34 C 127/2024-29 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 9. 1. 2024 domáhala zaplacení částky 15 121 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 18. 7. 2023 smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, . Schopnost žalovaného splácet úvěr prověřila žalobkyně zjišťováním jeho kreditního skóre, příjmů a výdajů. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopným splácet předmětný bezúčelový úvěr. Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a úrokem 490 Kč za každý měsíc. Žalobkyně poskytla finanční prostředky žalovanému dne 18. 7. 2023 na účet uvedený ve smlouvě. Splatnost úvěru byla sjednána ve 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalobkyně dále s žalovaným sjednala tzv. Expres výplatu, kdy žalovaný obdržel finanční prostředky do 60 minut, za což byl sjednán poplatek ve výši 199 Kč. Žalovaný během trvání úvěru nezaplatil žádnou částku. Žalovaný byl v prodlení s úhradou dlužné částky, o čemž byl žalobkyní informován a vyzýván k úhradě prostřednictvím SMS a e-mailu. Z důvodu prodlení byla žalovanému účtována smluvní pokuta v celkové výši 1 500 Kč. Dále byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady v celkové výši 1 030 Kč tvořené náklady za upozornění na blížící se splatnost splátky, práci operátorů při správě a vymáhání pohledávek a dále za systémovou podporu. Žalobkyně zaslala dne 25. 9. 2023 žalovanému výzvu před zesplatněním celého úvěru, ve které byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Ke dni 10. 11. 2023 byl úvěr zesplatněn, neboť žalovaný dlužnou částku ani přes urgence neuhradil. Žalovanému byly dále účtovány poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč a za SMS servis ve výši 196 Kč. Dlužná částka se tak skládá z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela dne 18. 7. 2023 se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, v níž se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a sjednaný úrok celkem 3 430 Kč (tj. celkem 13 760 Kč), a to ve 24 měsíčních splátkách do 17. 8. 2023 (zjištěno z úvěrové smlouvy, Sazebníku a splátkového kalendáře). Mezi účastníky byl sjednán poplatek za „expres výplatu“ ve výši 199 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, poplatek za službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně, korunový odklad ve výši 990 Kč, poplatek za on-line platbu ve výši 1 % z předváděné částky (vyplynulo z úvěrové smlouvy). Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč dne 1. 6. 2022 (zjištěno z opisu výpisu proplacení smlouvy). Žalovaný nezaplatil na poskytnutý úvěr ničeho. Žalobkyně po žalovaném žádala uhradit dlužné splátky (bylo zjištěno z výzvy ze dne 25. 9. 2023). Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a tak žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalované, aby jí uhradil částku 15 121 Kč (zjištěno z výzvy ze dne 10. 11. 2023), což zahrnuje neuhrazenou jistinu 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku 396 Kč (4x 99 Kč), poplatky za SMS servis 196 Kč (4x 49 Kč), úroky v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložené náklady 1 030 Kč a smluvní pokuty celkem 1 500 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil, a to ani přes předžalobní upomínku z 8. 12. 2023 (vyplynulo z výzvy, vč. dokladu o odeslání). Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného v ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS, zjistila si jeho příjmy a osobní poměry. Žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání 29 000 Kč měsíčně, na jiné dluhy platí 650 Kč a ostatní členové domácnosti mají příjem 24 000 Kč (zjištěno potvrzení o provedení ověření bonity klienta). V červnu 2023 měl za celý měsíc žalovaný na účet u , právnická osoba, . příjem 33 196,86 Kč a výdaje 72 259 Kč (zjištěno z výpisu z účtu za červen 2023).4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonu (dále jen „zákon o spotř. úvěru Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.6. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.7. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru ve znění ke dni uzavření smlouvy.8. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena absolutní neplatností (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020). Zákon o spotř. úvěru jasně stanovuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to před uzavřením smlouvy, a poskytovateli zakazuje smlouvu uzavřít, pokud by posoudil, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet. Tuto povinnost měla žalobkyně plnit s odbornou péčí a nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovaným. Tuto povinnosti na straně poskytovatele spotřebitelských úvěrů a zápůjček nelze odbýt poukazem na to, že kdyby žadatel o úvěr neuvedl pravdivé informace, mohl by se dopustit trestného činu. Povinnost kladená zákonem na poskytovatele spotřebitelských úvěrů je povinnost nezávislá na případné odpovědnosti žalovaného v trestněprávní rovině.9. V projednávané věci prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dle údajů uvedených samotným žalovaným. Na základě těchto údajů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonnými požadavky. V prvé řadě je třeba připomenout, jak bylo uvedeno shora, že žalobkyně byla povinna informace poskytnuté žalovaným ověřovat. Žalobkyně přitom nepožadovala ani potvrzení o nákladech na bydlení, prostřednictvím nichž by si ověřila reálnost výdajů žalovaného. Náklady na bydlení přitom představují v životě běžného člověka významnou položku. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za měsíc červen 2023, přičemž v tomto měsíci výdaje žalovaného zásadně překračovaly jeho příjmy, a to až dvojnásobně. Již toto zjištěno mělo v žalobkyni vzbudit důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splatit a měla se jeho schopností úvěr splácet zabývat hlouběji.10. Jak vyplývá ze shora uvedeného, na základě informací, které žalobkyně předložila a které tedy měla v době uzavírání smlouvy k dispozici, zde byly důvodné pochybnosti o schopnos