34 C 178/2023-41 — Okresní soud Praha-západ

1. Manžel se obrátil na soud s návrhem na rozvod manželství účastníků uzavřeného dne [datum] v [anonymizováno] s odůvodněním, že manželé nesdílejí společnou domácnost od dubna 2022. Mají společnou dceru, která je již zletilá. Manželství je trvale rozvráceno, manželské soužití se nepodařilo obnovit. 2. Manželka s návrhem na rozvod manželství souhlasila a připojila se k němu. 3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť manželka je státní příslušnicí Ukrajiny a manžel je státním příslušníkem Německa. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne [datum] o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (přepracované znění) (dále jen„ Nařízení“). Podle čl. 3 ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu a) na jehož území: i) mají manželé obvyklý pobyt, ii) měli manželé poslední obvyklý pobyt, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, iii) má odpůrce obvyklý pobyt, iv) v případě společného návrhu má alespoň jeden z manželů obvyklý pobyt, v ) má navrhovatel obvyklý pobyt, pokud zde pobýval nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu, nebo vi) má navrhovatel obvyklý pobyt, pokud zde pobýval nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu, a zároveň je státním příslušníkem tohoto členského státu; nebo b) jehož státními příslušníky jsou oba manželé. V projednávané věci bylo zjištěno, že poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manželky a manžela] adrese stále bydlí, tudíž je dána pravomoc soudů České republiky jakožto soudů členského státu. Rozhodným právem je podle § 50 odst. 1 ve spojení s § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, právo české. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Manželé uzavřeli manželství dne [datum] před matričním úřadem v [anonymizováno]. U manžela se jedná o manželství první, u manželky o manželství druhé. Manželé mají společnou již zletilou dceru [jméno], narozenou [datum]. Společnou domácnost manželé ukončili v březnu 2022. Manželé se vzájemně citově odcizili a manželství se jim již nepodařilo obnovit. Manželka se cítila ze strany manžela být ponižována. Obnovu manželství nyní již oba manželé vylučují. 5. Soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníkům se nepodařilo překonat manželskou krizi, od března 2022 spolu nežijí jako manželé a nesdílí společnou domácnost a ani jeden z nich již nemá na obnovení společného soužití a manželství zájem. Rozvrat manželství byl způsoben vzájemným citovým odcizením, manželka se v průběhu manželství cítila být ze strany manžela ponižována. Manželství je pouze formálním svazkem a neplní svůj společenský účel - je rozvrácené a nefunkční. Obnovení jejich soužití pak nelze očekávat. Manželé mají jedno společné již zletilé dítě. Protože byly splněny všechny zákonné podmínky (§ 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), soud návrhu manželů vyhověl a manželství rozvedl. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). 7. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť proti němu není přípustné odvolání.