24 C 57/2026-55 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem domáhala po žalovaném zaplacení částky 10401 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 58,99 Kč od 29.11.2025 do 16.12.2025 a zákonným úrokem z prodlení z částky 10 401 Kč od 17.12.2025 do zaplacení ve výši 11,5 % z titulu smlouvy o úvěru ze dne 28.6.2025. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím jejích internetových stránek, úvěr byl vyplacen na účet žalovaného. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč dne 28.6.2025 s tím, že žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 198 Kč, úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Uplatněná pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 6 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 198 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč (účtovány následovně: dne 28.7.2025 ve výši 99 Kč, dne 28.8.2025 ve výši 99 Kč, dne 28.9.2025 ve výši 99 Kč, dne 17.10.2025 ve výši 99 Kč), poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, úroků v celkové výši 882 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1030 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 58.99 Kč je za období od 29.11.2025 do 16.12.2025 (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení požaduje žalobce od 15.dne po odeslání předžalobní výzvy).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu ve smyslu § 46 odst. 1 o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Soud posoudil vztah účastníků jako vztah ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který je limitován zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně uzavřela dne 28.6.2025 s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, v níž se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit smlouvou a zaplatit smlouvou stanovené poplatky (prokázáno úvěrovou smlouvou ze dne 28.6.2025). Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet, přičemž do karty klienta zanesla, že žalovaný, podle jeho sdělení, nemá děti, je zaměstnancem s příjmem 22 500 Kč měsíčně, splácí půjčku měsíční splátkou 3 000 Kč a taktéž ověřila jeho totožnost podle občanského průkazu (prokázáno kartou klienta a občanským průkazem žalovaného; k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaná nepředložila žádné jiné listiny, a to krom metodiky posouzení, která nezachycuje žádné skutečnosti ve vztahu k žalovanému, je pouze obecným dokumentem). Sjednaný úvěr byl žalobkyní vyplacen na účet uvedený žalované dne 28.6.2025 (prokázáno opisem výpisu proplacení smlouvy; číslo účtu žalovaného prokázáno úvěrovou smlouvou ze dne 28.6.2025). Žalovaný následně na svůj dluh ani z části neplnil (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad a výzvou před zahájením vymáhání celého úvěru). Žalobkyně proto úvěr zesplatnila výzvou ze dne 17.10.2025, kdy poskytla žalovanému dnů 14 dnů od data této výzvy a výzvu mu zaslala dne 20.10.2025, jednalo se již o druhou výzvu (prokázáno výzvou ke splacení celé půjčky ze dne 17.10.2025 a podacím archem ze dne 20.10.2025; výzvou ze dne 1.9.2025, podacím archem ze dne 2.9.2025), Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne 14.11.2025 (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 14.11.2025).6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.7. Soud se nejprve zabýval tím, zda věřitel řádně zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, neboť nesplnění této povinnosti způsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 588 o. z. pro rozpor se zákonem a zcela zjevně s veřejným pořádkem (viz § 84 až 89 zákona o spotřebitelském úvěru). Aby žalobkyně splnila povinnosti jí uložené citovanými ustanoveními, musí postupovat způsobem, kterým s náležitou péčí zjistí poměry žadatele, tedy zejména jaké má příjmy, majetek a výdaje, aby byl poskytovatel schopen posoudit, zda je žalovaná schopna dluh splnit. Nepostačuje, pokud vychází toliko z údajů sdělených mu dlužníkem, ale musí si nechat tyto údaje doložit a vyvarovat se jakýchkoliv pochybností o jejich pravdivosti. Vychází-li toliko z údajů, které žadatel uvede a které se jeví jako pochybné, musí postupovat takovým způsobem, aby tato pochybnost byla rozptýlena.8. V daném případě pak žalobkyně vycházela toliko z údajů o žalovaném uvedených v kartě klienta a z fotografie občanského průkazu žalovaného. Přitom údaje uvedené v kartě klienta uvedl žalovaný při uzavření smlouvy. Dále žalobkyně k otázce posouzení úvěryschopnosti žalovaného již doložila jen obecný dokument nazvaný „metodika posouzení“, který však toliko obecně popisuje způsob postupu při ověřování úvěryschopnosti žadatele o úvěr. Nic dalšího žalobkyně netvrdila ani nedoložila. Listinami, které žalobkyně předložila spolu s žalobou soudu k důkazu, nejsou měsíční příjmy ani náklady žalovaného nijak doloženy, ani z nich nevyplývá, že by žalobkyně údaje tvrzené jí žalovaným jakkoliv ověřila (pracovní smlouva, výplatná pásky, příjem člena rodiny atd.) Značné pochybnosti pak budí skutečnost, že v kartě klienta není uvedená výše měsíčních výdajů domácnosti, případně skutečnost, zda žalovaná bydlí v bytě ve výlučném vlastnictví, v podnájmu a podobně. Výši nákladů na bydlení žalovaného žalobkyně nijak nezjišťovala, neověřovala (nebylo to prokázáno). Pokud pak žalobkyně z takto sdělených údajů bez dalšího vycházela, absolutně nemohla podle názoru soudu dostát svým povinnostem ve smyslu ust. § 84 až 89 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť se spolehla jen na údaje, které jí žalovaný sdělil, v důsledku čehož je úvěrová smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a zcela zjevně s veřejným pořádkem.9. Soud proto žalobkyni výrokem I. tohoto rozsudku přiznal toliko bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z. ve výši jistiny (ve výši 6 000 Kč), neboť z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě podepsané vyplývá, že žalovaný neuhradil na smlouvu o úvěru ze dne 28. 6. 2025 ani jednu platbu. Následně soud přiznal podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v souladu s žalobním petitem kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 58,99 Kč (období od 29.11.2025 do 16.12.2025; ode dne splatnosti, který nastal uplynutím poskytnuté lhůty k plnění), a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 17.12.2025 (den následující po kapitalizaci) do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).10. Povinnost k plnění uložil soud žalované v obecné pariční lhůtě podle § 160 o. s. ř., neboť neshledal důvody ke stanovení lhůty delší.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř., dle kterého v případě, že měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V právě projednávané věci měla žalobkyně úspěch srovnatelný s úspěchem žalovaného. Vzhledem k tomu, že rozdíl v úspěchu a neúspěchu účastníků je zanedbatelný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.