10 C 1/2022-21 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 1 007 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná jako cestující bez platné jízdenky využila dne [datum] přepravních služeb [právnická osoba] dráhy, čímž se bezdůvodně obohatila v rozsahu jízdného stanoveného ve výši podle tarifu [anonymizováno] drah, a to v částce 7 Kč. Za porušení vyhlášky o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu vyměřila [právnická osoba] dráhy žalované přirážku ve výši 1 000 Kč. Společnost [obec] dráhy na základě smlouvy ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná byla k úhradě svého dluhu vyzvána předžalobní upomínkou, neuhradila ale ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož žalovaná cestovala dne [datum] vlakem [číslo] ve směru [obec]. Žalovaná se neprokázala platným jízdním dokladem, proto s ní bylo pověřeným zaměstnancem [právnická osoba] dráhy sepsáno [anonymizováno] o nedodržení [anonymizováno] a [anonymizováno] o závadách a byla vyzvána k úhradě jízdného ve výši 7 Kč a přirážky ve výši 1 000 Kč. Totožnost žalované byla ověřena z jejího občanského průkazu. Společnost [obec] dráhy následně jako postupitel pohledávku za žalovanou ve výši 1 007 Kč spolu s příslušenstvím a všemi souvisejícími právy smluvně postoupila na žalobkyni. Žalobkyně následně dne [datum] žalované postoupení pohledávky oznámila a současně jí předžalobně vyzvala k úhradě dluhu. 5. Soud věc posoudil podle § [číslo], § [číslo], § 1970 a § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jakož i podle § 3, § 7 a § 15 vyhlášky o přepravním řádu a podle § 37 zákona o dráhách, načež dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Soud vzal za zjištěné, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba] dráhy dne [datum] smlouvu o přepravě osoby ve smyslu § 2550 o. z., přičemž se žalovaná jako cestující na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem, a proto jí vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] dráhy jakožto právní předchůdkyni žalobkyně kromě jízdného také přirážku stanovenou v přepravních podmínkách, resp. tarifu [právnická osoba] dráhy. Výše stanovené přirážky přitom byla v souladu s § 37 odst. 6 zákona o dráhách. Aktivní věcná legitimace pak svědčí žalobkyni, jíž byla pohledávka [právnická osoba] dráhy postoupena. Žalovaná byla o změně věřitele informována v rámci předžalobní výzvy podané dne [datum], avšak ani na základě této výzvy dlužnou částku v celkové výši 1 007 Kč nezaplatila, v důsledku čehož se dostala do prodlení. Na svou obranu přitom neuvedla nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnila. Dále z provedených důkazů vyplývá, že žalované v době jízdy bez platného jízdního dokladu bylo 17 let. Dle názoru soudu si žalovaná v tomto věku musela být plně vědoma, že za využití přepravních služeb se platí jízdné a jaké důsledky jízda bez platného jízdního dokladu obnáší. Soud neshledal žádné skutečnosti, pro které by uložení povinnosti zaplatit přirážku za jízdné ve výši 1 000 Kč tehdy nezletilé žalované bylo v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a vedle jistiny žalobkyni přiznal i úrok z prodlení z částky 1 007 Kč od [datum], tj. ode dne následujícího po vystavení na místě splatné přirážky a náhrady, do zaplacení ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a kvalifikovaná výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátce této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 1 489 Kč. K takto vypočtené částce nákladů řízení soud dodává, že se v této věci jednalo o žalobu podanou na ustáleném vzoru užívaném ve skutkově i právně obdobných věcech. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.