10 C 74/2025-48 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem ze dne , datum, domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě poskytla žalované možnost povoleného přečerpání zůstatku na běžném účtu č. , č. účtu, až do výše , částka, , úvěrová smlouva byla sjednána a podepsána prostřednictvím aplikace , jméno FO, . Žalovaná se zavázala poskytnuté plnění vrátit a zároveň zaplatit úrok sjednaný ve výši 18,9 % ročně a další poplatky za případné služby dle aktuálního sazebníku žalobkyně. Žalobkyně v důsledku závažného porušení smluvních podmínek žalovanou kontokorent ke dni , datum, zesplatnila a pohledávku z kontokorentního úvěru převedla na evidenční účet. Ke dni podání žaloby činila výše dlužné jistiny , částka, , výše dlužného úroku , částka, (z jistiny , částka, za období od , datum, do , datum, ) a výše zákonného úroku z prodlení částku , částka, (z přečerpaného limitu úvěru nad povolený limit se sazbou 14,75 % ročně od , datum, do , datum, ). Žalovaná na dluh ničeho neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu.2. Podáním ze dne , datum, žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení a uvedla, že ověřila schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě informací poskytnutých žalovanou, které byly ověřovány především z výpisu z běžného účtu žalované. Žalobkyně zdůrazňuje, že se jednalo o úvěr kontokorentní, tj. čerpání úvěru probíhalo opakovaným prováděním debetních operací na účtu žalované v situaci, kdy na tomto účtu nebyl dostatek vlastních finančních prostředků. Žalobkyně ověřovala informace poskytnuté žalovanou dále v interních a externích databázích (insolvenční rejstřík, evidence exekucí, CBCB, interní evidence klientů), příjmy a výdaje ověřovala právě z pohybů na účtu žalované, životní výdaje pak stanovila bez ohledu na údaje od klientky v kombinaci s interními informacemi banky při využití ekonomického modelu, vycházela však i z interních údajů o dalších splátkách žalované. S ohledem na to, že orientační splátka nového úvěru činila , částka, měsíčně, nové splátkové zatížení žalované bylo , částka, měsíčně, splátkové zatížení tak činilo 15,92 % příjmu žalované, dospěla k závěru, že úvěr je možné poskytnout.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn, (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s takovým postupem vyslovila souhlas již v návrhu a žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, a soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, neboť ji o tomto následku ve výzvě poučil.5. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši , částka, , s úrokem ve výši 18,9 % ročně (RPSN 22,95 %). Nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu byly také všeobecné obchodní podmínky a ceník (důkaz: Smlouva o kontokorentním úvěru ze dne , datum, , detail zadané operace). Jelikož žalovaná závažně porušila smluvní povinnosti vyplývající z této smlouvy, přičemž byla o řádné a včasné plnění svých povinností opakovaně upomínána (důkaz: upomínka ze dne , datum, , , datum, a , datum, ), žalobkyně kontokorent dne , datum, zesplatnila, přičemž ke dni zesplatnění činila výše dlužné částky , částka, (nepovolené přečerpání ve výši , částka, , řádné úroky a zákonné úroky z prodlení , částka, ) a žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celé částky (důkaz: Poslední výzva před podáním žaloby ze dne , datum, , dodejka, sestava – stav úvěru ke dni , datum, , ). Žalovaná dluh navzdory předžalobní výzvě neuhradila (důkaz: Výzva k zaplacení dluhu ze dne , datum, , sestava – seznam splátek úvěru ze dne , datum, ).6. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy vyšla z informací poskytnutých přímo žalovanou, tyto ověřovala podle běžného účtu žalované, a dále sama zjistila informace z interních a externích databází. Z přehledu žádosti o úvěr, úvěrové zprávy a výpisu z účtu žalované za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že její výdaje odpovídají jejím příjmům, má dva již existující úvěry s měsíčními splátkami v součtu , částka, a s ohledem na předpokládanou výši splátky, při využití matematického modelu v výpočtu běžných nákladů, nedosáhne její úvěrové zatížení více než 15,92 % zatížení a žalované bude z příjmů stále zbývat , částka, pokrytí jejích výdajů (důkaz: posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, , výpisy z účtu za měsíce březen až červenec 2020).7. Po právní stránce soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“).8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.10. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na základě které žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem, jakož i platit sjednané poplatky. Žalovaná tuto svou povinnost řádně a včas nesplnila a žalobkyně proto úvěr v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, přičemž dlužná jistina činila , částka, a dlužné úroky , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovanou, aby dluh uhradila, a to i předžalobní výzvou. Žalobkyně prokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované k zaplacení poskytnutého plnění ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když výše poskytnutého plnění odpovídala reálným možnostem žalované. Protože žalovaná dluh ve lhůtě splatnosti neuhradila, dostala se ode dne následujícího po splatnosti do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak shledal žalobu zcela důvodnou.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z částky , částka, představující paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony (výzva k plnění a žaloba) v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění.15. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za úkon – vyjádř