46 C 393/2023 — Okresní soud Praha-východ

Manželka se domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství, které bylo uzavřeno dne [datum] bylo zpočátku relativně spokojené navzdory tomu, že manžel ve větší míře požíval alkohol, neboť se stále jednalo o únosnou míru. Postupně se však situace začala zhoršovat a zasahovat do chodu rodiny natolik, že společné soužití manželů v jednom domě se pro všechny stalo nepříjemným a zejména negativně ovlivňovalo dceru [jméno], která se manželům narodila dne [datum]. Manželé se tak často hádají, citově se odcizili a z důvodu rozdílných názorů společně komunikují pouze o nejnutnějších věcech. O úpravě poměrů pro dobu po rozvodu manželství k nezletilé dceři bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Praha-východ v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Manžel s návrhem na rozvod manželství souhlasil a vyloučil jakoukoliv možnost obnovy manželského soužití do budoucna, odlišně se však vyjádřil k důvodům, které vedly k vzájemnému citovému odcizení, jakož i k jejich odlišným názorům a které sám spatřuje především v absenci komunikace ze strany manželky stran běžných záležitostí rodiny a v navázání mimomanželského vztahu manželkou zhruba před šesti lety Manžel je státním příslušníkem Bulharska s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českých soudů a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, (dále jen„ z.m.p.s.“), stran otázky pravomoci a příslušnosti úprava obsaženou v nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí stran otázky rozhodného právu úpravu obsaženou jednak ve Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech vyhlášené ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 209/1993, jednak v z.m.p.s. a dospěl k závěru, že podle čl. 3 písm. a) bodu i) citovaného nařízení je dána pravomoc a příslušnost k rozhodnutí věci a podle § 49 a § 50 z.m.p.s. je rozhodným právem právní řád České republiky. Po provedeném dokazování a na základě shodných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] (zjištěno z oddacího listu vydaného [stát. instituce] dne [datum]). Z manželství se narodilo jedno dítě, a to k dnešnímu dni nezletilá [jméno], [datum narození], přičemž poměry k nezletilé pro dobu po rozvodu manželství byly soudem upraveny tak, že nezletilá byla svěřena do péče matky a otec se zavázal přispívat na její výživu. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] (zjištěno z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]). Manželství považují manželé za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno bez možnosti jeho obnovy. Příčinu rozvratu manželství spatřují v odlišných prioritách, co se týká vedení společné domácnosti a výchovy společné dcery, jakož i v citovém odcizení (zjištěno z účastnického výslech manželů). Po právní stránce soud věc hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), kdy podle § 755 odst. 1 o.z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 o.z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Kvalifikovanost rozvratu manželství je dána nejen jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Skutečnost, zda manželé spolu žijí či nikoliv, není vázána na existenci společného bydliště; společné žití manželů je otázkou jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí, problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod. Z vyjádření obou manželů vyplynulo, že své manželství považují za trvale rozvrácené. Oba deklarovali, že možnost obnovy manželského soužití je vyloučena. Pokud jde o příčinu rozvratu manželství, vycházel soud z účastnického výslechu obou manželů, kteří jako příčinu rozvratu manželství shodně označili odlišné priority, co se týká vedení společné domácnosti a výchovy společné dcery, jakož i vzájemné citové odcizení. Poměry k nezletilé dceři [jméno] pro dobu po rozvodu manželství byly soudem pravomocně upraveny. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství, soud manželství rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), neboť soudem nebyly shledány okolnosti, které by odůvodňovaly jejich přiznání některému z manželů.