41 C 58/2021-38 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky, kterou žalobce žalované poskytl na základě smlouvy ze dne [datum]. Žalobce tvrdil, že smlouva byla poskytnuta prostřednictvím poskytovatele platebních služeb malého rozsahu na webu [webová adresa] pomocí prostředků komunikace na dálku za použití vygenerovaných kódů. Na základě smlouvy pak žalobce žalované poskytl celkovou částku [částka] sníženou o [částka] coby provizi pro zprostředkovatele. Žalovaná uhradila pouze první dvě splátky v celkové výši [částka], pročež se zápůjčka stala okamžitě splatnou ke dni [datum]. Kromě zbývající jistiny ve výši [částka] žalobce nárokoval také smluvní úrok z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a smluvní úrok ve výši 56 % ročně z dlužné částky. 2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. 3. Soud při jednání (k němuž se účastníci bez omluvy nedostavili) provedl dokazování, na základě něhož dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Účastníci spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o půjčce prostřednictvím prostředků umožňujících komunikaci na dálku, a to za použití prostých elektronických podpisů. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím zprostředkovatele P2 [právnická osoba] (dále jen„ zprostředkovatel“), na jehož účet žalobce zaslal částku ve výši [částka] a z jehož účtu poté byla na účet žalované připsána částka [částka]. Ve smlouvě o půjčce účastníci sjednali, že částka [částka] je jednorázovou platbou za zápůjčku a že náleží žalobci coby věřiteli. Účastníci též ve smlouvě sjednali smluvní úrok ze zapůjčené částky ve výši 56 % ročně a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,15 % denně. Doba trvání zápůjčky měla činit 6 měsíců a jednotlivé splátky ve výši [částka] měsíčně byly splatné ke každému 14. dni v měsíci. Výzvou ze dne [datum] pak žalobce vyzval prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě částky ve výši [částka] s příslušenstvím, přičemž ji upozornil na to, že závazek je ode dne [datum] po splatnosti. Ze statistických dat o úrokových sazbách korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v říjnu 2020 pak soud zjistil, že obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami domácnostem na spotřebu v daném měsíci činila 3,06 % až 7,87 % ročně. 4. Soud věc po právní stránce posoudil zejména podle § 2390 až § 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle § 588 o. z. a § 1970 o. z. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora uvedených ustanovení pak soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o půjčce, byť ji uzavřeli na dálku pouze za užití prostých elektronických podpisů, které neumožňují ověření, že jednajícími osobami skutečně byl žalobce a (především) žalovaná. O tom, že spolu účastníci sjednali to, co bylo obsahem smlouvy o půjčce, nicméně svědčily výpisy z bankovních účtů. Skutečnost, že majiteli bankovního účtu, z něhož byla odeslána částka [částka] a na nějž byla poté připsána částka [částka], byli žalobce a žalovaná, přitom soud ověřil dotazem na příslušné banky, neboť potřeba tohoto důkazu vyplynula z obsahu spisového materiálu. Soud dále shledal, že ujednání o smluvním úroku ve výši 56 % ročně z jistiny zjevně odporovalo dobrým mravům, neboť značně převyšovalo obvyklou úrokovou sazbu sjednávanou v daném čase bankovními subjekty, která se pohybovala v rozmezí od 3,06 % do 7,87 %. To platilo tím spíše v situaci, kdy účastníci vedle úroku sjednali též poplatek ve výši [částka] za poskytnutí zápůjčky, který svou povahou plnil stejný účel jako úrok. [příjmení] [částka] z jistiny ve výši [částka] již činila 16,7 % ročně, tj. více, než kolik by odpovídalo dvojnásobku úrokové sazby poskytované domácnostem na spotřebu v říjnu 2020. [příjmení] poplatek, který plnil funkci úroku ve výši [částka] tak soud považoval za dostačující, přičemž nepovažoval za rozhodné, že tento úrok byl fakticky uhrazen zprostředkovateli zápůjčky. Účastníci ostatně ve smlouvě sjednali, že tento poplatek náleží věřiteli, tj. žalobci (účet zprostředkovatele pak byl pouze platebním místem). Soud tak na základě shora uvedeného shledal sjednaný úrok ve výši 56 % ročně z částky [částka] za odporující dobrým mravům, a ujednání o něm tedy za absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaná dle (v řízení nezpochybněného) tvrzení již uhradila na jistinu částku [částka], uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] (tj. [částka] mínus [částka]) společně se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z této částky (I. výrok), tak, jak žalobce požadoval, když toto ujednání o smluvním úroku z prodlení soud považoval za souladné s § 1970 o. z. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (II. výrok). 7. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v této věci úspěšný v rozsahu 78 % (viz I. výrok) a neúspěšný v rozsahu 22 % (viz II. výrok), přičemž při určení úspěchu a neúspěchu je třeba zohledňovat i příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Při odečtení neúspěchu od úspěchu tak má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 56 %. Jeho náklady sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta ve výši [částka] za tři úkony právní služby po [částka] (§ 7, § 8 a § 11 advokátního tarifu). K tomu bylo dále třeba připočítat paušální náhradu hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, jakož i náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobce činily [částka]; 56 % z této částky pak činilo [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. 8. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.