36 C 55/2023 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 10000 Kč s příslušenstvím, jako dluhu z úvěru, který získala od právního předchůdce žalobce: [právnická osoba], [IČO]. Úvěr byl poskytnut ve výši 10 tis. Kč a žalovaná se jej zavázala splatit do [datum]. Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou postupní smlouvou. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, protože byly zneužity její osobní údaje a občanský průkaz, což šetřila policie. Navrhla proto zkoumání pravosti jejího podpisu na smlouvě. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO] vyplatil na bankovní účet žalované částku 10000 Kč, a to dne převodem [datum], což potvrdila [ulice] spořitelna. Jestliže soud vyzval žalovanou ke specifikaci policejního orgánu, který se zabýval zneužitím jejích údajů a průkazu, součinná nebyla. Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou postupní smlouvou z [datum]. Soud hodnotil popsaná zjištění zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. Soud přiznal žalobci právo na plnění z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z., nikoli na základě platně sjednaného úvěru, jelikož žalobce nepřiložil listiny, z nichž by se podávalo spolehlivé zkoumání úvěruschopnosti žalované spotřebitelky v době, kdy měla úvěrová smlouva vzniknout (§§ 86 a 87 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud přiznal žalobci též zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. a podle nařízení č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaná dostala do prodlení nejpozději den následující po splatnosti, kterou žalobce stanovil v neplatné smlouvě o úvěru. Jestliže by nebylo žádného podkladu, byla by žalovaná nucena plnit na výzvu, nicméně poskytl-li žalobce částku 10 tis. Kč podle listiny, o níž se mylně domníval, že zakládá platnou úvěrovou smlouvu, pak je třeba výzvu k plnění spatřovat již v nabídce na uzavření úvěrové smlouvy, a ta zcela jistě platná byla, jelikož nabídka představuje jednostranné právní jednání, založené na projevu vůle podnikatele. Nabídka by bez součinnosti žalované nevznikla (řada údajů vč. bankovního spojení). Pokud jde o námitky žalované, neshledal je soud důvodné, neboť tvrzení o zneužití osobních údajů a průkazu nijak neupřesnila ani nedoložila, a banka jasně potvrdila, že částku získala na účet vedený k jejímu jménu, tudíž i kdyby jí třetí osoba odcizila občanský průkaz, ještě to neznamená, že by měla volnou cestu k zůstatku na bankovním účtu. Vše naopak nasvědčuje tomu, že s úvěrovanou částkou mohla disponovat právě a jen žalovaná. Nadto byla smlouva o úvěru uzavřena elektronicky, bez písemného podpisu, pročež nebylo nutné zkoumat pravost písma, jak žalovaná navrhla. Její bankovní účet pravý byl, na něj úvěrovaná částka došla, tudíž soud žalobě vyhověl. Výrok II vyhlásil soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1,2 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů za právní zastoupení, tj. odměnu zástupce podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 200 Kč za úkony převzetí věci a sepis žaloby a sepis upomínky, a dále náhradu hotových výdajů zástupce 3 x 100 Kč podle § 14b téže vyhlášky; a dále odměnu za písemné podání s důkazním návrhem (dotazem na banku, zda byl úvěr vyplacen na účet žalované) ve výši poloviny z tarifní hodnoty 10 tis. Kč, což podle § 7 advokátního tarifu činí odměnu [číslo] 2 Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300 Kč podle § 13 téže vyhlášky za tento úkon, a dále náhradu daně z přidané hodnoty podle § 151 odst. 2 o.s.ř. ve výši 252 Kč, a soudní poplatek 400 Kč; celkem 2602 Kč O splatnosti k rukám právního zástupce rozhodl soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. v obecné lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.