18 C 243/2022-18 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 530 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný se přepravoval metrem dne [datum] bez platného jízdního dokladu, kdy přirážka k jízdnému činí 1 500 Kč a jízdné 30 Kč. Dlužnou částku žalovaný přes výzvu neuhradil. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalovaný dne [datum] využil přepravních služeb žalobkyně, na výzvu se ale neprokázal platným jízdním dokladem. Vedle jízdného ve výši 30 Kč byla žalovanému vyměřena též přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč podle Smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně. 6. V řízení bylo zjištěno, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podmínky pro přepravu osob, zavazadel, věcí a živých zvířat ve veřejné drážní osobní dopravě a ve veřejné silniční osobní dopravě upravuje vyhláška č. 175/2000 Sb., podle jejíhož § 49 odst. 3 uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Povinnost hradit jízdné a přirážku při neprokázání se jízdním dokladem a příslušnou výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, a to konkrétně v čl. 8 odst. 4. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč (§ 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách). Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svou smluvní povinnost hradit jízdné, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni podle § 37 odst. 5 písm. b) a c) zákona o drahách, ve spojení se smluvními podmínkami a tarifem žalobkyně vedle jízdného 30 Kč rovněž přirážku 1 500 Kč, celkem tedy 1 530 Kč. Proto mu bylo rozsudkem uloženo zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení stanoveným podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč za každý úkon právní služby vykonané advokátem a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek, vyjma soudního poplatku. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s.ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).