10 C 2/2022-23 — Okresní soud Praha-západ

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala, aby jí žalovaný zaplatil výše uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem osobního motorového vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Vozidlo nemělo ode dne [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně má proto právo podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, na příspěvek do garančního fondu za dobu, po kterou vozidlo bylo provozováno v rozporu se zákonem (nemělo uzavřené povinné ručení), výše příspěvku činí dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška ministerstva financí“), částku 65 Kč za jeden den. Žalobkyně tedy uplatňuje částku 5 590 Kč za příslušný počet dní prodlení (celkem 86 dní) tak, jak shora uvedeno, a náklady na upomínání a vymáhání ve výši 300 Kč. Dále žalobkyně v žalobě uplatnila další nárok, a to na zaplacení částky 7 385 Kč, neboť výše zmíněné vozidlo žalovaného nemělo uzavřeno pojištění odpovědnosti provozu vozidla také v období ode dne [datum] do [datum]. Jednalo se celkem o [anonymizováno] dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, žalobkyně tedy uplatňuje částku 7 085 Kč za příslušný počet dní prodlení a náklady na upomínání a vymáhání ve výši 300 Kč. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož byl žalovaný od [datum] vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž k tomuto vozidlu nebylo v obdobích od [datum] do [datum] a následně ode dne [datum] do [datum] sjednáno povinné ručení (viz údaje o vozidle a o (ne) pojištění uvedené ve výzvě k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] za následné nepojištěné období ze dne [datum] a ze dne [datum]). Žalobkyně proto žalovaného vyzvala dopisy ze dne [datum] a [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných k vozidlu [registrační značka] ve stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzvy s tím, že denní sazba tohoto příspěvku činila 65 Kč, tzn. nejprve za 86 dnů bez pojištění celkem 5 590 Kč a poté za [anonymizováno] dnů bez pojištění celkem 7 085 Kč (viz výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] za následné nepojištěné období ze dne [datum] a ze dne [datum]). Žalobkyně žalovaného následně upomenula k úhradě dlužných částek dopisy ze dnů [datum] a [datum], ohledně druhého žalovaného nároku dopisy ze dnů [datum] a [datum] (viz upomínky o úhradě nedoplatků příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dnů [datum] a [datum], [datum] a [datum]) a prostřednictvím inkasní [právnická osoba], a.s., jej dne [datum] vyzvala k úhradě nedoplatků společně s náhradou nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek a zákonným úrokem z prodlení (viz výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne [datum]). Žalobkyně žalovanému rovněž prostřednictvím své zástupkyně zaslala předžalobní výzvu, ve které jej vyzvala k úhradě nedoplatků společně s náhradou nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek a zákonným úrokem z prodlení (viz předžalobní upomínka ze dne [datum] společně s podacím archem). Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 odst. 1 až 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. Ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci a výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný byl v rozhodných obdobích evidován jako vlastník a provozovatel výše uvedeného motorového vozidla, k němuž nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti (povinné ručení), přestože vozidlo bylo evidováno jako provozované. V důsledku porušení této povinnosti vznikl žalobkyni v souladu se shora citovanými ustanoveními zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nárok na úhradu zákonného příspěvku nepojištěných v zákonem stanovené výši za období, kdy vozidlo nebylo předmětem zákonného pojištění. Žalovaný však z tohoto titulu žalobkyni ničeho neuhradil ani na základě písemných výzev a následných upomínek zasílaných jak přímo žalobkyní, tak inkasní společností či zástupkyní žalobkyně a nadále žalobkyni dluží celkovou částku ve výši 13 275 Kč sestávající z neuhrazených příspěvků za nepojištění osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, vypočtených podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. jako součin dnů bez pojištění (v případě prvého nároku 86 dnů; v případě druhého nároku 109 dnů) a příslušné denní sazby (65 Kč); a dále z nákladů, jež žalobkyni vznikly v souvislosti s mimosoudním uplatněním práva na dva příspěvky (tj. v souvislosti se zaslanými výzvami a upomínkami), ve výši dvakrát po 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., tj. náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v úhrnné výši 600 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku, s tím, že žalobkyni přiznal též úrok z prodlení z částky 5 590 Kč, tj. dlužného příspěvku do garančního fondu nepojištěných za období po marném uplynutí lhůty k zaplacení dlužné částky určené ve výzvě k úhradě ze dne [datum] do zaplacení a úrok z prodlení z částky 7 085 Kč, tj. dlužného příspěvku do garančního fondu nepojištěných za následující období, za období po marném uplynutí lhůty k zaplacení dlužné částky určené ve výzvě k úhradě ze dne [datum] do zaplacení, obé ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst.