24 C 379/2023-24 — Okresní soud Praha-východ

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřeli dne 5.8.2020 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které převzal žalovaný hotově v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit společnosti [právnická osoba] celkem částku ve výši 58 803 Kč, představující půjčku ve výši 30 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 28 803 Kč, a to v 18 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když uhradil pouze částku 21 273 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 došlo k postoupení pohledávky se smlouvou o půjčce [číslo] bylo plnění žalovaného započteno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se tak v současné době skládá z nesplacené jistiny ve výši 23 948,35 Kč a z nesplaceného souhrnného poplatku ve výši 13 581,65 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho, a to ani po předžalobní výzvě.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v samotné žalobě, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv ji byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Maltské republice, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Protože mezi Českou republikou a Maltskou republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva upravující problematiku půjčky, aplikoval soud na daný vztah - v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení), jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, a dospěl k závěru, že podle čl. 4 bodu 1. nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 bodu 2. nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky.5. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 5.8.2020 smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 0 000 Kč s tím, že žalovaný ji měl vrátit spolu s částkou ve výši 28 803 Kč, označenou ve smlouvě jako souhrnný poplatek, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 267 Kč, se splatností půjčky do 27.1.2022. Žalovaný si částku 30 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy (prokázáno smlouvou o půjčce [číslo]). Žalovaný však nehradil v souladu se smlouvou sjednané splátky půjčky řádně a včas, na svůj dluh uhradil pouze 21 273 Kč. Dne 19. 12. 2022 právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu). Žalovaný byla vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 29.5.2023.6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků řízení při aplikaci § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o.z.“) tak, že spolu uzavřeli smlouvu o půjčce v souladu s § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť smlouva o půjčce byla uzavřena dne 18. 5. 2009.8. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.9. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.12. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.13. Za prokázanou má soud aktivní legitimaci žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni převedla, a to včetně jejího příslušenství. Dnem účinnosti této smlouvy tak vznikla aktivní legitimace žalobkyně.14. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že žalovaný měl při uzavření smlouvy postavení spotřebitele, jednal jako fyzická osoba – nepodnikatel (dle § 52 odst. 3 obč. zák.), právní předchůdce žalobkyně naopak jednal při uzavírání smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti a měl tak postavení dodavatele (dle § 52 odst. 2 obč. zák.) s tím, že uzavřená smlouva je smlouvou spotřebitelskou (§ 52 odst. 1 obč. zák.) a je na ni třeba aplikovat příslušná ustanovení o spotřebitelských smlouvách týkající se ochrany spotřebitele (§ 51a a násl. obč. zák.). Podle § 55 a § 56 odst. 1 a 2 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.15. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Soud upozorňuje, že též u dohody o úrocích při peněžité půjčce platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy.16. K nepřiměřeným úrokům při poskytnutí peněžité půjčky se vyslovil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2898/2005, ve kterém uzavřel, že nepřiměřenou je zpravidla taková výše úroků z půjčky sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce odporují obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Ujednání (dohoda), kterým byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatné, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li současně naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu) nebo v ostatních případech pro rozpor s dobrými mravy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).17. Za shora uvedeného stavu soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 30 000 Kč a dále byl ve smlouvě sjednán tzv.„ souhrnný poplatek“ ve výši 28 803 Kč. Souhrnný poplatek však nebyl ve smlouvě nijak blíže definován. Není tedy zde přesně uvedeno či nějak rozvedeno, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně představuje, c