměny advokáta ve výši 2 340 Kč dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ AT“ za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze shora uvedených 3 úkonů právní služby (dle § 13 odst. 4 AT), 21 % DPH z výše uvedených částek (bez soudního poplatku) ve výši 1 663,20 Kč, celkem tedy částka 11 108,20 Kč. 12. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)