25 C 104/2026-15 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 27. 1. 2026 domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 917 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2025 uzavřené prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, . Tvrdila, že na základě předmětné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, k úhradě dluhu byl upomínán upomínkami odeslanými právní předchůdkyní žalobkyně a následně předžalobní upomínkou odeslanou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dne 18. 9. 2025. Celková pohledávka je ve výši 17 917 Kč a sestává se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč a smluvního úroku ve výši 5 917 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka vůči žalovanému postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti , právnická osoba, , na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřila.4. Soud tedy dle § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř., věc projednal na základě účastníky předložených listinných důkazů.5. Pakliže soud nárok uplatnění žalobou částečně zamítl, odkazuje k tomuto soud rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž bylo uzavřeno, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději, a pokud byl žalobní návrh v části zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, než ten, že žalobní nárok není částečně důvodným. Soud k tomu pro úplnost uvádí, že ačkoliv je nutno věc posoudit jinak než dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.6. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, dne 31. 3. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr, neúčelový ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyni úvěr spolu s úrokem ve výši 150 % ročně splácet v minimálních měsíčních splátkách ve výši dle pravidel v čl. III. odst. 1 smlouvy, a to vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru do jeho úplného splacení. Počáteční výše splátky byla sjednána na 2 079 Kč. V čl. VI smlouvy o úvěru byl žalovaný informován, že věřitel je oprávněn za účelem přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného využívat informace z externích dlužnických registrů, zejména SOLUS, nebankovní registr klientských informací a bankovním registrem klientských informací, a za tím účelem jim poskytnout identifikační údaje žalovaného (jméno, příjmení a rodné číslo), a následně jim poslat údaje o úvěru žalovaného a o průběhu jeho splácení, s čímž žalovaný uzavřením smlouvy dle čl. VII. Smlouvy vyslovil souhlas. Dle čl. I smlouvy o úvěru byly nedílnou součástí smlouvy obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (viz smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na bankovní účet č. , č. účtu, dne 31. 3. 2025 částku 12 000 Kč (viz výpis z bankovního účtu). Žalovaný byl k úhradě dluhu opakovaně upomínán právní předchůdkyní žalobkyně, upomínkou ze dne 31. 7. 2025 byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 31. 7. 2025 a vyzván k okamžité úhradě (viz výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 31. 7. 2025). Žalovaná do dnešního dlužnou částku neuhradila, ačkoliv byla k tomu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 18. 9. 2025 (viz potvrzení o podání doporučené zásilky). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka vůči žalované postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (viz Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, Dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 14. 9. 2025 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalované (viz Oznámení o postoupení pohledávky).7. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.8. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. V daném případě je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle shora citovaného ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne 31. 3. 2025.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činn