22 C 45/2022-19 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dlužného pojistného na základě smlouvy [číslo] uzavřené podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), s počátkem pojištění ode dne [datum]. Účastníci tuto pojistnou smlouvu uzavřeli pomocí prostředků umožňujících komunikaci na dálku na dobu neurčitou. Žalovaný za období od [datum] do [datum], kdy mu bylo vyúčtováno pojistné ve výši [částka], zaplatil pouze [částka], přičemž zbytek dlužné částky nezaplatil. Žalobkyně ho proto vyzvala k úhradě dlužné částky, přičemž ho též upozornila na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku neplacení pojistného. Žalovaný přesto ničeho neuhradil, a tak byla pojistná smlouva ukončena s účinky ke dni [datum]. Za období ode dne [datum] do [datum] činilo dlužné pojistné celkem [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, uplatnila žalobkyně svou pohledávku soudní cestou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož žalobkyně coby pojistitel a žalovaný (v té době podnikatel) coby pojistník uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo tzv. povinné ručení na vozidlo značky [anonymizována dvě slova], [registrační značka], jehož vlastníkem byla společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] a provozovatelem byl žalovaný jako podnikatel. Celkové roční pojistné bylo sjednáno ve výši [částka] s tím, že toto pojistné bylo splatné čtvrtletně ve splátkách po [částka]. Pojištění bylo sjednáno s počátkem od [datum] a čtvrtletní platby měly být hrazeny ke dnům 21. 5., 21. 8., 21. 11., 21. 2. Žalovaný sjednané splátky pojistného však řádně nehradil, neboť zaplatil pouze první platbu a další platby již nikoliv. Protože další platby neuhradil ani na základě upomínky, zaniklo sjednané pojištění ke dni [datum]. Za období ode dne [datum] do dne [datum] činil celkový dluh na pojistném částku [částka]. Žalovaný tuto částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky. 5. Soud věc posoudil zejména podle § 12 odst. 1 písm. e) a § 13 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti a podle § 1970, § [číslo], § 2804 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), načež dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Soud vzal za zjištěné, že účastnici uzavřeli pojistnou smlouvu, na jejímž základě sjednali pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, za což se žalovaný jakožto pojistník zavázal platit pojistné v pravidelných čtvrtletních splátkách. Dále bylo prokázáno, že žalovanému vznikl v důsledku zániku pojištění, k němuž došlo z důvodu neplacení pojistného, dne [datum] (tj. den po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené v upomínce) za období ode dne [datum] do [datum] dluh odpovídající částce [částka]. Žalovaný přitom vůči tomuto nároku ničeho nenamítal a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by jej jakkoliv zpochybnil. Soud proto I. výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud žalobkyni přiznal i nárok na zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za požadované období ode dne [datum] (tj. po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v souvislosti se zánikem pojistné smlouvy) do zaplacení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobkyni dále přiznal také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vzhledem k tomu, že se jednalo o právní poměr mezi dvěma podnikateli vyplývající z podnikatelské činnosti, kdy žalovaný smlouvu uzavíral jako podnikatel (podnikatelskou činnost ukončil až dne [datum]). Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil ve II. výroku tohoto rozsudku lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.