9 C 210/2023-59 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení celkové částky 17 630 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, ) a žalovaná dne 4.2.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku (spolu úrokem ve výši 2 000 Kč pevně sjednaným po celou dobu trvání smlouvy, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatku za životní pojištění ve výši 240 Kč) vrátit v 60ti týdenních splátkách po 304 Kč od 11.2.2022 do 31.3.2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalobkyně tak požaduje úhradu celé dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 533,34 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 864,77 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 231,89 Kč. Dále s ohledem na to, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 31.3.2023 řádně uhrazena plné výši, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 000 Kč ode dne 1.4.2023 do zaplacení úrokem ve výši 24,36% ročně (viz článek 1.4 smlouvy). Dne 1.6.2023 byly předmětné pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek, které žalovaná ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradil.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání na , datum, , k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalované.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne 4.2.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součásti jsou doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru, a na základě této smlouvy poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku (spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč a poplatkem za životní pojištění ve výši 240 Kč) vrátit, a to v 60ti týdenních splátkách ve výši 304 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 4.2.2022 č. , hodnota, ). Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nesplnila, a proto byla vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 29.9.2023), která byla žalované odeslána dne 2.10.2023 (prokázáno podacím lístkem). Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 4.2.2022 bylo zjištěno, že žalovaná uvedl, že je zaměstnána u společnosti , jméno FO, republika s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 893 Kč, výdaje na bydlení činí 4 000 Kč, výdaje osobní 4 500 Kč; k tomu doložila dohodu o pracovní činnosti ze dne 1.7.2021, výplatní pásky za měsíce 11/2021 až 1/2022 a čestné prohlášení o výši výdajů. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.6.2023 bylo zjištěno, že předmětné pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni; žalovaná o tom byla vyrozuměna dopisem ze dne 23.6.2023 (prokázáno příslušným dopisem a poštovním podacím lístek ze dne 23.6.2023).5. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“).6. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle ustanovení § 1879 o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.11. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona č. 257/2016 Sb.), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do dlužné jistiny, poplatků, úroku sjednaného na dobu trvání smlouvy (zažalován ve výši 1 533,34 Kč) a zákonného úroku z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, čímž splnila svůj závazek z uzavřené smlouvy, žalovaná však svou povinnost poskytnuté finanční částky vrátit nesplnila. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné částky ve výši 10 000 Kč (dlužná jistina), úrok ve výši 1 533,34 Kč a dlužné poplatky, tedy celkem 17 630 Kč. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované k zaplacení poskytnuté zápůjčky ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když výše poskytnutého úvěru respektive splátek pro její vrácení (celkově ve výši cca 1 216 Kč měsíčně) odpovídala reálným možnostem žalované, tj. jeho příjmu cca 18 893 Kč měsíčně a nákladům ve výši 8 500Kč měsíčně. Protože je žalovaná v prodlení s tímto peněžitým plněním, je dán též nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z jistiny dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. o.z. V této části tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.).13. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny od 1.4.2023, který byl kapitalizován ke dni 1.6.2023 na částku 419,53 Kč a dále byl požadován úrok ve výši 24,36% ročně z částky 10 000 Kč od 2.6.2023 do zaplacení. Soud však v této části shledal žalobu nedůvodnou, neboť smluvní úroky nebyly takto mezi účastníky sjednány. Žalobkyně prokazovala své tvrzení ujednáním uvedeným v článku 1.4 smlouvy o zápůjčce, avšak dle názoru soudu nárok žalobkyně na smluvní úrok ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny z tohoto ujednání nevyplývá. Ze smlouvy včetně smluvních podmínek je zřejmé, že smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou ve výši 2 000 Kč. Dle článku 2.6 smluvních podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou do splatnosti veškerých závazků, které na základě smlouvy o úvěru nebo v souvislosti s ní vznikly. V případě nezaplacení dlužné částky řádně a včas však žalobkyni právo na zaplacení „dalšího“ smluvního úroku z dlužné jistiny půjčky ve výši žalobou požadované (neboť v samotné smlouvě je uveden úrok vyšší 32,15%), tj. 24,36 % ročně nevzniklo. Jiný výklad není možný, jelikož ve smlouvě samotné je úrok jednoznačně vyjádřen pevnou částkou (slovy „úrok ve výši „2 000 Kč“) a odvození dalšího úroku z čl. 1.4 smlouvy neodpovídá podle soudu tomu, jak by daným ustanovením průměrný spotřebitel porozuměl. Naopak ve vlastní smlouvě o úvěru je výslovně uváděno, že celková dlužná část