25 C 56/2026-18 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 6. 11. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 510 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 1. 2025 uzavřené prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Tvrdila, že na základě předmětné smlouvy žalovaný čerpal dne 24. 1. 2025 spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , který právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , poskytla na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jednorázově do 23. 2. 2025. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala žalobkyně podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. A č.l. 4.2.1. VOP výpisy z účtu (popř. výpisem z účtu/analýzou účtu obstaraným prostřednictvím služby kontomatik), případně dalšími přiloženými doklady za rozhodné období, přičemž z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu, a to dne 24. 1. 2025 v částce 10 000 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr společně s úrokem a poplatkem do data splatnosti a dostal se tak dne 24. 2. 2025 do prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 20. 5. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalovanému na společnost , právnická osoba, , následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2025 postoupila společnost , právnická osoba, pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč, úroku ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 560 Kč 0,1% denně z částky jistiny úvěru od 24. 2. 2025 do 6. 11. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12% p. a. z částky 10 000 Kč ode dne 24. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný do dnešního dne i přes předžalobní výzvu učiněnou prostřednictvím právního zástupce dne 11. 6. 2025 ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.4. Soud tedy dle § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř., věc projednal na základě účastníky předložených listinných důkazů.5. Pakliže soud nárok uplatnění žalobou částečně zamítl, odkazuje k tomuto soud rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ., v němž bylo uzavřeno, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději a pokud byl žalobní návrh v části zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, než ten, že žalobní nárok není částečně důvodným. Soud k tomu pro úplnost uvádí, že ačkoliv je nutno věc posoudit jinak než dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.6. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, a žalovaný uzavřeli dne 24. 1. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 150 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč jednorázově do 23. 2. 2025. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce (RPSN) činila 773,59%. Dle čl. VI. smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z jistiny úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , Všeobecné obchodní podmínky, editace profilu klienta, Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala dle údajů poskytnutých žalovaným v editaci profilu klienta. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela dále z toho, že žalovaný žije na adrese , Jméno žalované B, , , adresa, . Domácnost má 3 členy, z toho příjem mají 2 členové domácnosti, přičemž čistý měsíční příjem je 10 190 Kč, bydlení vlastní, celkový příjem domácnosti 50 000 Kč, náklady na služby a energie 4 200 Kč a ostatní náklady 500 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému převodem na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně, a to dne 24. 1. 2025 částku 10 000 Kč (viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, potvrzení o platbě). Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 20. 5. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalovanému na společnost , právnická osoba, , následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2025 postoupila společnost , právnická osoba, pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2025, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2025). Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ačkoliv byl k tomu vyzván předžalobní upomínkou ze dne , datum, (viz výzva k úhradě před podáním žaloby a podací lístek).7. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.8. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. V daném případě je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle shora citovaného ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne , datum, .13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jin