34 C 79/2024-33 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřeli dne 19. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. 0401020, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 22 302 Kč (součet jistiny 12 000 Kč, úrok v pevné výši 609 Kč a odměna za poskytnutí úvěru 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 653 Kč a inkasní poplatek 2 160 Kč) v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Smlouva obsahuje ujednání o smluvní pokutě, kterou má žalovaný povinnost zaplatit za každou dlužnou splátku s tím, že výše smluvní pokuty činí 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Poslední splátka měla připadnout na 19. 6. 2023. Před poskytnutím úvěru posuzoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným a ověřením dokladů předložených žalovaným. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, na svůj dluh uhradil naposledy splátku 500 Kč dne 29. 11. 2022. Marným uplynutím lhůty k úhradě následující splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, a to 10 353,30 Kč na jistině, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěr 454,11 Kč, odměna za poskytnutí úvěru 4 620 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 330,17 Kč a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 1 851,43 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném úrok 8 % ročně z nezaplacené jistiny 10 353,30 Kč od 20. 6. 2023 a smluvní pokutu 6 498,44 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 uzavřené mezi původním věřitelem (, právnická osoba, .) a žalobkyní došlo s účinností od 7. 8. 2023 k postoupení pohledávek na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru č. 0401020 a smluvních podmínek má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, dne 19. 4. 2022 smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně i pevný úrok 609 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 880 Kč, administrativní činnost 1 653 Kč, hotovostní inkaso splátek 2 160 Kč. Žalovaný se pro případ prodlení zavázal zaplatit právní předchůdkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky se splatností v následující den po prodlení. Nejvyšší částka smluvní pokuty za prodlení s jednou splátkou je 500 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. 0401020). Právní předchůdkyně žalobkyně pro zjištění, zda by žalovaný byl schopen tuto částku vrátit spolu s jí požadovanými úroky, si od žalovaného vyžádala informace o jeho osobních majetkových poměrech. Z nich zjistila, že je starobní důchodce, má měsíční příjem 13 087 Kč z důchodu, za bydlení vydá 1 000 Kč (bydlí u rodinného příslušníka), za dopravu a jídlo 3 860 Kč a jsou mu měsíčně prováděny srážky 1 354 Kč (zjištěno z žádosti o úvěr ze dne 19. 4. 2022). Příjem žalovaného z důchodu byl podložen rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (zjištěno z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 12. 2020) a údaj o bydlení u rodinného příslušníka byl potvrzen čestným prohlášením (zjištěno z čestného prohlášení žalovaného ze dne 19. 4. 2022). Předchůdkyně žalobkyně z těchto údajů vypočítala, že žalovaný má každý měsíc k dispozici částku ve výši cca 6 873 Kč. Předchůdkyně žalobkyně po žalovaném nepožadovala potvrzení o výši jeho výdajů. Dle uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně půjčenou částku včetně poplatku ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 4. 2022). Žalovaný nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka měla být ze strany žalovaného zaplacena 19. 6. 2023. Žalovaný na svůj dluh celkově právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 3 693 Kč (zjištěno z transakční historie ke smlouvě). Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 8. 2023, seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, . a žalobkyně uzavřeli dne 2. 8. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo i postoupení pohledávek za žalovaným. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno, jak vyplynulo z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 a poštovního podacího archu. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 11. 2023 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonu (dále jen „zákon o spotř. úvěru Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.6. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.7. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru ve znění ke dni uzavření smlouvy.8. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena absolutní neplatností (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020). Zákon o spotř. úvěru jasně stanovuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to před uzavřením smlouvy, a poskytovateli zakazuje smlouvu uzavřít, pokud by posoudil, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet. Tuto povinnost měla žalobkyně plnit s odbornou péčí a nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovaným. Tuto povinnosti na straně poskytovatele spotřebitelských úvěrů a zápůjček nelze odbýt poukazem na to, že kdyby žadatel o úvěr neuvedl pravdivé informace, mohl by se dopustit trestného činu. Povinnost kladená zákonem na poskytovatele spotřebitelských úvěrů je povinnost nezávislá na případné odpovědnosti žalovaného v trestněprávní rovině.9. V projednávané věci prověřila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dle údajů uvedených samotným žalovaným. Na základě těchto údajů dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonnými požadavky. V prvé řadě je třeba připomenout, jak bylo uvedeno shora, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, byla povinna informace poskytnuté žalovaným ověřovat. Žalobkyně přitom nepožadovala ani potvrzení o nákladech na bydlení, prostřednictvím nichž by si ověřila reálnost výdajů žalovaného. Náklady na bydlení přitom představují v životě běžného člověka významnou položku. Žalobkyně ani nedoložila, zda byl žalovaný prověřován v odstupný