18 C 264/2025-23 — Okresní soud Praha-východ

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, l, Anonymizováno, c. (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .) jako původním věřitelem (dále jen „původní věřitel“) a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, která vznikla tak, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru dne , datum, , na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaný úvěr čerpal, ale do dne podání žaloby nesplatil. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Původní věřitel vycházel z prohlášení žalovaného, že má pravidelný měsíční příjem a jeho potvrzení, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě pochybností měl žalovaný povinnost kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili schopnost žalovaného úvěr splácet. Dále původní věřitel poměřoval úvěruschopnost doloženými příjmy a výdaji žalovaného, kdy původní věřitel ponechal žalovanému rezervu ve výši 10 % rozdílu mezi jeho příjmy a výdaji, nejméně však výši rovnající se životnímu minimu. Na základě takto provedeného zkoumání původnímu věřiteli nevznikla pochybnost o úvěruschopnosti žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez jednání již v samotném návrhu, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ač mu byla řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:4. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr ve výši , částka, na neočekávané výdaje, v žádosti uvedl, že má měsíční příjem ve výši , částka, , žije sám a měsíční výdaje má ve výši , částka, . Žalovaný dále v žádosti uvedl, že je samostatně výdělečně činný a pracuje v odvětví nemovitostí a stavebnictví. Žalovaný také uvedl, že je ženatý a platí nájem.5. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , jejíž součástí jsou i standardní podmínky úvěrové smlouvy, soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu, kterou poskytl žalovanému čerpání revolvingového úvěru ve výši , částka, . Žalovaný měl úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru spolu s poplatkem za výběr a úrokem z úvěru, minimálně však ve výši , částka, . Celkový počet splátek závisel na době trvání úvěru a výši skutečně čerpané částky.6. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu pohledávek a dodatků soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek, kterou postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že původní věřitel žalovanému oznámil postoupení jeho pohledávky na žalobkyni a vyzval ho k úhradě dlužné částky.8. Z listiny označené Data from Ledger bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem částku , částka, a zaplatil , částka, .9. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.10. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.16. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že původní věřitel a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.18. Z žalobkyní předložených listin se podává, že původní věřitel nesplnil svou povinnost řádného a důkladného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když zcela rezignoval na zjištění skutečných příjmů a výdajů žalovaného alespoň v rozsahu jeho mandatorních výdajů na bydlení, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, viz například rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, : „Odvolací soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nel