46 C 47/2024 — Okresní soud Praha-východ

Rozsudek obsahuje vzhledem k vzdání se práva odvolená obou manželů pouze zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.Manželka se domáhala rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne , datum, , s odůvodněním, že manželství bylo zpočátku šťastné, z manželství se dne , datum, narodil syn , Anonymizováno, a dne , datum, dcera , jméno FO, . Manželka si byla vědoma, že v budoucnu mohou nastat problémy z důvodu kulturní a náboženské odlišnosti manželů, postupně se však názory manželů na vedení manželství a výchovu dětí začaly čím dál více rozcházet, což vyústilo v odstěhování manžela ze společné domácnosti v , Anonymizováno, , Anonymizováno, .Manžel s návrhem na rozvod manželství souhlasil, nesouhlasil však s důvody uvedenými ze strany manželky, které měly vést k rozvratu jejich manželství.Manžel je státním příslušníkem Alžírska s pobytem na území České republiky, proto se soud nejprve zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem na neexistenci mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Alžírskem o právní pomoci ve věcech občanskoprávních a s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, (dále jen „z.m.p.s.“), úpravu obsaženou jednak v nařízení Rady (EU) č. 2019/1111, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, jednak z.m.p.s. a dospěl k závěru, že podle čl. 3 písm. a) bodu i) citovaného nařízení je dána pravomoc a příslušnost k rozhodnutí věci, a podle § 49 a § 50 z.m.p.s. je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť obvyklé bydliště manželů se nachází na území České republiky.Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, (zjištěno z oddacího listu vydaného , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, dne , datum, ). Z manželství se narodily dvě k dnešnímu dni již zletilé děti. Manželka si byla vědoma, že manželství uzavírá s cizincem a byla připravena na možné kulturní a náboženské rozdíly, avšak si neuvědomovala, že mohou být až takového rázu. Názory manželů se lišily především v otázce výchovy společných dětí v době jejich dospívání, kdy manžel např. omezoval 14letou dceru v oblékání a nepřál si, aby nosila odhalené oblečení. Dcera tento přístup nenesla dobře, že dokonce projevovala přání odstěhovat se k babičce. Běžná komunikace mezi manžely následně vymizela a omezila se pouze na otázky ohledně chodu domácnosti a dětí. U manželky se začala projevovat nechuť v manželství pokračovat mj. i proto, že manžel se často vracel ze zaměstnání špatně naladěn a nechtěl s manželkou v podstatě nic řešit. V současně době spolu manželé nežijí a komunikují pouze prostřednictvím SMS zpráv ohledně nutných otázek týkajících se financí a dětí; manželka současně navázala nový vztah (zjištěno z účastnického výslechu manželky). Manžel potvrdil, že manželé spolu již tři roky nežijí, neboť se manžel ze společné domácnosti odstěhoval, stejně tak manžel potvrdil, že nebýval dobře naladěn a byl nervózní, a to především z toho důvodu, že jeho sexuální potřeby nebyly ze strany manželky dostatečně naplňovány, čehož si byla manželka vědoma. Důvodem jeho odstěhování však nebyla neúnosnost situace způsobená vlivem kulturních a náboženských rozdílů, neboť manželka od samého počátku věděla, že je manžel muslim a znala jeho přístup k životu, který byl ovlivněn jeho náboženským vyznáním. Tento přístup se manželce přitom líbil, neboť díky němu jejich společné děti nepodlehly nezřízenému životu (požívání drog, kouření či chození na diskotéky). Manžel však uznal, že manželka již není s životním stylem manžela spokojená a nelíbí se jí. Jako důvod, pro který manžel skutečně opustil společnou domácnost, manžel označil majetkové neshody mezi manžely, které se týkaly především záměru manželky koupit byt pro společného syna a jeho financování, zejména pak požadavků manželky, aby manžel písemně prohlásil, že manželé společně nemají žádný majetek, což manžel odmítl učinit a nechtěl mít s celou záležitostí nic společného (zjištěno z účastnického výslechu manžela).Po právní stránce soud věc hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdy podle § 755 odst. 1 o.z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.Podle § 755 odst. 2 o.z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.Kvalifikovanost rozvratu manželství je dána nejen jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Skutečnost, zda manželé spolu žijí či nikoliv, není vázána na existenci společného bydliště; společné žití manželů je otázkou jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí, problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod.Lze uzavřít, že v daném případě je dána existence rozvratu manželství, který podporuje rovněž skutečnost, že manželé společně nežijí po dobu tří let ve společné domácnosti a v současně době ani jeden z manželů nemá zájem na obnově manželského soužití. Příčinu rozvratu manželství soud shledal nejméně v problémech manželů se vzájemnou komunikací, k nimž přispěla kulturní a náboženská odlišnost manželů, neboť postupem času naznal manželčin původně kladný přístup k pravidlům muslimského života, kterými se manžel řídí, změny takového rozsahu, že již nadále nebyl slučitelný s jejími představami ohledně budoucího manželského soužití s manželem.V řízení nebyly tvrzeny a prokazovány žádné mimořádné okolnosti, které by svědčily ve prospěch zachování manželství ve smyslu § 755 odst. 2 o.z., mezi manžely ostatně panovala shoda ohledně doby tří let, po kterou spolu již nežijí a která z vylučuje aplikaci citovaného ustanovení o.z. Soud proto návrhu manželky na rozvod manželství, ke kterému se manžel připojil, vyhověl a manželství účastníků rozvedl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), neboť soudem nebyly shledány okolnosti, které by odůvodňovaly jejich přiznání některému z manželů.