35 C 377/2025-21 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 28. 6. 2023 uzavřel s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec 13 490 Kč. Žalovaná za dobu trvání smlouvy načerpala celkově 29 490 Kč a uhradila celkově částku 28 026 Kč, která byla z části započtena na jistinu, ve zbytku na poplatky, smluvní pokuty a příslušenství. Žalovaná nesplnila řádně a včas, takže byl dluh ke dni 10. 7. 2024 zesplatněn. Žalobce proto požadoval uhrazení jistiny 7 476,49 Kč, poplatků za vedení účtu 195 Kč, poplatků za pojištění 301,87 Kč, nákladů vymáhání 1 500 Kč, smluvních pokut 2 617 Kč, úroků a zákonných úroků z prodlení za období od 25. 7. 2024 do zaplacení, které částečně kapitalizoval ke dni 14. 7. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaná požádala o revolvingový účet s úvěrovým rámcem 23 490 Kč na nákup zboží. Uvedla, že bydlí u rodičů, má celkový příjem 20 000 Kč z „jiného“ zdroje příjmů, bydlí u rodičů, domácnost má příjem 60 000 Kč, výdaje na domácnost činí 8 000 Kč měsíčně, na jiné úvěry 10 000 Kč měsíčně a ostatní náklady činí 5 000 Kč měsíčně (prokázáno smlouvou, kartou klienta a ověřením bonity). Na základě toho udělal žalobce výpis z registrů a zjistil, že žalovaná měla 2 další žádosti o úvěr v běhu, 5 žádostí odmítnutých, 3 odvolaných, 2 existující a 5 ukončených úvěrů (prokázáno sjetinou těchto výpisů). Na základě takovýchto údajů uzavřel žalobce s žalovanou smlouvu o úvěru, ve které žalované poskytl částku prvního čerpání 23 490 Kč s úrokem 23,39 % ročně, jež má být uhrazena v 11 splátkách po 2 382 Kč. Pro případné prodlení s placením dluhu si strany sjednaly částku 300 Kč měsíčně jako náklady vymáhání a 500 Kč jako smluvní pokutu za nezaplacení každé splátky. Pro případ uzavření tarifu Šikovný účet plus si strany sjednaly poplatek za vedení účtu 39 Kč měsíčně (prokázáno smlouvou).4. Z předmětné smlouvy se však nepodává, že by si žalovaná s žalobcem ujednala pojištění a jaký si sjednala tarif. Smlouva v tomto směru uvádí jak tarif Šikovný účet (v hlavičce samotné smlouvy), tak tarif Šikovný účet plus (v sazebníku poplatků). Ze smlouvy ani není zřejmé, zda si strany sjednaly pojištění nebo nikoliv, když sice smlouva obsahuje ujednání o pojištění, avšak pouze pro případ, kdyby sjednáno bylo. Žalobce se k jednání nedostavil a nemohl proto být poučen podle § 118a o. s. ř.5. Z bilance bylo prokázáno, že žalovaná postupně načerpala částku 29 490 Kč a uhradila celkově částku 28 026 Kč. Přes zesplatňující výzvu ze dne 10. 7. 2024 a předžalobní výzvu ničeho dalšího neuhradila (prokázáno těmito výzvami a podacími archy).6. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).7. V daném případě soud uzavřel, že žalobce této povinnosti nedostál. Z provedeného dokazování je nepochybné, že vycházel z údajů, dle kterých došlo ke směšování údajů celé domácnosti a žalované samotné, přičemž se vůbec nezaobíral otázkou, zda uvedené náklady jsou náklady domácnosti nebo žalované jako takové. Je při tom zřejmé, že náklady převyšovaly příjmy žalované, přičemž nebylo povinností jejích rodičů, kteří s žalovanou domácnost sdíleli, takové náklady hradit. U příjmů při tom nebylo vysvětleno, co bylo jejich zdrojem těchto, přičemž potenciálním zdrojem bylo (s ohledem na věk žalované) i případné kapesné od rodičů. Takovýto příjem však není možné vnímat jako příjem dlužníka rozhodný pro posouzení jeho schopnosti dluh plnit. Žalobce se vůbec neobtěžoval zjišťováním zdroje tohoto příjmu a ani ověřením, zda takový příjem vůbec existuje. Skutečnost, že dluh byl po větší čas splácen, pak ve světle těchto okolností nemůže vést k závěru, že žalovaná byla sama o sobě schopna dluh plnit. Soud uzavřel, že za této situace žalobce nezkoumal schopnost žalované dluh splnit řádným způsobem, čímž zatížil smlouvu takovým způsobem, že ta je absolutně neplatná. Za této situace se již soud nezabýval řádností všech uplatněných nároků.8. Soud proto žalobci přiznal toliko nároky z bezdůvodného obohacení, které stanovil v částce odpovídající poskytnuté jistině ponížené o již uhrazené splátky, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud žalobce požadoval úrok z prodlení až od 25. 7. 2024, je nepochybné, že žalovaná k tomuto datu v prodlení byla.9. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.10. Následně soud zamítl nárok na neplatně sjednané úroky, poplatky a náklady na vymáhání a dále jistinu v rozsahu, ve které již byla žalovanou řádně uhrazena.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.