34 C 199/2025-33 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne , datum, domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat jí movitou věc – osobní automobil tovární značky , jméno FO, , model , jméno FO, , modré barvy, rok výroby , Anonymizováno, , VIN , VIN kód, , SPZ , SPZ, , číslo velkého technického průkazu , IBAN, (dále jen „automobil“). Tvrdila, že se na základě kupní smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, stala výlučnou vlastnicí uvedeného automobilu a že jej žalovanému přenechala do dočasného užívání na základě smlouvy o výpůjčce dopravního prostředku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, uzavřené téhož dne. Žalobkyně uvedla, že tuto smlouvu dne , datum, písemně vypověděla a žalovaného vyzvala k vrácení automobilu, avšak žalovaný vozidlo nevrátil a nadále jej neoprávněně zadržuje. Pro případ, že by již nebylo možné, aby žalovaný automobil žalobkyni vydal, navrhla žalobkyně, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, spolu s příslušenstvím.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud provedl následující důkazy, z nich učinil dílčí skutková zjištění.4. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně byla založena dne , datum, , jejím předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a to v těchto oborech činnosti pronájem a půjčování věcí movitých a výroba, obchod a služby jinde nezařazené.5. Z kupní smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným (bydliště žalovaného označeno adresou , Jméno žalovaného B, , Anonymizováno, , , adresa, ) jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující vyplynulo, že žalovaný převedl vlastnické právo k automobilu na žalobkyni za kupní cenu ve výši , částka, .6. Ze smlouvy o výpůjčce dopravního prostředku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní jako půjčitelem a žalovaným jako vypůjčitelem bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala přenechat automobil bezplatně k dočasnému užívání žalovaným. Doba trvání výpůjčky byla sjednána na neurčitou dobu. Strany smlouvy si sjednaly, že smlouva zaniká mimo jiné písemnou výpovědí smlouvy doručenou vypůjčiteli, a to s účinností ke dni následujícím po dni doručení výpovědi (článek 3 odst. 2 písm. d).7. Z výpovědi smlouvy o výpůjčce dopravního prostředku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému na adresu , Jméno žalovaného B, , Anonymizováno, , , adresa, výpověď smlouvy s odkazem na článek 3 odst. 2 písm. d). Zásilka byla na poštu podána , datum, .8. Z provedených důkazů bylo možné učinit následující skutkový závěr. Žalobkyně je obchodní společností, která se mimo jiné zabývá pronájmem a půjčováním movitých věcí. Dne , datum, nabyla od žalovaného na základě kupní smlouvy osobní automobil , jméno FO, , jméno FO, , modré barvy, rok výroby , Anonymizováno, , VIN , VIN kód, , SPZ , SPZ, , za kupní cenu , částka, , a stala se tak jeho výlučnou vlastnicí. Téhož dne žalobkyně přenechala uvedený automobil žalovanému k bezplatnému dočasnému užívání na základě smlouvy o výpůjčce sjednané na dobu neurčitou, přičemž smluvní strany si ujednaly, že smlouva může být vypovězena písemnou výpovědí doručenou vypůjčiteli s účinností ke dni následujícímu po doručení. Žalobkyně dne , datum, smlouvu o výpůjčce písemně vypověděla a výpověď zaslala žalovanému na adresu jeho bydliště. Výpověď byla podána k poštovní přepravě dne , datum, .9. Na základě provedeného dokazování soud nedospěl k závěru, že by bylo postaveno najisto, kdy byla výpověď smlouvy o výpůjčce žalovanému skutečně doručena. Za této procesní situace žalobkyně, která se z nařízeného jednání omluvila a k jednání se nedostavila, neumožnila soudu, aby jí poskytl poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. a vyzval ji k označení důkazů potřebných k prokázání jejích tvrzení vztahujících se k doručení uvedené výpovědi.10. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle ustanovení o výpůjčce (§ 2193 a násl. o. z.). Podle § 1040 odst. 1 o. z. platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Předpokladem úspěchu vindikační žaloby je tedy jednak prokázání vlastnického práva žalobce k požadované věci, jednak zjištění, že žalovaný věc zadržuje bez právního důvodu.11. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně nabyla předmětný osobní automobil na základě kupní smlouvy ze dne , datum, do svého výlučného vlastnictví. Současně však bylo zjištěno, že téhož dne žalobkyně přenechala tento automobil žalovanému k bezplatnému dočasnému užívání na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené na dobu neurčitou. Žalovaný tedy měl automobil původně u sebe po právu, a to z titulu výpůjčky ve smyslu § 2193 o. z. Za této situace bylo pro důvodnost žaloby rozhodné, zda žalobkyně prokázala zánik právního důvodu, na jehož základě žalovaný automobil užíval a měl jej ve své dispozici. Smluvní strany si sjednaly, že smlouva o výpůjčce může být vypovězena písemnou výpovědí doručenou vypůjčiteli s účinností ke dni následujícímu po doručení. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, kdy, případně zda vůbec, byla výpověď smlouvy o výpůjčce žalovanému doručena. Nebylo-li postaveno najisto doručení výpovědi, nebylo možno učinit ani závěr o tom, že výpůjčka zanikla, a že žalovaný od určitého okamžiku zadržuje předmětný automobil bez právního důvodu.12. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, totiž že právní důvod užívání a držby vozidla žalovaným zanikl. Nebylo-li prokázáno, že žalovaný věc zadržuje neprávem, nejsou splněny předpoklady pro vyhovění žalobě podle § 1040 odst. 1 o. z. Soud proto žalobu na vydání osobního automobilu jako nedůvodnou zamítl včetně eventuálního petitu.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by mu v řízení vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady. Za této situace soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.