25 C 27/2026-21 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 6. 11. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 35 825,97 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 1. 2025 uzavřené prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Tvrdila, že na základě předmětné smlouvy žalovaná čerpala spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 28 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 23. 2. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 18. 7. 2026. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a dle žalobkyně zcela v souladu se zákonnými požadavky. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází vedených spol. , Anonymizováno, , insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaný je schopen platit své závazky. Dále žalobkyně vycházela z informací získaných prostřednictvím licence , Anonymizováno, , případně ze žalovaným předložených výpisů z účtu a výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne 24. 1. 2025 v částce 17 000 Kč. Žalobkyní uplatněná pohledávka ve výši 35 546,66 Kč se skládá z jistiny ve výši 16 971,74 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 324,04 Kč, smluvního úroku ve výši 18 227,78 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ ve vášo 18,30 Kč a poplatku za službu „informační SMS servis“ ve výši 4,80 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99% z vyplacené tranše. Dále se žalovaný dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,93% denně z nesplacené části jistiny. Při sjednávání smlouvy si žalovaný zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy službu „informační SMS servis“ v původní výši 22,80 Kč, dále službu „klidné spaní“ v původní výši 84,18 Kč. Žalobkyně se dále na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 279,31 Kč představující smluvní pokutu sjednanou v čl. VIII odst. 1 smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, přičemž žalobkyně požadovala na žalovaném zaplacení smluvní pokuty za první 90 dnů prodlení žalovaného za období od 19. 3. 2025 do 17. 6. 2025. Žalovaný do dnešního dne na žalovanou částku ničeho neuhradil, ačkoliv byl k tomu upomínán.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.4. Soud tedy dle § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř., věc projednal na základě účastníky předložených listinných důkazů.5. Pakliže soud nárok uplatnění žalobou částečně zamítl, odkazuje k tomuto soud rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ., v němž bylo uzavřeno, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději a pokud byl žalobní návrh v části zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, než ten, že žalobní nárok není částečně důvodným. Soud k tomu pro úplnost uvádí, že ačkoliv je nutno věc posoudit jinak než dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.6. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24. 1. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 28 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím dle čl. VI. a VII., přičemž v čl. VI byla sjednána úroková sazba ve výši 0,933% denně, dále byl sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99% z čerpané částky a roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce (RPSN) činila 1 422,87% a první splátka byla splatná dne 23. 2. 2025 a konec doby platnosti kreditového rámce měl nastat dne 18. 7. 2026. Při sjednávání smlouvy si žalovaný zvolil službu „informační SMS servis“ za poplatek ve výši 0,96 Kč denně. V čl. VIII. odst. 1 smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Dle předpisu denních splátek měl žalovaný hradit na splácení poskytnutého úvěru částku ve výši 160,29 Kč denně (viz smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , Příloha: Předpis denních splátek, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, fotografie občanského průkazu, autorizace ověření totožnosti, souhlas se zpracováním osobních údajů). Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posuzovala podle interního dokumentu schváleného ČNB (viz obecné principy posuzování a filozofie společnosti). Žalobkyně vzala za ověřený čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 31 142 Kč, přičemž je uvedeno, že příjem žalovaného byl ověřen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce (viz identifikované příjmy). Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela dále z toho, že žalovaný žije na adrese , adresa, . Domácnost má 3 členy, z toho příjem mají 2 členové domácnosti. Pravidelné měsíční výdaje na půjčky má žalovaný ve výši 17 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení má žalovaný ve výši 3 000 Kč, za další nezbytné výdaje vynaloží 3 000 Kč měsíčně a ostatní zbytné výdaje má ve výši 1 000 Kč měsíčně. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Výše tvrzeného čistého měsíčního příjmu činila 30 000 Kč. Vypočítané minimální výdaje činí 16 830 Kč. Disponibilní příjem v částce 7 900 Kč (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně poskytla žalovanému převodem na bankovní účet č. , č. účtu, dne 24. 1. 2025 částku 17 000 Kč, (viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, sdělení , právnická osoba, . ze dne 4. 2. 2026). Žalovaný uhradil dne 17. 3. 2025 částku 13,35 Kč, dne 16. 5. 2025 částku 9,75 Kč, dne 25. 8. 2025 částku 5,16 Kč, zbývající dlužnou částku neuhradil, ačkoliv byl k tomu vyzván výzvou žalobkyně ze dne 13. 6. 2025 a následně předžalobní upomínkou ze dne 8. 10. 2025 (viz prodlení v délce 91 dní z 16. 6. 2025, výzva k úhradě před podáním žaloby a podací lístek).8. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.9. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvod