8 C 196/2021-63 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [obec] u [obec]. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí v kat. úz. [obec] u [obec], a to pozemků parc. č. st. 59, jehož součástí je rodinný dům [adresa], a parc. [číslo]. S pozemkem parc. [číslo] tyto tvoří jeden oplocený celek, který žalobkyně a její právní předchůdci užívají v dobré víře jako své vlastnictví dlouhou řadu let, nejméně od roku 1955. Užívání pozemku parc. [číslo] nikdy nikdo nezpochybňoval, vlastnického práva k němu se nedomáhal a až z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] žalobkyně zjistila, že v katastru jsou jako vlastník uvedeny žalované. Má tak za to, že vlastnické právo nabyla vydržením. 2. Soud ustanovil žalovaným, jejichž pobyt není znám, opatrovnici – advokátku JUDr. [jméno] [příjmení]. Opatrovnice žalovaných uvedla, že se jí nepodařilo žalované kontaktovat, nezná tedy jejich stanovisko. Rozhodnutí tedy ponechává na úvaze soudu dle výsledků dokazování 3. Podle § 80 písm. c) o. s. ř. žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. 4. Vzhledem k tomu, že projednávaná žaloba má povahu určovací žaloby podle § 80 písm. c) o. s. ř., zabýval se soud nejprve otázkou, zda existuje na požadovaném určení naléhavý právní zájem a zda-li jsou účastníci ve věci věcně legitimováni. Věcnou legitimaci má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o které v řízení jde. 5. Všichni účastníci jsou ve věci věcně legitimováni a rovněž je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť žalobkyně tvrdí, že vlastnické právo k předmětu sporu náleží žalobkyni, přičemž jako vlastník pozemku jsou v katastru nemovitostí zapsány žalované, postavení účastníků se tím stalo nejistým, rozhodnutí soudu by bylo podkladem pro zápis vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí. Jinak než touto žalobou by se žalobkyně změny údajů o vlastnickém právu v katastru nemovitostí nedomohla. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o celkovém skutkovém stavu: Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro obec Březová – [obec], kat. úz. [obec] u [obec], bylo zjištěno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. č. st. 59, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům. Tyto nemovité věci nabyla děděním jako dědička ze zákona po své matce [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum], dle rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, které nabylo právní moci dne [datum] (usnesení ze dne 30. 4. 2019, č. j. 34 D 465/2019-78). Žalované jsou vedeny v katastru nemovitostí jako spoluvlastnice, každá s podílem o velikosti jedné ideální poloviny, pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [obec] u [obec], obec Březová - [obec] (informace o pozemku z KN, list vlastnictví [číslo]). Na fotografiích založených do spisu žalobkyní je viditelné, že oplocení okolo pozemků parc. [číslo] je souvislé, zjevně staršího data. 7. Ze sdělení starostky obce Březová – [obec] soud zjistil, že podle vyjádření sousedů rodina paní [celé jméno žalobkyně] užívala dům [adresa] a zahradu ve stejném rozsahu a hranice pozemku ani oplocení se neměnilo. Přes pozemek nevede ani nevedla žádná cesta. Z lustrace řízení u zdejšího soudu bylo zjištěno, že proti žalobkyni u zdejšího soudu nebyla nikdy podána žádná žaloba, proti právní předchůdkyni žalobkyně [jméno] [příjmení] byla podána pouze jedna žaloba o zrušení věcného břemene; vlastnické právo matky žalobkyně nikdo nezpochybňoval. 8. Z vyjádření sousedů žalobkyně manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v sousedství domu [adresa] bydlí desítky let, znají žalobkyni i její rodinu, potvrzují, že rodiče žalobkyně užívali dům se zahradou ve stále stejném rozsahu, neměnily se hranice pozemku ani oplocení. Žádná cesta, plot ani hranice pozemků uvnitř oplocení nikdy vidět nebylo. 9. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], syna žalobkyně, bylo zjištěno, že dům [adresa] se zahradou je domem po prababičce, od útlého dětství (je ročník narození 1964) do 18 let trávil v místě řadu víkendů, později tam jezdil sice méně, nicméně alespoň několikrát ročně. Pamatuje si na výměnu plotového pletiva okolo roku 1980, nyní je však opět polorozpadlé. Vždy se jednalo o jedinou zahradu, stará dřevěná branka s vjezdem na parcelu byla vždy jen jedna. O tom, že s pozemkem není vše v pořádku, se dověděl až po smrti babičky [jméno] [příjmení] před třemi lety. O osobách žalovaných mu není nic známo. 10. Právně soud posoudil uvedený skutkový stav podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a podle ustálené judikatury. Jako předběžnou otázku soud řešil, zda jsou splněny podmínky pro vydržení vlastnického práva. 11. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let (§ 1091 odst. 2 o. z.). Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. to neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. 12. V projednávané věci žalobkyně netvrdila žádný ani domnělý (putativní) titul, na kterém se její držba k pozemku parc. [číslo] zakládá, nebylo možné vycházet z ustanovení § 1091 o. z., nýbrž z ustanovení § 1095 o. z. Žalobkyně prokázala, že se započtením vydržecí doby její právní předchůdkyně [jméno] [příjmení], byla poctivým držitelem po dobu značně delší než zákonem pro dobu poctivé držby požadovaných dvacet let (minimálně v období let 1980 až 2019), proto vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [obec] u [obec] vydržela. Soud proto žalobě vyhověl. 13. Pokud jde o náklady řízení, soud o nich rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná; vzhledem k tomu, že se žalobkyně náhrady nákladů řízení vzdala, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř.