46 C 183/2023 — Okresní soud Praha-východ

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 220 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku z titulu uznání dluhu. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému zapůjčila částku ve výši 300 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit nejpozději do šesti měsíců ode dne podpisu smlouvy, tj. do [datum]. Jelikož žalovaný zapůjčené peněžní prostředky ani na výzvu žalobkyně nevracel s odůvodněním, že se mu nedaří prodat nemovité věci v obci [anonymizováno], z jejichž prodeje zamýšlel peněžní prostředky vrátit, uznal následně dne [datum] písemně svůj dluh co do důvodu i výše a zavázal se jej splácet od [anonymizováno] 2022 Ani přes uznání dluhu žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil navzdory tomu, že předmětné nemovité věci byly prodány za částku 155 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit nejpozději do jednoho měsíce poté, co prodá pozemek v [katastrální uzemí] vedený na listu vlastnictví [číslo] na bankovní účet žalobkyně, nejpozději však do šesti měsíců od podpisu smlouvy o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce byla opatřena podpisy smluvních stran, podpis žalovaného byl úředně uvěřen. Z výzvy k vrácení zapůjčené částky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení 300 000 Kč určených k vyplacení exekuce žalovaného a vyzvala ho k případné domluvě ohledně dalšího postupu věci, stejně tak jej upozornila na možnost soudního vymáhání dluhu. Z uznání dluhu co do důvodu a výše ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uznal dluh vůči žalobkyni z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 300 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení a zavázal se jej začít splácet o měsíce [anonymizováno] 2022. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Účastnici uzavřeli dne [datum] smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému 300 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit do jednoho měsíce od prodeje pozemku v [katastrální uzemí] vedený na listu vlastnictví [číslo] na bankovní účet žalobkyně, nejpozději do šesti měsíců od podpisu smlouvy. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Následně žalovaný prohlášením v písemné podobě dne [datum] uznal svůj dluhu co do důvodu (smlouva o zápůjčce ze dne [datum]) a výši (300 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení). Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo řízení pravomocně ke dni [datum] zastaveno co do jistiny 80 000 Kč v důsledku zpětvzetí žaloby s odůvodněním, že žalovaný po podání žaloby žalobkyně zaplatil dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum] vždy 20 000 Kč. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do jistiny 60 000 Kč s odůvodněním, že žalovaný po podání žaloby žalobkyni zaplatil dne [datum], dne [datum] a dne [datum] vždy 20 000 Kč. Soud proto postupem podle § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. řízení částečně v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. Vycházeje z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě. Uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníka, tedy ve sporu žalovaného účastníka. Žalovaný přitom v řízení zůstal zcela pasivní a k žalobě se nevyjádřil, a založil tak právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh ve lhůtě splatnosti sjednané ve smlouvě o zápůjčce neuhradil, dostala se tím s plněním svého závazku do prodlení, čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na uvedené bylo žalobě v plném rozsahu, nedotčeném částečným zpětvzetím žaloby, vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 věty druhé ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež nezavinila, že řízení o důvodně podané žalobě muselo být zastaveno a jež byla plně úspěšná, plnou náhradu nákladů řízení ve výši 11 200 Kč Náklady řízení žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 10 000 Kč (po zohlednění vrácené části soudního poplatku v důsledku zpětvzetí žaloby ve výši 5 000 Kč) a náklady nezastoupeného účastníka ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. za čtyř úkony uvedené v § 1 odst. 3 citované vyhlášky (výzva k plnění, návrh ve věci samé a písemná podání v podobě zpětvzetí žaloby) po 300 Kč za jeden úkon. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.). S ohledem na skutečnost, že řízení bylo částečně zastaveno před prvním jednáním, rozhodl soud zároveň o vrácení odpovídající části zaplaceného soudního poplatku za žalobu snížené o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, podle § 10 odst. 3 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to ve výši 2 000 Kč.