7 C 136/2025-38 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k Okresnímu soudu v Olomouci dne 20. 9. 2024 domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřeli dne 18. 12. 2014 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně zapůjčenou částku spolu s poplatkem 8 140 Kč sestávajícím z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, úroku ve výši 1 540 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, na svůj dluh uhradil celkem toliko částku 1 500 Kč. Pohledávka byla postupně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na společnost , právnická osoba, . a následně na žalobkyni. V tomto řízení žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené části jistiny ve výši 10 994 Kč, nesplacené části kapitalizovaného příslušenství ve výši 6 646 Kč (součet sjednaného úroku a poplatků), a úroku z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (žalobkyně je subjektem cizího práva) a dospěl k závěru, že s ohledem na čl. 4 nařízení Brusel I. bis je mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout.4. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 12. 2014 smlouvu, dle které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 11 000 Kč za poplatek za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, úrok ve výši 1 540 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Celková částka měla být uhrazena v 58 pravidelných splátkách po 330 Kč, přičemž splatnost první splátky byla stanovena na sedmý den od uzavření smlouvy a každá další nejpozději do konce následujícího sedmidenního období. Žalovaný podpisem potvrdil převzetí hotovosti ve výši 11 000 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce č. , hodnota, ).7. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených v zákaznické kartě. Žalovaný v ní uvedl příjem 12 600 Kč, který právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výplatních pásek, pracovní smlouvy a kontaktováním zaměstnavatele. Dále uvedl výdaje na nájem a inkaso ve výši 3 800 Kč, což právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z nájemní smlouvy; v kartě je uveden i kontakt na pronajímatele. Výdaje domácnosti žalovaný uvedl v částce 4 000 Kč a výdaje na telefon v částce 400 Kč (prokázáno kartou zákazníka).8. Dne 31. 12. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na společnost , právnická osoba, . (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 12. 2016).9. Dne 7. 3. 2017 společnost , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 3. 2017).10. O postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne 22. 9. 2017 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 9. 2017 vč. dokladu o odeslání).11. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne 3. 6. 2024 vč. podacího archu).12. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.13. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.17. Dle § 1 zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.18. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.19. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Žalobkyně prokázala, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného k zaplacení poskytnutého plnění ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, když výše poskytnutého plnění odpovídala reálným možnostem žalovaného. Na základě smlouvy žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanými úroky a poplatky, přičemž ke dni 28. 1. 2016 byl celý dluh již splatný. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení s tím, že soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ode dne 8. 3. 2017 s ohledem na to, že od tohoto data žalobkyně úrok z prodlení požaduje a jedná se o datum, kdy již žalovaný byl v prodlení s placením svého dluhu (§ 1968 a § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o. z.). Soud tak shledal žalobu zcela důvodnou.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 994 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.21. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).