36 C 131/2020-1128 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobci se svou žalobou domáhali nahrazení projevu vůle žalovaného pro převedení pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] a pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], obci [obec]. Svůj návrh odůvodňovali tím, že nabyly na základě dědictví restituční nárok po jejich otci, panu [jméno] [celé jméno žalobce], který byl původním žalobcem v této věci. Za 12 let od přiznání nároku se původnímu žalobci podařilo uspokojit necelých 50 %, a to ve veřejných soutěží, kterých se téměř 20x zúčastnil. Nárok se právnímu předchůdci žalobců nepodařilo uspokojit v plné výši, neboť žalovaný postupoval v restitučním řízení liknavě; nabízel nehodnotné pozemky a uspokojoval jiné osoby, než restituenty. Liknavost žalovaného se dále projevuje v prodlévání s vydáváním rozhodnutí potřebných pro účast ve veřejných soutěžích, nebo také v tom, že rozděluje pozemky ve veřejné nabídce na stále menší a menší, čímž ztěžuje možnost restituentů na úplné uspokojení jejich nároků. S ohledem na to se žalobci domáhají vydání pozemků mimo veřejnou nabídku. Žalobci se původně domáhali též vydání pozemků uvedených ve výroku III, ve vztahu k nim však svou žalobu vzali zpět. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Původnímu žalobci poskytoval veškerou potřebnou součinnost pro jeho účast na veřejných soutěžích, což potvrzuje skutečnost, že restituční nárok byl z velké části již uspokojen. Ve zbytku svého nároku byl právní předchůdce žalobců neuspokojen ze své viny. Původní žalobce měl možnost se ve veřejných soutěžích uspokojit, nebyl však dostatečně součinný, nedostatečně se do soutěží hlásil. Konkrétně mezi lety 2010 [číslo], 2016 [číslo] a od roku 2019 se žádných soutěží neúčastnil. Není pravdou, že by žalovaný upřednostňoval uspokojování jiných osob. S ohledem na tyto skutečnost tak nejsou splněny podmínky pro uspokojení žalobců mimo veřejnou soutěž. Co se týče požadovaných pozemků, tak žalovaný neshledával žádné překážky, které by jejich převodu bránily. Jelikož si však neuspokojení svého nároku způsobil původní žalobce sám, je třeba žalobu zamítnout. 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav. 4. Restituční nárok původního žalobce je dán na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 7. 2008, č. j. 24 C 97/2003-239, jež nabylo právní moci dne [datum] (zjištěno z tohoto rozhodnutí s doložkou právní moci). Nevydaný pozemek, na základě kterého nárok vznikl, měl ke dni [datum] hodnotu 336 447 000 Kč (zjištěno ze znaleckého posudku o tržní hodnotě [číslo] ze dne [datum] vypracovaný stav. [jméno] [příjmení], DiS). Pozemkovým fondem byl tento nárok registrován dne [datum] a byl oceněn na 7 685 825,30 Kč; původnímu žalobci bylo sděleno, že se může uspokojit pozemkem z veřejných nabídek podle zákona o prodeji půdy anebo z veřejných nabídek podle zákona o půdě nebo peněžitou náhradou (zjištěno z dopisu Pozemkového fondu ze dne [datum]). 5. Žalovaný informoval původního žalobce, že lze jeho nárok uspokojit z veřejných nabídek podle § 12 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů nebo podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Pozemky, o něž původní žalobce žádal, buďto součástí veřejných nabídek nejsou, nebo jsou užity k upokojení církevních restitucí (zjištěno z dopisů žalovaného ze dnů [datum] a [datum]). 6. Ve věci původního žalobce a žalovaného, v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5, bylo vyhověno žalobě na nahrazení projevu vůle žalovaného k převodu pozemku v obvodu tamního soudu. Soud dospěl k závěru, že žalovaný neplnil své zákonné povinnosti k uspokojení původního žalobce, jeho postup je svévolný a liknavý. K obdobnému závěru dospěl i Městský soud v Praze v rámci odvolacího řízení, který poukázal též na skutečnost, že žalovaný upřednostnil převod pozemků na jiné osoby. Rozsudky byly následně zrušeny Nejvyšším soudem, který nesouhlasil s hodnocením nižších soudů; žalovaný dle názoru Nejvyššího soudu postupoval včasně, bez liknavosti a diskriminace (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 2. 2015, č. j. 42 C 77/2014-96, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2016, č. j. 21 Co 143/2015-245 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, č. j. 28 Cdo 2430/2016-337). 7. Ve věci původního žalobce a žalovaného, v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ, bylo vyhověno žalobě na nahrazení projevu vůle žalovaného k převodu pozemku v obvodu tamního soudu. Soud dospěl k závěru, že žalovaný ignoroval od roku 2001 uspokojení původního žalobce a neplní své zákonné povinnosti; preferuje přitom převádění pozemků za úplatu jiným osobám. Odvolací soud rozhodnutí potvrdil, když dospěl k závěru, že se původní žalobce dlouhodobě aktivně ucházel o uspokojení svého nároku, zatímco žalovaný se svými povinnostmi prodlévá. Vyjádřil též závěr, že i pokud by se původní žalobce neúčastnil žádných veřejných nabídek a nepodával žaloby, nemohl by být svého nároku zbaven; aktivní k uspokojení měl být žalovaný, který však neorganizoval veřejné nabídky pro uspokojení žalobce, nýbrž upřednostnil v převodech pozemků jiné osoby (zjištěno z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 11. 3. 2016, č. j. 6 C 615/2013-211, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2016, č. j. 24 Co 306/2016-273; právní moc 11. 10. 2016). 8. Ve věci původního žalobce a žalovaného, v řízení vedeném u Okresního soudu v Nymburku, bylo vyhověno žalobě na nahrazení projevu vůle žalovaného k převodu pozemku v obvodu tamního soudu. Původní žalobce byl vyloučen z uspokojování svého nároku až do r. 2010, kdy žalovaný nárok poprvé zaregistroval, což žalovaný vůbec nebral v potaz, zatímco v mezidobí nenávratně mizely ve veřejných nabídkách pozemky k uspokojení žalobce. Původní žalobce se pak aktivně svého nároku domáhal, zatímco žalovaný byl pasivní. Rozhodnutí bylo v odvolacím řízení potvrzeno. Nejvyšší soud odmítl dovolání s odůvodněním, že žalovaný jednal vůči původnímu žalobci liknavě, za takového stavu nelze po původním žalobci spravedlivě požadovat další účasti ve veřejných nabídkách a žalobě tak bylo namístě žalobě vyhovět (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. 3. 2018, č. j. 7 C 219/2017-505, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2018, č. j. 21 Co 125/2018-531 a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2019, č. j. 28 Cdo 3611/2018-556). 9. Ve věci původního žalobce a žalovaného, v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5, bylo odvolacím soudem změněno prvostupňové rozhodnutí tak, že se žaloba zamítá. Dle názoru odvolacího soudu byl původní žalobce pasivní, neboť se dlouhodobě nepřihlašoval do veřejných nabídek. Žalovaný tak dle názoru odvolacího soudu liknavý nebyl. Toto rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším soudem, dle kterého žalovaný neuspokojil nárok žalobce, ačkoli ten se aktivně o takový stav ucházel, když se v některých letech aktivně účastnil nabídkových řízení. Žalovaný je v prodlení, chová se liknavě. Částečné uspokojení neznamená, že by postup žalovaného liknavý nebyl. Bylo třeba rozlišovat, zda žalovaný neupřednostnil úplatné převody před uspokojením restitučního nároku o půdě (zjištěno z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2015, č. j. 14 Co 134/2015-995 a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, č. j. 28 Cdo 5408/2015-1040). 10. Ve věci původního žalobce a žalovaného, v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5, byla zamítnuta žaloba na nahrazení projevu vůle žalovaného k převodu pozemku v obvodu tamního soudu, neboť požadované pozemky nebyly ve vlastnictví státu. Odvolacím soudem bylo rozhodnutí částečně potvrzeno a částečně zrušeno a vráceno k dalšímu řízení, neboť se soud prvního stupně dostatečně nezabýval, tím, zda byl postup žalovaného liknavý a svévolný. Dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší soud odmítl. Uvedl, že ani oprávněná osoba se nemůže domáhat převodu jakéhokoli zemědělského pozemku z vlastnictví státu, zejména pak takových, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě. Za pozemek nevhodný k vydání je pak třeba považovat též pozemek zatížený právy třetích osob, čímž se rozumí i takový pozemek, který je ve vlastnictví třetích subjektů (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 4. 2018, č. j. 6 C 201/2011-1522, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2018, č. j. 14 Co 257/2018-1606 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2020, č. j. 28 Cdo 2322/2020-1760). 11. Žalovaný uzavřel kupní smlouvy s třetími osobami o převodu rozličných pozemků: s [jméno] [příjmení] dne [datum]; s [jméno] [příjmení] dne [datum]; s Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum]; s Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum]; se [právnická osoba] a.s. dne [datum]; s Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum]; s obcí [obec] dne [datum]; s obcí [obec] dne [datum]; se společností [právnická osoba] dne [datum]