35 C 390/2023-78 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se jako insolvenční správce dlužníka , tituly před jménem, Arch. , jméno FO, domáhal podanou žalobou vyklizení ve výroku označených nemovitostí, neboť dlužník je jejich vlastníkem a žalovaná předmětné nemovitosti bez právního titulu užívá.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby, neboť dlužník není vlastníkem těchto nemovitostí. Tím byla společnost , jméno FO, development s. r. o. (dále jen „původní vlastník“), se kterou žalovaná uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí kupní, na základě které jí vzniklo právo předmětné nemovitosti od původního vlastníka odkoupit a dále jí vzniklo právo na užívání nemovitostí. Žalovaná následně pro dobu do uzavření kupní smlouvy a převodu vlastnického práva na její osobu uzavřela v roce 2013 s původním vlastníkem nájemní smlouvu, na základě které nemovitosti užívala za nájemné v částce 2 000 Kč měsíčně s tím, že toto nájemné spolu s náklady na služby se bude započítávat na již zaplacenou platbu dle smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Převod nemovitostí na dlužníka byl podle názoru žalované neplatný, když dlužník byl jednatelem a společníkem původního vlastníka. Žalovaná dále uvedla, že užívá nemovitosti se souhlasem původního vlastníka a dlužníka. Má tak titul, na základě kterého nemovitosti užívá.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dlužník je zapsaným vlastníkem předmětných nemovitostí (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Vůči němu je veden konkurs podle i. z. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Předmětné nemovitosti byly zapsány do majetkové podstaty. Tento sepis žalovaná napadla vylučovací žalobou, která byla pravomocně zamítnuta jako nedůvodná (prokázáno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Žalovaná byla vyzvána k vyklizení nemovitostí výzvami ze dne , datum, a , datum, (prokázáno těmito výzvami včetně dodejek). Žalovaná však nemovitosti neuvolnila (prokázáno shodným tvrzením účastníků).4. Dne 24. 7. 2013 uzavřel původní vlastník se žalovanou smlouvu o smlouvě budoucí kupní na koupi předmětných nemovitostí za částku 1 550 000 Kč, která již byla ke dni podpisu smlouvy splacena, s tím, že cena se může změnit v souvislosti se změnou sazby DPH nebo se změnou rozlohy předmětných nemovitostí. Žalovaná na základě této smlouvy mohla předmětné nemovitosti užívat poté, co bude uzavřena kupní smlouva a bude podán návrh na vklad do katastru nemovitostí (prokázáno citovanou smlouvou).5. Dne 20. 11. 2013 uzavřela žalovaná (jako nájemník) s původním vlastníkem (jako pronajímatelem) nájemní smlouvu, kterou za pronajímatele uzavřel bratr žalované jako prokurista, což u jeho podpisu nebylo uvedeno, na základě které byly žalované pronajaty předmětné nemovitosti za nájemné ve výši 2 000 Kč. Nájemné mělo být spláceno pomocí zápočtu na již zaplacenou kupní cenu dle smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Ze smlouvy se nepodává, že by s ohledem na ni měla být jakkoliv měněna citovaná smlouva o smlouvě budoucí kupní. Žalovaná se dále zavázala hradit služby spojené se správou domu (vše prokázáno touto nájemní smlouvou). Bratr žalované byl v té době v pozici prokuristy původního vlastníka a byl oprávněn jeho jménem nakládat s nemovitostmi (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku původního vlastníka).6. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 7. 2023, č. j. , spisová značka, , který dosud nenabyl právní moci, bylo žalované uloženo uhradit za užívání nemovitostí v období od června 2018 do dubna 2022 částku 46 046 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývající částce 517 954 Kč byla žaloba zamítnuta. Soud v dané věci dovodil, že žalovaná užívala nemovitosti na základě tzv. výprosy, která zanikla dne 5. 1. 2022, když nájemní smlouva byla neplatná.7. Z další provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, další navržené důkazy s ohledem na právní názor neprovedl, neboť nebyly schopny prokázat žádné další relevantní skutečnosti, které by byly způsobilé k zamítnutí žaloby.8. Podle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.9. Podle § 225 odst. 1 i. z., osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Podle odst. 2, žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. Podle odst. 3, nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.10. Podle § 229 odst. 3 písm. c) i. z., nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce v době od prohlášení konkursu.11. V dané věci uzavřel soud, že jde o žalobu, kterou se vlastník podle § 1040 o. z. domáhá vydání neprávem zadržované věci (vyklizovací žaloba). Předpokladem úspěšnosti takové žaloby pak je vlastnické právo žalobce, které je neoprávněně rušeno žalovaným.12. Soud se nejprve zabýval žalobcovou aktivní legitimací a uzavřel, že ta dána je. Předmětné nemovitosti byly zapsány do dlužníkovy majetkové podstaty. Tento soupis byl v souladu s insolvenčním zákonem zpochybněn žalovanou, avšak žaloba byla zamítnuta. Pokud soupis majetkové podstaty nikdo nezpochybnil v rámci insolvenčního řízení včasnou vylučovací žalobou, nebo žádné z žalob nebylo vyhověno, stanovil zákonodárce fikci, že majetek byl sepsán do majetkové podstaty oprávněně. Vytvořil tak fikci vlastnického práva dlužníka. Dlužník tak je vlastníkem předmětných nemovitostí a je oprávněn domáhat se ochrany svého vlastnického práva. S ohledem na skutečnost, že na dlužníka byl prohlášen konkurs, přešlo toto právo na insolvenčního správce, neboť on má dispoziční oprávnění s majetkem v majetkové podstatě (vizte § 225 odst. 1 a § 229 odst. 3 písm. c) i. z.).13. Pokud jde o pasivní legitimaci žalované, tak ta je dána, neboť žalovaná užívá předmětné nemovitosti. Soud se toliko zabýval tím, zda k tomuto užívání má právní titul.14. Žalované zcela zjevně nesvědčí užívací právo z titulu práva vlastnického (což již pravomocně vyřešil insolvenční soud), a ani z titulu smlouvy o smlouvě budoucí kupní, neboť takováto smlouva obecně užívacího práva nezakládá. V daném případě si strany ujednaly, že předpokladem užívacího práva bylo uzavření samotné kupní smlouvy a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. K tomu však s ohledem na vyjádření účastníků nikdy nedošlo.15. V souběžně řešené věci , spisová značka, se soud zabýval otázkou vzniku a existence výprosy mezi žalovanou a původním vlastníkem eventuálně dlužníkem, přičemž výprosa zakládá užívacího práva.16. Podle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.17. Podle § 2189 o. z., přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.18. Podle § 2190 odst. 1 o. z., kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.19. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř., pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.20. Pokud jde o výprosu, je tento vztah upraven počínaje dnem 1. 1. 2014 občanským zákoníkem, přičemž na vztahy vzniklé před tímto datem je s ohledem na § 3028 odst. 3 o. z. třeba aplikovat judikatorní závěry Nejvyššího soudu České republiky, dle kterých existovala výprosa i v předcházející úpravě, ač nebyla výslovně zákonem upravena (vizte např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 421/2001).21. Existence výprosy je v obou právních úpravách vázána na vůli vlastníka (jeho insolvenčního správce) věc výprosníkovi poskytnout, neboť půjčitel je oprávněn kdykoliv a bez udání důvodu požadovat věc zpět. Okamžikem, kdy půjčitel vyzve výprosníka k vydání věci, výprosa zaniká (vizte např. § 2189 o. z.).22. V daném případě tak případná výprosa zanikla nejpozději okamžikem, kdy byla žalované doručena žaloba. S ohledem na skutečnost, že soud dle § 154 odst. 1 o. s. ř. rozhoduje podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku, není existence výprosy vzniklé a zaniklé v minulosti pro posouzení věci relevantní, neboť zaniklý vztah