41 C 119/2021-18 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaných zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] žalovaní uznali svůj dluh vůči žalobkyni a uzavřeli s ní dohodu o splnění tohoto dluhu [číslo] (dále jen„ dohoda o uznání a splácení dluhu“ nebo jen„ dohoda“). V dohodě o uznání a splácení dluhu 1. žalovaná písemně prohlásila, že vůči žalobkyni uznává svůj dluhu vzniklý na základě neuhrazených faktur za dodávky zboží v celkové výši [částka]. Podle dohody o uznání a splácení dluhu se 1. žalovaná zavázala k úhradě dlužné částky dohodnutými splátkami počínaje od [datum] s tím, že pokud bude ve více než pětidenním prodlení se zaplacením kterékoli splátky, stává se splatným celý dluh. 2. žalovaný v rámci dohody o uznání a splácení dluhu učinil vůči žalobkyni ručitelské prohlášení, že žalobkyni uspokojí, pakliže by 1. žalovaná svůj závazek zaplatit dluh nesplnila. 1. žalovaná svůj závazek nesplnila, čímž žalobkyně v souladu s dohodou o uznání a splácení dluhu ke dni [datum] celý dluh zesplatnila. Žalobkyně dne [datum] zaslala oběma žalovaným předžalobní výzvu k plnění, v níž je vyzvala k zaplacení dlužné částky. Na tuto však ani jeden z žalovaných nikterak nereagoval a ničeho neuhradil. 2. Stanovisko žalovaných k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož 1. žalovaná dne [datum] uznala svůj dluh vůči žalobkyni vzniklý v souvislosti s neuhrazenými fakturami za dodávky zboží a uzavřela s ní dohodu o uznání a splácení dluhu. Dle čl. II odst. 1 této dohody měla 1. žalovaná splatit dluh ve výši [částka] na účet žalobkyně prostřednictvím pěti měsíčních splátek vždy k poslednímu dni příslušeného kalendářního měsíce, a to počínaje splátkou ve výši [částka] splatnou dnem [datum] a konče splátkou ve výši [částka] splatnou dnem [datum]. Dle čl. II odst. 2 pak bylo mezi stranami ujednáno, že ocitne-li se 1. žalovaná v prodlení se zaplacením kterékoli splátky po více než pět dnů, stává se celý dluh splatným. Na základě čl. II odst. 4 pak 2. žalovaný učinil vůči žalobkyni dne [datum] ručitelské prohlášení, že pokud 1. žalovaná svůj dluh žalobkyni nezaplatí, uspokojí žalobkyni namísto 1. žalované (viz uznání dluhu a dohoda o splnění dluhu [číslo] ze dne [datum]). Žalobkyně dne [datum] prostřednictvím svého zástupce zaslala oběma žalovaným na jejich poslední známé adresy předžalobní výzvu k plnění, v které ona nezávisle na sobě vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši [částka] a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], a to nejpozději do [datum] (viz předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacích lístků). 5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uznání dluhu (dále jen„ o. z.“). 6. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. 8. Podle § 2021 odst. 1 o. z. má věřitel právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní. 9. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že 1. žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši [částka] písemně uznala ve smyslu § 2053 o. z. a dohodla se s ní způsobu jeho splacení formou měsíčních splátek pod ztrátou výhody splátek v případě pětidenního prodlení se zaplacením byť jen jediné splátky. Pohledávka žalobkyně byla zajištěna písemným ručitelským prohlášením 2. žalovaného, že tento žalobkyni uspokojí, pakliže 1. žalovaná na svém dluhu žalobkyni ničeho nezaplatí, kteréžto prohlášení žalobkyně přijala. První splátka ve výši [částka] byla dle dohody splatná dnem [datum]. Jelikož však 1. žalovaná ve stanovené pětidenní lhůtě žalobkyni splátku neuhradila, stal se dle dohody ke dni [datum] splatný celý dluh ve výši [částka]. Žalobkyně následně dne [datum] vyzvala oba žalované k zaplacení dlužné částky, žádný z žalovaných však žalobkyni dlužnou částku byť jen částečně nezaplatil. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili a neuvedli na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnili. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení dlužné částky jak vůči 1. žalované, tak podle § 2021 odst. 1 o. z. i vůči 2. žalovanému, neboť žalobkyně 1. žalovanou písemně vyzvala ke splnění dluhu, nicméně žalovaná tak ve stanovené lhůtě do [datum], jíž soud pokládá za přiměřenou, neučinila. Žalobkyni tak svědčí právo na zaplacení dlužné částky i vůči 2. žalovanému. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku, s tím, že žalobkyni přiznal též zákonný úrok z prodlení z dlužné částky za období od [datum], tj. ode dne následujícího po zesplatnění dluhu, do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 11. O nákladech řízení soud následně rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně v tomto případě sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 2 úkony právní služby po [částka] dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), za převzetí a přípravu zastoupení a sepis podání ve věci samé a 1 úkon právní služby ve výši [částka] dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu za sepis jednoduché výzvy k plnění ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu; dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaní povinni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval, a to s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného.