10 C 261/2025-20 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 28 216,43 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 64,76 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v až do celkové výše 80 000 Kč, s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, se splatností první splátky dne 225. 10. 2024 a koncem kreditního rámce ke dni , datum, . Žalovaný při sjednání smlouvy zvolil dále služby „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 43,92 Kč, „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 11.52 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela o ověřeného příjmu žalovaného ve výši 87 000 měsíčně. Úvěr byla žalovanému vyplácen na jeho účet, a to bezhotovostním převodem dne 25. 4. částka 17 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán, do dnešního dne uhradil pouze 74,52 Kč, žalobkyně pro porušení jeho povinností úvěr k datu , datum, vypověděla, o výpovědi žalovaného informovala emailem. Žalobkyně tak požaduje úhradu jistiny ve výši 16 925,46 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 305,44 Kč, smluvní úrok ve výši 10836,43 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 149,10 Kč a smluvní pokutu ve výši 64,76 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně dala souhlas přímo v podaném návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tedy dle § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř., věc projednal na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Pakliže soud nárok uplatnění žalobou částečně zamítl, odkazuje k tomuto soud rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1695/2005., v němž bylo uzavřeno, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději, a pokud byl žalobní návrh v části zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyní předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr než ten, že žalobní nárok není částečně důvodným. Soud k tomu pro úplnost uvádí, že ačkoliv je nutno věc posoudit jinak než dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.5. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků elektronické komunikace dne , datum, úvěrovou smlouvu o poskytnutí tzv. revolvingového úvěru, na základě, které měla být poskytnuta žalovanému částka až do výše sjednaného limitu 80 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr ve smlouvou stanovených denních splátkách. Denní splátka není ve smlouvě výslovně vyčíslena, její výpočet je součástí Všeobecných obchodních podmínek a dle smlouvy je vždy v Klientské sekci. Smluvní úrok byl dle smlouvy sjednán v zápůjční úrokové sazbě 0,933 % denně, RPSN 1538,23 %) (důkaz: Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , Všeobecné obchodní podmínky platné ode dne , datum, , Předpis denních splátek). Žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne , datum, částku ve výši 17 000 Kč (důkaz: Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím služby , jméno FO, (důkaz: Autorizace ověření totožnosti). Žalobkyně provedla proces hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, kdy vycházela z údajů o celkovém počtu členů domácnosti (4), výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky (0 Kč), výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení (5 000 Kč), dalších nezbytných výdajů (3 000 Kč), ostatních zbytných výdajů (10 000 Kč), výše ověřeného měsíčního příjmu (87 000 Kč), výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (30 000 Kč), disponibilního příjmu (23 900 Kč) a vypočítaných minimálních výdajů (6027,5 Kč) (důkaz: Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .). Příjem byl žalovaným k posouzení úvěruschopnosti doložen prostřednictvím bankovních výpisů, který obsahoval příjmové transakce (Důkaz: identifikované příjmy). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne , datum, (důkaz: Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, ).6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.7. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. V daném případě je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle shora citovaného ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Ohledně povinnosti posouzení úvěruschopnosti, se podává