36 C 142/2023 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 22220 Kč s příslušenstvím z důvodu, že nesplatil úvěr, sjednaný úvěrovou smlouvou [číslo] poskytnutý v rozsahu 15 tis. Kč s úrokem 0,9% denně a se závazkem jej splatit do 30 dnů od poskytnutí, tedy do [datum], přičemž pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1% denně. Žalovaný splatil pouze 4 tis. Kč, a to úhradou z [datum]. Žalobce tedy žádá úhradu dlužné jistiny 15050 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokuty 7170 Kč, která vznikla dohodnutým způsobem za dobu od [datum] do [datum] (den vydání předžalobní upomínky) jako součin 15000 Kč x 0,1% denně. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, bylo řádné, založené na zjištění údajů od úvěrovaného, a na zjištění stavu jeho bankovního účtu, a také na posouzení možností žalovaného pomocí tzv. metody [anonymizováno]. Žalovaný se nevyjádřil. [Anonymizovaný odstavec.] Podle § 2395 o.z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1903 o.z. platí, že (1) Dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. (2) Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že § 86 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. § 87 Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, žalobce jako úvěrující, žalovaný jako úvěrovaný. Soud neměl pochyb o výplatě úvěru k rukám žalovaného, jehož totožnost si žalobce ověřil zasláním kopie občanského průkazu. Soud však shledal zásadní nedostatek v péči úvěrujícího při zkoumání úvěruschopnosti, a to z důvodu, že úvěrovaným sdělené údaje nesouhlasily podstatným způsobem s doloženými listinami, zejména s výpisem z jeho účtu, kdy oproti tvrzením úvěrovaného, že má měsíční výdaje 12 tis. Kč a příjem 34 tis. Kč, se z účtu za jeden jediný měsíc (červen 2021) podává jednak záporný zůstatek účtu, jednak převis odchozích částek nad přijatými. Bylo tedy evidentní, že výpis z účtu a karetní operace v řádech set korun nebo jednotek tis. korun nesouhlasí s tím, co úvěrovaný ke své osobě uváděl, neboli tvrzený kladný převis příjmu nad výdaji kontrastoval s převisem pasiv, podávajícím se z dokladů. Skutečnost, že žalovaný splatil jen 4 tis. Kč, namísto 15 tis. Kč, pak završuje právě uvedenou úvahu, že oproti tvrzením nebyly poměry žalovaného způsobilé k tomu, aby sjednaný úvěr splatil, nadto s poměrně vysokým úrokem (0,9% denně). Soud proto dospěl podle §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru k závěru, že smlouva nebyla platně sjednána, důsledkem čehož vznikly mezi účastníky poměry z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Soud proto započetl částečné plnění spotřebitele na jistinu úvěru (na základní hodnotu bezdůvodného obohacení), tedy 15 tis. minus 4 tis. Kč, a v daném rozsahu žalobě vyhověl, vč. zákonného úroku z prodlení, přiznaného podle § 1970 o.z. a podle nařízení č. 351/2013 Sb., ode dne žalobcem navrženého, neboť v té době byl již žalovaný v prodlení s vrácením jistiny neplatně sjednaného úvěru. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože ta vycházela z předpokladu platně sjednané smlouvy o úvěru, aniž by soud takové právní hodnocení přejal. Smluvní pokuta, jakož i započítání částečné úhrady žalovaného, by nalezlo důvodnost v situaci, kdy by soud shledal smlouvu jako platnou, což se ale z uvedených důvodů nemohlo stát. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o.s.ř. za použití § 142 odst. 2 o.s.ř., když hodnotil rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce jako prakticky stejný (22 x 11 tis. Kč), tudíž rozhodl s výsledkem, že si musí nést každý z účastníků vlastní náklady samostatně. Lhůtu k plnění podle výroku I určil soud obecnou třídenní podle § 160 o.s.ř., aniž by zjistil důvod k jinému určení.