35 C 48/2026-39 – Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 23. 10. 2024 uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně a uhradila toliko 8 074 Kč, vyzval žalobce žalovanou dopisem ze dne 12. 9. 2025 k uhrazení celého dluhu. Přes výzvu žalovaná dluh neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 23. 10. 2024 uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla být žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách (prokázáno smlouvou včetně obchodních podmínek, sdělením banky a kopií občanského průkazu). Žalované byly prostředky vyplaceny zasláním na účet žalované (prokázáno potvrzením o platbě). Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně (uhradila dle bilance částku 8 074 Kč), vyzval žalobce žalovanou dopisem ze dne 12. 9. 2025 k uhrazení celého dluhu (prokázáno předmětnou výzvou spolu s dokladem o odeslání). Přes výzvu žalovaná dluh neuhradila (prokázáno předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání).4. Žalobce při stanovení jejích poměrů vycházel ze skutečnosti, že je poživatelkou starobního důchodu 16 200 Kč, platí splátky jiným společnostem 9 000 Kč a neprochází registry (prokázáno kartou klienta).5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti.6. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Soud se ve smyslu § 84-89 zákona zabýval tím, zda žalobce zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (vizte rozsudek ESD ve věci C679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018).7. Soud však uzavřel, že žalobce nezkoumal schopnost žalované dluh splnit řádně, neboť vycházel z příjmu starobního důchodce. Vzhledem k tomu, že žalované je k dnešnímu dni 27 let, je vyloučeno, aby měla takový příjem. Za této situace soud uzavřel, že zkoumání schopnosti žalované dluh splnit bylo zcela formální záležitostí.8. Vzhledem k tomu, že žalobce nezkoumal řádně schopnost žalované dluh splnit, nedostál svým povinnostem, čímž způsobil absolutní neplatnost smlouvy. Soud proto žalobci přiznal nároky z mimosmluvního závazku dle § 87 zákona.9. Pokud jde o splatnost tohoto závazku vycházel soud z citovaného ustanovení a určil ji podle možností žalované dluh uhradit (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V řízení se z obsahu spisu nepodávají žádné okolnosti, z nichž by vyplývalo vyloučení možnosti žalované dluh uhradit na základě předložené výzvy v dikci § 1958 odst. 2 o. z., přičemž takové okolnosti by byla povinna tvrdit a prokazovat žalovaná (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025), přistoupil soud k závěru, že k tomuto datu poskytnuté prostředky měla žalovaná k dispozici, a tedy bylo v její možnostech dluh uhradit (vizte rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 64 Co 470/2024, nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 15 Co 52/2025).10. Obecně se dluh se stává splatným na základě výzvy podle § 1958 odst. 2 o. z. dnem následujícím po vyzvání dlužníka. Je-li dlužník vyzván k zaplacení dluhu distančním způsobem, je výzva účinná dnem, kdy se dostane do dlužníkovy dispozice. Není-li v řízení prokázáno jinak, soud vychází z domněnky doby dojití dle § 573 o. z., tedy že výzva byla dlužníku doručena 3. den (v případě doručování do zahraničí 15. den) od odeslání dlužníku.11. Soud proto v daném případě s ohledem na odeslání zesplatňujícího dopisu stanovil splatnost na den 1. 10. 2025. Dnem následujícím se dostala žalovaná do prodlení.12. Soud za této situace přiznal žalobci poskytnutou jistinu poníženou o již uhrazené splátky, a to spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ode dne následujícího, kdy došlo ke splatnosti dluhu, maximálně za dobu, kterou žalobce požadoval.13. Následně soud zamítl nároky, které již zanikly a které nebyly platně sjednány. Soud dále zamítl příslušenství v rozsahu, na nějž žalobci nevznikl nárok.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 615,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 693 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 980 Kč ve výši 835,80 Kč.