36 C 41/2021-105 — Okresní soud Praha-západ

1. Okresní soud Praha – západ rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] zamítl žalobu jíž se žalobci domáhali určení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], a to tak, že jsou vlastníky v režimu společného jmění manželů (výrok I). Dále rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů [částka], ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II). Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobci se domáhali určení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], protože jej nepřetržitě užívají jako vlastní od [datum], kdy koupili sousední pozemek parc. [číslo] s tím, že byli přesvědčeni, že jim náleží, oplotili jej a užívali jako vlastní až dosud, přičemž byli překvapeni, když byla na oplocení vyvěšena cedule realitní kanceláře o prodeji. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, protože žalobci nemohli být v dobré víře, že jim pozemek patří. 2. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalobci nabyli pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] smlouvou kupní ze dne [datum] od [jméno] [příjmení]. Žalovaný nabyl pozemek parc. [číslo] dědictvím. Ačkoli se žalobci dovolávali své dobré víry v to, že koupili pozemek parc. [číslo] společně s pozemkem [číslo], a to z důvodů, že kupní smlouva neobsahovala výměru pozemku a že jej jako vlastní užívali od r. [rok], žalovaný jejich víru vyvrátil sérií skutečností, z nichž se podává, že jak [jméno] [příjmení] tak žalobci již v době převodu vlastnictví znali hranice obou pozemků, protože k návrhu na vklad přiložili vytyčovací náčrt a také proto, že v místě proběhlo vytyčování hranic, přičemž protokol podepsal buď přímo žalobce nebo jím pověřený otec, dále proto, že žalobce získal darem od rodičů pozemek parc. [číslo] již v r. [rok] mohl a měl znát hranice se sousedním pozemkem parc. [číslo]; a také proto, že jeho bratr získal darem od babičky pozemek parc. [číslo] přičemž žalobce a bratra zatěžovalo věcné břemeno oprávněné babičky k bezplatnému užívání pozemků parc. [číslo] dále proto, že žalobce v pozdějších letech inicioval stavební řízení k chatě na pozemku parc. [číslo] předložil geometrický plán; rovněž i proto, že syn žalobců požádal o koupi nebo směnu pozemku. 3. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle ustanovení §§ 992, 1089-1092, 1095 a 3066 občanského zákoníku č. 89/2013 Sb. (dále jen občanský zákoník) a dospěl k závěru, že žalovaný předložil listiny, které objektivně vyvrací pravost držby a poctivost žalobců. Kupní smlouva, kterou nabyli žalobci do vlastnictví pozemek parc. [číslo] sice neobsahuje výměru pozemku, ovšem žalobci k návrhu na vklad přiložili vytyčovací náčrt Ing. [anonymizováno]. [příjmení], z něhož se podává vzájemná poloha pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] jejich vzájemná hranice. Jsou zde i další skutečnosti, které vyvrací pravost a poctivost držby. Především žalobce a jeho bratr nabyli v 90. letech do vlastnictví sousední pozemky parc.. [číslo]. I k jejich nabytí vznikly geodetické listiny (jakož i kolaudační rozhodnutí k později postavené chatě), z nichž se podává jasný obraz tamních pozemků, jejich tvarů a hranic. Ostatně žalobce (nebo jím pověřený otec) se účastnil v 90. letech vytýčení hranic pozemků a protokol podepsal. Zpochybňující skutečností k dobré víře žalobců je též snaha o koupi či směnu sporného pozemku. Správná je podle soudu I. stupně též námitka žalovaného, že výměra sporného pozemku více než dvojnásobně překonává výměru pozemků žalobců, tudíž se nemůže jednat o omluvitelný omyl. Soud I. stupně tedy dospěl k závěru, že nemůže být žaloba důvodná, protože byl prokázán opak tvrzení žalobců. Žalobci nikdy neměli právní důvod, o nějž by pravost držby opřeli. Pokud se dovolávali mimořádného vydržení, scházela jim poctivost držby, kdy od počátku nabytí vlastnictví k pozemku parc. [číslo] mohli a měli vědět, že nabývají pouze tento a nikoli samostatný pozemek parc. [číslo] který je sousední a podstatně větší. Délka držby nemohla nepoctivý stav přeměnit v poctivý. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ustanovení § 151 odst. 1,2 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovanému přiznal právo na jejich náhradu, neboť byl se svou obranou úspěšný, přičemž na straně žalující neshledal žádný důvod k úvaze podle § 150 o.s.ř. Přiznal žalovanému 4 x [částka] jako odměnu za čtyři úkony právní služby jeho právního zástupce, tj. za převzetí věci, sepis vyjádření, sepis repliky a za účast při jednání soudu (§ 9 odst. 1 a § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu); dále mu přiznal paušální náhradu hotových výdajů 4 x [částka] podle § 13 téže vyhlášky; a dále náhradu daně z přidané hodnoty [částka]. 5. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání. V něm namítali, že soud I. stupně porušil jejich procesní práva, když zamítl jejich důkazní návrhy (výslechy účastníků a svědků), ale i žádost o odročení jednání za účelem poskytnutí lhůty žalobcům k doplnění tvrzení. Soud I. stupně podle jejich názoru pouze převzal tvrzení žalovaného. O dobré víře žalobců svědčí i to, že se po celá léta nepokusili zlegalizovat svoji držbu, ačkoli toho mohli docílit, když pozemek byl až do [datum] v KN veden na neexistující osobu [jméno] [příjmení] z [část obce]. Dále namítali, že oni nekontaktovali realitní kancelář za účelem koupě či směny sporného pozemku, ale kontaktoval ji pravděpodobně jejich syn a pokud toto učinil, tak bez vědomí žalobců. Právě toto chtěli žalobci vyvrátit svědeckou výpovědí syna. Pozemek parc. [číslo] tvoří opticky i fakticky jeden celek, jedná se o zalesněné území s řadou vzrostlých náletových dřevin. Toto bylo možné zjistit ohledáním, které soud I. stupně rovněž neprovedl. Dále namítali, že se v rámci řízení dovolávali institutu mimořádného vydržení, neboť předmětný pozemek měli v poctivé držbě po dobu více než dvojnásobně dlouhou, než jaké bylo zapotřebí. Soud I. stupně se s otázkou mimořádného vydržení vypořádal tak, že žalobci nikdy neměli právní důvod, o nějž by pravost držby opřeli. S ohledem na ustanovení § 1095 občanského zákoníku však žalobci žádný právní důvod nepotřebovali. Až do doby, kdy nový vlastník začal nabízet pozemek k prodeji, nikdo jejich držbu žádným způsobem nezpochybňoval. Namítali rovněž, že rozsudek soudu I. stupně je díky nedostatečnému odůvodnění nepřezkoumatelný. Navrhovali, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání uváděl, že jediné tvrzení žalobců ohledně údajného vydržení bylo to, že jim údajně prodávající [jméno] [příjmení] řekl, že by měl být pozemek žalovaného jejich a druhé skutkové tvrzení bylo, že se právní předchůdkyně žalovaného o pozemek nestarala a nezajímala, a proto pozemek užívali. Toto skutkové tvrzení postrádá jakoukoliv specifikaci časovou, tedy od kdy měli údajně pozemek žalovaného držet a v jakém rozsahu ho měli užívat. Pokud by žalobci předmětný pozemek drželi, jednalo by se nesporně o nepravou držbu ve smyslu ustanovení § 993 a contrario občanského zákoníku, když by se v takovou držbu vetřeli svémocně nebo potajmu. Žalobci ještě před nabytím pozemku parc. [číslo] do společného jmění manželů věděli, že jim sousední pozemek parc. [číslo] nepatří, a to jednak proto, že poté, co nabyl vlastnictví k předmětnému pozemku a zadal jeho prodej realitní kanceláři, obrátili se žalobci na tuto kancelář s nabídkou výměny tohoto pozemku za jejich pozemek parc. [číslo] doplatek. To svědčí o tom, že si byli vědomi toho, že nejsou vlastníky sporného pozemku. To, že by se na realitní kancelář obrátil jejich syn bez vědomí žalobců za jejich zády, je zcela absurdní. Žalobci nabyli pozemek parc. [číslo] do SJM na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Součástí návrhu na vklad byl i vytyčovací náčrt Ing. [jméno] [příjmení], ve kterém jsou zakresleny mimo jiných i pozemky parc. [číslo]. Na základě tohoto vytyčovacího náčrtu tak museli znát hranice těchto pozemků a jakýkoliv pokus o držbu pozemku parc. [číslo] nebo jeho části by byl svémocným či potajmu uskutečněným. Žalobce 2 nabyl darovací smlouvou ze dne [datum] pozemek parc. [číslo] který sousedí s pozemkem žalovaného. Součástí návrhu na vklad byl geometrický plán pro zaměření chaty ex. [číslo] situované na darovaném pozemku, na němž jsou rovněž zakresleny pozemky parc. [číslo]. I na základě toho musel žalovaný 2 vědět, že pozemek parc. [číslo] není součástí pozemků v jeho vlastnictví. Rovněž v geometrickém plánu, který žalobce doložil pro stavební řízení o povolení užívání stavby č. e. 226 obsahoval zakreslení pozemků parc. [číslo]. Pozemek parc. [číslo] má výměru 1 702 m2, tedy výměru, která je více než dvojnásobná oproti pozemku v SJM žalobců a rozhodně není marginální do té míry, že by jej omylem mohli žalobci považovat za součást svého pozemku. Kromě toho pozemek žalobců má obdélníkový tvar a s pozemkem žalovaného by tvořil tvar čtvercový. Minimálně od doby nabytí pozemku parc. [číslo] žalobcem do nabytí pozemku parc. [číslo] do SJM b