7 C 224/2023-50 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se v tomto řízení po žalovaném žalobo podanou dne 31.5.2023 domáhal zaplacení částky 623 473 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaný zavinil svým protiprávním jednáním, za které byl odsouzen trestním příkazem sp.zn. 1 T 93/2019 ze dne 20. 8. 2019, vznik škody na straně žalobce. Se žalovaným bylo jednáno o způsobu náhrady této škody, přičemž nejprve byla dne 2. 8. 2022 uzavřena dohoda o dohodě budoucí, v jejímž článku III. odst. 2 žalovaný mimo jiné uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše. Dluh a jeho vypořádání bylo následně předmětem dohody o náhradě škody ze dne 26. 9. 2022. Žalovaný měl na základě druhé dohody povinnost počínaje měsícem září 2022 splácet částku 8 228,81 Kč měsíčně. Již první dohodnutou splátku však neuhradil řádně, do konce září 2022 uhradil pouze 500 Kč. Při jednání zdejšího soudu dne 21. 5. 2024, a to ještě před tím, než byla přednesena žaloba, vzal žalobce žalobu zpět co do částky 3 800 Kč, kterou od žalovaného po podání žaloby obdržel. Na návrh splátek ve výši 3 000 Kč reagoval žalobce odmítavě. Odkázal na s žalobcem uzavřenou dohodu s měsíční splátkou ve výši 8 228,80 Kč a s ohledem na výši žalobcem skutečně hrazené splátky ( stokorunové částky ) dovozoval, že již od počátku neměl žalovaný zájem dohodu dodržet.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že nesouhlasí se zaplacením částky 623 473 Kč s příslušenstvím z důvodu, že ji nezcizil ani jiným způsobem si ji nepřivlastnil. Škodu žalobci způsobil svým neúmyslným jednáním a uvedenou částku chce a hodlá splácet dle svých možností a schopností. Aktuálně by mohl splácet částku ve výši 3 000 Kč měsíčně. Ve svých vyjádřeních se omlouval za neúmyslně způsobenou škodu a žádal, aby mu bylo umožněno ji nahradit ve splátkách.3. Před zahájením jednáním žalovaný navýšil v rámci pokusu soudu o smír maximální výši splátky na částku 7 000 Kč měsíčně. Žalobce však jakoukoli dohodu o splátkách odmítl.4. Z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp.zn. 1 T 93/2019 ze dne 20. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl shledán vinným tím, že v období od září 2017 do 8. 3. 2018 jako zaměstnanec žalobce na pozici vedoucího oddělení dopravy zcela rezignoval na plnění svých pracovních povinností, když vědomě nedodržoval zásady používání CCS karet tím, že porušoval zásady přidělení jediné CCS karty ke konkrétnímu vozidlu, měnil karty mezi jednotlivými vozidly a řidiči, přičemž karty si nechal potvrdit oproti podpisu, a rovněž nevykonával řádnou kontrolu nad výší hrazených finančních prostředků za spotřebované pohonné hmoty a faktury nechal bez důsledné kontroly proplácet, ačkoli musel být srozuměn s tím, že tímto svým ledabylým přístupem k výkonu své funkce porušuje povinnosti související se správou CCS karet státního podniku, neboť byl seznámen s dokumentem „Popis pracovního místa“, který tvořil nedílnou součást jmenovacího dekretu ze dne 7. 1. 2023, a který stvrdil svým podpisem, jakož i s organizačními směrnicemi žalobce, v důsledku čehož došlo blíže nezjištěnými osobami k neoprávněnému odčerpání pohonných hmot realizovanému na různých místech ČR, kdy tyto pohonné hmoty nebyly použity k provozu vozidel státního podniku, přestože byly hrazeny z jeho finančních prostředků, čímž způsobil poškozenému žalobci škodu ve výši 797 473 Kč. Trestní soud v tomto jednání spatřoval přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Žalovanému byla dle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě škody částku ve výši 81 644 Kč, se zbytkem byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.5. Z dohody ze dne 2. 8. 2022 soud zjistil, že žalobce a žalovaný opatřili svými podpisy dohodu o dohodě budoucí, na jejímž základě ujednali, že žalovaný vstoupí do jednání a uzavře se žalobcem dohodu o náhradě škody nejpozději do 31. 8. 2022, ve které se strany dohodou na splátkovém kalendáři úhrady škody způsobené žalobci spácháním přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. V čl. III. odst. 1. dohody je stvrzeno, že škoda žalobci vznikla v celkové výši 797 473 Kč, jak je uvedeno v trestním příkazu sp.zn. 1 T 93/2019 ze dne 20. 8. 2019, přičemž žalovaný splatil celkem 171 300 Kč a zbývá k úhradě 626 173 Kč. Dle čl. III. odst. 2 dohody si je žalovaný vědom své povinnosti uhradit oprávněnému způsobenou škodu dle čl. III. odst. 1 a bude nadále jednat tak, aby byla škoda v rozumné době uhrazena. Povinný proto uznává svůj dluh – škodu, co do důvodu i výše dle popisu v čl. II. a III. dohody.6. Z dohody o náhradě škody ze dne 26. 9. 2022 soud zjistil, že žalobce a žalovaný opatřili svými podpisy dohodu, jejímž předmětem je ujednání ohledně způsobu náhrady škody vzniklé žalobci v důsledku porušení povinnosti žalovaného při správě cizího majetku, jak je uvedeno v trestním příkazu 1 T 93/2019 ze dne 20. 8. 2019. Dle čl. III. odst. 1 této dohody byla škoda způsobena neoprávněným čerpáním pohonných hmot, čímž se škůdce dopustil porušení převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek a způsobil škodu ve výši 797 473 Kč. Dle čl. III. odst. 2 tato dohoda nahrazuje původní dohodu ze dne 5. 4. 2018, která náhradu škody limitovala dle § 257 zákoníku práce. Žalovaný se tak zavázal uhradit částku 626 173 Kč zbylou po zohlednění částečné úhrady ve výši 171 300 Kč. Žalovaný se v čl. II. odst. 4 zavázal uhradit škodu v 96 měsíčních splátkách splatných vždy do konce kalendářního měsíce počínaje zářím 2022. Dluh měl být úročen sazbou 6 % p.a. z dosud nesplacené částky. Dohoda odkazuje na přiložený splátkový kalendář, dle kterého konkrétní výše měsíční splátky činí 8 228,80 Kč. V čl. II. odst. 7 je ujednáno, že při prodlení, byť jen s jedinou splátkou, ztrácí žalovaný ujednanou výhodu splátek a žalobce má právo na úhradu celé zbytkové nesplacené částky v celku. Také v této dohodě žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše ( s ohledem na dřívější platby žalovaného ve výši 626 173 Kč )..7. Z emailové korespondence ze dne 15. 7. – 15. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaný komunikoval s Mgr. , jméno FO, , právníkem žalobce, ohledně sjednání schůzky za účelem jednání a předání podepsané dohody o dohodě.8. Z emailové korespondence ze dne 1. 9. 2022 – 8. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaný jednal s právníkem žalobce o znění dohody o náhradě škody. Žalovaný akceptoval výši měsíční splátky i úročení dluhu, dotazoval se, co se stane, když nezaplatí splátku ze zdravotních důvodů nebo při ztrátě zaměstnání, k čemuž mu bylo sděleno, že pokud půjde o mimořádnou a prokazatelnou okolnost, bude možné jednat o mimořádném odložení splátek, o čemž však žalobce musí být dostatečně předem informován. Z korespondence se podává, že již první splátku neuhradil žalovaný ve sjednané výši 8 228,80 Kč, uhradil bez vysvětlení pouze částku 500 Kč.9. Z výpisu obratů soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni ve dnech 20. 1. 2022, 14. 2. 2022, 21. 3. 2022, 20. 4. 2022, 16. 5. 2022, 20. 6. 2022, 18. 7. 2022 a 15. 8. 2022 vždy částku ve výši 100 Kč, dále zaplatil částku 500 Kč dne 19. 9. 2022, 31. 10. 2022, 30. 11. 2022, 30. 12. 2022, 28. 2. 2023 a částku 200 Kč zaplatil dne 30. 1. 2023.10. Z výpisu splátek pro období 3/23 – 5/24 spolu s tabulkou s daty úhrad soud zjistil, že žalovaný v od června 2023 hradil žalobci měsíčně (s výjimkou září 2023 a února 2024) částky ve výši 300 Kč nebo 500 Kč, přičemž celkem zaplatil 3 800 Kč.11. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 3. 2023 s dodejkou soud zjistil, že se žalobce tímto dopisem, podaným k poštovní přepravě dne 3. 4. 2023, obrátil na žalovaného s výzvou k úhradě dlužné částky ve výši 623 473 Kč z titulu náhrady škody do 5. 5. 2023 s upozorněním na možné soudní řešení sporu.12. Z dopisu ze dne 21. 4. 2023 soud zjistil, že žalobce na předžalobní výzvu reagoval prohlášení podle něhož škodu, kterou žalobci způsobil svým neprofesionálním chováním bude a chce splácet dle svých možností a schopností. Doplnil, že splácení dle dohody o náhradě škody však není v jeho silách s odkazem na problém se zaměstnáním, zdravotní stav – operace ledviny a covidové období.13. Z odpovědi na žádost o snížení splátek ze dne 7. 8. 2019 soud zjistil, že žalobce žalovanému sdělil, že odmítá žádost o úhradu dluhu ve formě měsíčních splátek po 5 000 Kč, neboť by takový postup byl v rozporu s jeho povinností řádného hospodáře.14. Soud na základě listinných důkazů, které se logicky doplňovaly a ve vzájemné souvislosti představovaly dostatečný základ pro rozhodnutí věci, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10, sp.zn. 1 T 93/2019 ze dne 20. 8. 2019, uznán vinným ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Skutku se dopustil, když jakožto někdejší zaměstnanec žalobce na pozici vedoucího oddělení dopravy, zcela rezignoval na plnění svých pracovních povinností, v důsledku čehož došlo neznámými osobami k neoprávněnému odčerpání