36 C 148/2023 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 16423,45 Kč s příslušenstvím z důvodu, že nesplatila úvěr [číslo] který si vzala ve výši 15 tis. Kč od [právnická osoba], [IČO]. Žalovaná na úvěr splatila pouze 5599,99 Kč, ačkoli měla uhradit úvěrovanou jistinu a sjednané příslušenství 12888 Kč; celkem tedy 27888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1992 Kč. Protože žalovaná nesplácela řádně a včas, úvěrující závazky zesplatnil k 31. říjnu 2021. Dluh žalované tedy činí nesplacená jistina 12192,61 Kč, smluvní úrok 949,45 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5874,09 Kč, náklady vyhodnocení úvěru 1114,02 Kč, inkasní poplatek 2157,84 Kč a smluvní pokuta 4230,84 Kč, vzniklá jako součin sjednané pokuty 0,1% denně z dlužné částky za dobu od [datum] do [datum]. Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou od původního úvěrujícího na základě postupní smlouvy ze [datum] ve spojení s dílčí postupní smlouvou z [datum]. Žalobce vzal před jednáním žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částek, vyjádřených výrokem II rozsudku. Soud řízení zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí podle § 96 odst. 1,2 o.s.ř. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: žalovaná získala od [právnická osoba], [IČO] úvěr ve výši 15 tis. Kč, na základě smlouvy o úvěru z [datum], vlastnoručně podepsané, s úvěrovanou částkou 15 tis. Kč, a s ujednáním o poplatcích a příslušenství, a také se smluvní pokutou, jak žalobce tvrdil (úvěrová smlouva, formulář o spotřebitelských informacích, potvrzení o vyplacení úvěru). Žalovaná splatila pouze 5599,99 Kč (tvrzení žalobce, upomínky, poštovní doklady, postupní smlouva, oznámení o postoupení). Soud vyhověl žalobě částečně, a z jiného právního důvodu, než proto, že by žalovaná nesplnila smluvní závazky. Žalobce sice tvrdil a doložil, že žalovaná smlouvu o úvěru s právním předchůdcem uzavřela a že získala bezhotovostně úvěr 15 tis. Kč, ale nedoložil zkoumání úvěruschopnosti žalované; a zřejmě i proto, po poučení soudu, aby si příslušné listiny připravil k jednání, žalobu částečně omezil. V takovém případě musel soud hodnotit smlouvu o úvěru jako neplatnou, a to v návaznosti na výklad Evropského soudního dvora k předběžné otázce sp.zn. C [číslo] z [datum], položené mu Okresním soudem v Ostravě ESD vyložil, že musí soud členského státu vyvodit všechny účinné prostředky ochrany spotřebitele podle hmotného práva bez námitky, z moci úřední. Neplatnost smlouvy jako sankce stanovená § 87 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se musí prosadit bez námitky spotřebitele, jinak by nebyl dodržen závazný výklad Evropského soudního dvora. Soud tedy dospěl k závěru, že je smlouva neplatná a že žalobci náleží bezdůvodné obohacení podle § 2991 o.z. ve výši, jež odpovídá vyplacenému úvěru, spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. a podle nařízení č. 351/2013 Sb. Od částky nesplacené jistiny soud odečetl částku 5599,99 Kč, o níž žalobce tvrdil, že ji žalovaná zaplatila. Započtení uvedené sumy muselo směřovat proti jistině, neboť ostatní složky úvěru sjednány platně nebyly (příslušenství, poplatky, smluvní pokuta). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť se jednalo o předmět řízení, který nemohl bez platné úvěrové smlouvy obstát (zamítnutí se týká části jistiny a části smluvně sjednaných položek, které zůstaly předmětem řízení i po částečném zpětvzetí žaloby). O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o.s.ř. za použití § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy dospěl k závěru, že rozsah zamítnuté žaloby a také ta část původního předmětu řízení, o níž bylo řízení zastaveno, prakticky vyrovnávají přiznanou jistinu bezdůvodného obohacení; pak se mu jevily úspěch a neúspěch žalobce jako rovnocenné; proto rozhodl s důsledkem, že si každý z účastníků ponese vlastní náklady sám. Lhůtu k plnění podle výroku I určil soud obecnou třídenní podle § 160 o.s.ř., když nezjistil důvod k jinému určení. Soud nevrátil žalobci podle § 10 odst. 3 z.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ani část poplatku, neboť zbylý předmět řízení odpovídal uhrazenému poplatku 800 Kč; při původním započetí řízení v elektronickém rozkazním řízení.