35 C 380/2024-16 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 3. 8. 2021 uzavřeli účastníci smlouvu o podnikatelském kontokorentním úvěru, na jejímž základě bylo umožněno žalovanému vstoupit na svém účtu do záporného zůstatku. Kontokorentní limit byl stanoven na 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento kontokorent uhradit spolu s úrokem 16,9 % ročně, úrokem z prodlení ve výši dle obchodního úroku navýšeného o 8 procentních bodů a spolu s poplatky dle ceníku, přičemž se zavázal, že na předmětném účtu bude mít kreditní obrat nejméně ve výši 1,5násobku výše kontokorentního limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost nesplnil, převedl žalobce dluh v souladu se smlouvou na úvěrový účet a stanovil žalovanému úrok ve výši 17,9 % ročně, tedy s ohledem na znění smlouvy na úrok z prodlení ve výši 32,9 % ročně. Žalovaný svoje povinnosti nesplnil, takže žalobce dne 10. 9. 2023 dluh zesplatnil. K tomuto datu žalovaný dlužil žalobci na jistině částku 19 240,42 Kč, úrocích částku 971,90 Kč, úrocích z prodlení částku 50,40 Kč a dlužných poplatcích částku 3 869 Kč. Žalovaný přes výzvu ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 3. 8. 2021 uzavřeli účastníci smlouvu o podnikatelském kontokorentním úvěru, na jejímž základě bylo umožněno žalovanému vstoupit na svém účtu do záporného zůstatku. Kontokorentní limit byl stanoven na 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento kontokorent uhradit spolu s úrokem 16,9 % ročně, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně po dobu 90 dnů prodlení a následně spolu s úrokem z prodlení ve výši repo sazby vydané Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů a spolu s poplatky dle ceníku. Dále se zavázal, že na předmětném účtu bude mít kreditní obrat nejméně ve výši 1,5násobku výše úvěrového limitu, přičemž při porušení této povinnosti byl žalobce oprávněn převést dluh na úvěrový účet (prokázáno předmětnou smlouvou včetně všeobecných obchodních podmínek a ceníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost nesplnil, převedl žalobce dluh v souladu se smlouvou na úvěrový účet, stanovil žalovanému úrok ve výši 17,9 % ročně a stanovil žalovanému splátky (prokázáno výpisy z účtu a dopisem o převedení kontokorentu na úvěrovou smlouvu). Žalovaný svoje povinnosti neplnil, takže žalobce dne 10. 9. 2023 dluh zesplatnil. K tomuto datu žalovaný dlužil žalobci na jistině částku 19 240,42 Kč, úrocích částku 971,90 Kč, úrocích z prodlení částku 50,40 Kč a dlužných poplatcích částku 3 869 Kč (prokázáno bilancí spolu se zesplatněním úvěru). Žalovaný přes výzvu ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou). Z dalších provedených důkazů nezjistil soud žádné relevantní skutečnosti.5. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o podnikatelském účtu ve spojení s podnikatelským kontokorentem dle § 2662 a násl. o. z., přičemž s ohledem na § 2665 o. z. se vztah posuzoval dle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že úvěr byl uzavřen s podnikající fyzickou osobou, dopadá na něj ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6. Soud posoudil žalobcův nárok a uzavřel, že byl podán po právu, pokud jde o dlužnou jistinu, poplatky a úroky. Soud žalobci proto tyto prostředky přiznal.7. Soud se dále zaměřil na úrok z prodlení a uzavřel, že ten byl částečně požadován v rozporu se zákonem. Žalobce zesplatnil žalovanému dluh dne 10. 9. 2023. Počínaje dne 11. 9. 2023 se žalovaný dostal do prodlení, přičemž 10. 12. 2023 byl žalovaný 90 dní v prodlení. Počínaje dnem následujícím pak zákonodárce pro daný úvěr stanovil maximální limitaci úroku z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení tedy 15 % ročně (vizte § 122 odst. 5 a odst. 1 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Pokud žalobce požadoval úrok z prodlení převyšující tuto hodnotu, požadoval jej počínaje dnem 11. 12. 2023 v nezákonné výši.8. Pokud jde o období prvních 90 dnů prodlení hodnotil soud žalobcova tvrzení a jím předložené důkazy. Žalobce při stanovení výše úroku z prodlení pro celé žalované období odkazoval na ustanovení čl. V bod 4 smlouvy, který měl stanovovat výši úroku z prodlení odvozenou od úrokové míry. Uvedený článek však pro období prvních 90 dnů prodlení stanovil úrok z prodlení ve výši 10 % ročně (případné další nároky nelze vnímat jako úrok z prodlení). V následujícím období prodlení stanovilo předmětné ustanovení úroky z prodlení stejně jako je stanoví zákon.9. Soud za této situace přiznal žalobci úroky z prodlení dle § 1970 o. z. kapitalizované do zesplatnění a následně za období od 11. 9. 2023 do 10. 12. 2023 ve sjednané výši 10 % ročně a za období od 11. 12. 2023 ve sjednané výši 15 % ročně.10. Lhůtu k plnění všech přiznaných nároků stanovil soud dle § 160 o. s. ř.11. Následně soud zamítl nezákonně požadované úroky z prodlení, jakož i úroky z prodlení v míře, která převyšovala smlouvou stanovenou výši.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný (míra neúspěchu je zanedbatelná), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 377 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 925 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 109,42 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.