16 C 356/2023-20 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu dlužného pojistného na základě smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidla [anonymizováno], [registrační značka]. Žalobkyně uvedla, že pojištění zaniklo v souladu s § 12 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), dne [datum]. Přestože žalobkyně žalovanému v souladu se zákonem zaslala upomínku k úhradě dlužného pojistného s upozorněním na možnost zániku pojištění, žalovaný ničeho neuhradil. Za období od [datum] do [datum] pak výše dlužného pojistného činila celkem [částka]. Kromě toho žalobkyně požadovala také kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši za období od [datum], tj. ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného, do [datum], tj. do dne podání žaloby, ve výši [částka]. Protože žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky, domáhala se žalobkyně svého nároku soudní cestou. 2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož žalobkyně coby pojistitel a žalovaný coby pojistník uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [anonymizováno], [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem byl žalovaný. Roční pojistné dle smlouvy činilo celkem [částka]. Pojistné období bylo sjednáno v délce 3 měsíců. První pojistné bylo sjednáno ve výši [částka] a bylo splatné v první den příslušného pojistného období. V upomínce ze dne [datum] pak byl žalovaný vyzván k úhradě dlužného pojistného a současně upozorněn na to, že pojistná smlouva zanikne, nebude-li dlužná částka uhrazena do konce dne [datum]. Žalovaný byl dopisem ze dne [datum] informován o zániku pojištění z důvodu nezaplacení pojistného a dodatečně vyzván k zaplacení dlužného pojistného a poplatku ve výši [částka] za náklady spojené s vyhotovením a odesláním upomínky na dlužné pojistné po zániku pojištění, který byl vyměřen dle sazebníku nákladů žalobkyně. K úhradě částky ve výši [částka] byl žalovaný vyzván též předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 5. Soud věc posoudil zejména podle § 12 odst. 1 písm. e) a § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a dle § 1970, § [číslo], § 2804 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, načež dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Soud vzal za zjištěné, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvy, na jejichž základě sjednali pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, za což se žalovaný jakožto pojistník zavázal platit pojistné. Dále bylo zjištěno, že žalovanému vznikl v důsledku zániku pojištění, k němuž došlo z důvodu neplacení pojistného, celkový dluh na pojistném za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], který žalovaný ani po výzvě, neuhradil. Žalovaný přitom vůči tomuto nároku ničeho nenamítal a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by jej jakkoliv zpochybnil. Soud proto I. výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení z částky [částka] v sazbě stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za období ode dne [datum] (den následující po zániku pojištění) do [datum] (den podání žaloby) kapitalizovaný částkou [částka] tak, jak žalobkyně požadovala. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.