6 C 45/2026-157 – Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 205 950,70 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 21. 6. 2024. Tvrdila, že spolu s touto smlouvou byla uzavřena dohoda o konsolidaci, na jejímž základě byl úvěr ve výši 150 000 Kč použit na úhradu dluhů žalovaného z jiných smluvních vztahů a zbytek úvěru ve výši 63 398 Kč byl žalovanému vyplacen dne 21. 6. 2024. Úvěr měl být splacen ve 48 měsíčních splátkách po 10 468 Kč, byl poskytnut s úrokovou sazbou 68,34 % ročně. Součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 1 282 Kč. Žalovaný však nesplnil svou povinnost hradit splátky řádně a včas, přičemž uhradil pouze 9x 10 468 Kč a 1x 3 000 Kč. V důsledku prodlení se splácením došlo ke dni 7. 7. 2025 k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění činila nová jistina úvěru, zahrnující původní nesplacenou jistinu a přirostlé úroky, částku 163 894,61 Kč. Žalobkyně dále uplatňuje nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení s jednotlivými splátkami, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny od 9. 7 2025 do dne podání žaloby ve výši 37 694,70 Kč, úrok ve výši 68,34 % ročně z částky 142 698,75 Kč od 9. 7. 2025 do 1. 8. 2025 ve výši 6 241,92 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 142 698,75 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 9. 7. 2025 dosáhne částky 529 113,60 Kč, a úhrady za pojištění schopnosti splácet ve výši 2 564 Kč. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval a ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalobkyně dále doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala z dokladů o příjmech, z registru NRKI, interního scoringu a z prohlášení žalovaného; vycházela z údajů, podle nichž měl žalovaný čistý měsíční příjem 120 000 Kč, celkové měsíční náklady 36 018 Kč a disponibilní částku 82 982 Kč. Vycházela dále z formuláře hodnocení klienta a bankovních výpisů, na jejichž základě ověřila existenci účtu, zaměstnání a stabilní příjem, přičemž žalovaný současně prohlásil pravdivost údajů a absenci dalších dluhů. Při posouzení výdajů převzala údaje sdělené žalovaným, tj. náklady na bydlení 20 040 Kč, vyživovací povinnost 6 980 Kč a splátku dalšího úvěru 4 138 Kč; ostatní výdaje posuzovala podle sdělení žalovaného a standardizovaných minimálních částek.3. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal ani zčásti. Uvedl, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť žalobkyně před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného; nezjistila si dostatečné a spolehlivé informace o jeho příjmech a výdajích a nevycházela z podkladů doložených relevantními dokumenty, ale pouze z jeho tvrzení. Namítl, že samotná nepodložená prohlášení nemohou být dostačujícím podkladem pro posouzení schopnosti úvěr splácet a že žalobkyně měla tyto údaje aktivně prověřovat a uchovávat o tom odpovídající dokumentaci.4. Z provedeného dokazováním soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit úroky v sazbě 68,34 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 10 468 Kč včetně pojištění schopnosti splácet (prokázáno oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 6. 2024 vč. přílohy – splátkového kalendáře a vč. dodejky prokazující doručení žalovanému s datem uložení na poště 27. 6. 2024, návrhem na uzavření smlouvě o úvěru ze dne 21. 6. 2024, předsmluvním formulářem vztahujícím se ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ). V návaznosti na úvěrovou smlouvu č. , hodnota, žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu o konsolidaci, kdy část úvěru ve výši 86 602 Kč měla být započtena na dluh žalovaného u žalobkyně ze smlouvy č. , hodnota, a zbylá část ve výši 63 398 Kč měla být vyplacena žalovanému (prokázáno dohodou o konsolidaci ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 6. 2024).5. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z toho, že žalovaný má příjem ze zaměstnání u , jméno FO, 120 000 Kč a výdaje 36 018 Kč, které sestávají z životního minima 4 860 Kč, výdajů na děti 6 980 Kč, splátek 4 138 Kč a výdajů na bydlení 20 040 Kč; kalkulovala tedy s volnými zdroji 82 018 Kč (prokázáno hodnocením klienta ze dne 21. 6. 2024). K datu 21. 6. 2024 žalovaný podal 6 žádostí o úvěr u bank či finančních institucí (prokázáno výpisem z nebankovního registru klientských informací). Žalovanému na účet dne 1. 3. 2024 byla připsána platba 99 156 Kč, dne 2. 4. 2024 platba 291 212 Kč, dne 2. 5. 2024 platba 98 195 Kč a dne 3. 6. 2024 byla připsána platba 98 195 Kč, všechny s popisem „, Anonymizováno, “ (prokázáno výpisem z účtu č. , č. účtu, s názvem účtu , jméno FO, ze dne 21. 6. 2024 s nastaveným filtrem na období od 1. 2. 2024 do 21. 6. 2024, příjmové platby, tuzemské platby, platby kategorie 17, částka od 94 000 Kč). K datu 23. 7. 2025 měl žalovaný v registrech BRKI a NRKI celkem , hodnota, kontraktů, s celkovou měsíční splátkou 214 383 Kč, celkovou výší částky k doplacení 12 637 163 Kč a s nesplacenou částkou po splatnosti 401 571 Kč. V červnu 2024 měl žalovaný dluhy (součet zbývajících splátek): u , právnická osoba, ve výši 118 098 Kč a 8 361 336 Kč, u , právnická osoba, ve výši 289 057 Kč, 83 111 Kč a 171 271 Kč, u ČSOB ve výši 326 928 Kč a 186 100 Kč, u , právnická osoba, ve výši 26 163 Kč a 203 020 Kč, u , právnická osoba, ve výši 35 060 Kč, u , právnická osoba, ve výši 80 934 Kč a u , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 80 000 Kč (prokázáno komplexním výpisem z registrů ze dne 23. 7. 2025). Žalobkyně dne 21. 6. 2024 převedla částku 86 602 Kč na účet č. 192673560247/0100 s popisem „razdva pujcka 930038“ a dále částku 63 398 Kč na účet žalovaného (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaný zaplatil žalobkyni 97 212 Kč (prokázáno kartou klienta ze dne 23. 2. 2026). Žalobkyně výzvou ze dne 3. 6. 2025 upozornila žalovaného na jeho prodlení se splátkami, vyzvala ho k jejich úhradě a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru (prokázáno výzvou k zaplacení ze dne 3. 6. 2025). Žalobkyně prohlásila dne 7. 7. 2025 závazky ze smlouvy za okamžitě splatné a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 168 256 Kč (oznámení ze dne 7. 7. 2025). Žalovaný byl dále žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 4. 2. 2026 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 4. 2. 2026).6. Z listiny prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru soud neučinil žádná skutková zjištění.7. Po právní stránce soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Po