16 C 391/2021-25 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne [datum], [datum] a [datum] využila [anonymizováno] pohotovostní služby žalobce, za což nezaplatila regulační poplatek vyúčtovaný daňovými doklady. Žalovaná byla před podáním žaloby ve dnech [datum] a [datum] vyzývána k úhradě dlužné částky na poslední známé adresy. 2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož žalovaná u žalobce využila ve dnech [datum], [datum] a [datum] pohotovostní službu, za což jí byl vystaven daňový doklad [číslo] splatný dne [datum] na částku [částka], daňový doklad [číslo] splatný dne [datum] na částku [částka] a daňový doklad [číslo] splatný dne [datum] na částku [částka]. Žalovaná svůj dluh co do částky [částka] písemně uznala (dne [datum] co do částky [částka] a dne [datum] co do částky [částka]). Žalovaná však dlužnou částku ve výši [částka] ani přes výzvu nezaplatila. 5. Soud věc posoudil podle § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“), načež dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Soud vzal za zjištěné, že žalobce třikrát poskytl žalované [anonymizováno] pohotovostní službu, za níž žalovaná nezaplatila regulační poplatek ve výši třikrát po [částka]. Žalovaná svůj dluh co do výše [částka] písemně uznala ve smyslu ust. § 2053 o. z., přičemž žalobci na svém dluhu v celkové výši [částka] ani přes výzvy ničeho nezaplatila. Soud proto I. výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž žalobci přiznal i zákonný úrok z prodlení z jednotlivých fakturovaných částek. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšnému žalobci v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobce sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z paušálních náhrad hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve výši dvakrát po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tak náklady řízení žalobce činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů.