24 C 364/2025-22 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že s žalovanou uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, -, Anonymizováno, ve výši , částka, (skládající se z půjčené částky , částka, a souhrnného poplatku , částka, ), podle které měl splácet týdně , částka, , a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka , částka, se započetla na nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení Úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 %.– odst. 4. čl. splácení úvěru smluvních podmínek smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný splácel úvěr nepravidelně, takže, pročež by měla být pohledávka historicky zesplatněna, avšak žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy (, datum, ; datum prodlení ke dni , datum, ). K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce čerpal, jaké informace od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly věřitelem využity k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit, a to následovně: kontrola v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra; kontrola RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, kontrola náhledem insolvenčního rejstříku; kontrola zaměstnání telefonicky; kontrola platební historie klienta u žalobkyně; vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků; a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti; kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem (OZ) v kartě klienta.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalované byla poskytnuta v hotovosti při podpisu úvěrové smlouvy částka , částka, , kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s souhrnným poplatkem ve výši , částka, , který se skládal z poplatku za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek (a dále podle tvrzení žalobkyně z odměny obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalované, dále z nákladů na jízdy s tím spojené, dále z nákladů na administrativní pracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných k podpisu smlouvy).5. Z evidenční karty klienta ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná při sjednávání smlouvy žalobkyni uvedla, že bydlí ve spolubydlení ve dvou lidech, má jedno nezaopatřené dítě, měla u žalobkyně úvěr, pracuje na plný úvazek u společnosti , právnická osoba, . jako výrobní dělník s čistým měsíčním příjmem , částka, a její výdaje jsou na bydlení , částka, a nebankovní závazky má ve výši , částka, , přičemž celkové měsíční výdaje činí , částka, .6. Z předžalobní výzvy zástupce žalobkyně ve spojení se seznamem zaslaných písemností soud zjistil, že žalovaná přes výzvu prostředky nevrátila.7. Soud v otázce posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel z tvrzení žalobkyně.8. Soud posoudil vztah účastníků jako vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., který je limitován zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“).9. Soud se nejprve zabýval tím, zda věřitel řádně zkoumal schopnost žalované dluh splnit, neboť nesplnění této povinnosti způsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle § 588 o. z. pro rozpor se zákonem a zcela zjevně s veřejným pořádkem (viz § 84 – 89 zákona o spotřebitelském úvěru). Aby žalobce splnil povinnosti mu uložené citovanými ustanoveními, musí postupovat způsobem, kterým s náležitou péčí zjistí poměry žadatele, tedy zejména jaké má příjmy, majetek a výdaje, aby byl poskytovatel schopen posoudit, zda je žalovaný schopen dluh splnit. Nepostačuje při tom, pokud vychází toliko z údajů sdělených mu dlužníkem, ale musí si nechat tyto údaje doložit a vyvarovat se jakýchkoliv pochybností o jejich pravdivosti. Vychází-li toliko z údajů, které žadatel uvede a které se jeví jako pochybné, musí postupovat takovým způsobem, aby tato pochybnost byla rozptýlena.10. V daném případě pak žalobce vycházel z čistých měsíčních příjmů žalované ve výši , částka, a z výdajů, které tvoří částku , částka, . Listinami, které žalobkyně předložila spolu s žalobou soudu k důkazu, pak nejsou měsíční náklady nijak doloženy, ani z nich nevyplývá, že by žalobkyně údaje tvrzené jí žalovanou jakkoliv ověřila (pracovní smlouva, výplatná pásky, nájemní smlouva atd.). Přitom sama žalobkyně tvrdí, že pro posouzení úvěruschopnosti žalované využila interní a veřejné systémy (databáze), avšak k samotnému zjištění příjmu žalované uvádí pouze provedenou telefonickou kontrolu zaměstnání, k výdajům žalované konkrétně neuvádí ničeho. Pokud pak žalobkyně z takto sdělených údajů bez dalšího vycházela, nedostála dle názoru soudu svým povinnostem ve smyslu ustan. § 84 – 89 zákona o spotřebitelském úvaru v důsledku čehož je úvěrová smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a zcela zjevně s veřejným pořádkem.11. Soud proto žalobkyni přiznal toliko bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z. ve výši poskytnutého plnění (jistina), které soud ponížil o částku , částka, , kterou žalovaná žalobkyni zaplatila před podáním žaloby, a to podle tvrzení žalobkyně.12. Soud následně přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, (den následující po splatnosti úvěru) do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítnul.13. Povinnost k plnění uložil soud žalované v obecné pariční lhůtě dle ustan. § 160 o. s. ř., neboť neshledal důvody ke stanovení lhůty delší.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť procesně úspěšnější žalované by náležel nárok na náhradu nákladů řízení, avšak žádné náklady jí v souvislosti s tímto řízením nevznikly.