5 C 272/2023-37 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka], jakožto rozdílu mezi pojistným ve výši [částka], které jí žalovaný zaplatil za období od [datum] do [datum] na základě pojistné smlouvy [číslo] pojistným ve výši [částka], které mu mělo pro toto období být předepsáno. Žalovaný při sjednávání pojistné smlouvy neuvedl pravdivě a úplně veškeré skutečnosti, a to skutečnost, že pojištění se vztahuje na jeho automobil s [registrační značka], který používá v rámci svého podnikání jako vozidlo taxislužby. Žalobkyni tak vznikla škoda ve výši žalované částky. 2. K tomu žalovaný uvedl, že žalobkyně nijak neprokázala, že uvedené vozidlo skutečně bylo provozováno jako vozidlo taxislužby, dále nedoložila výši tvrzené vzniklé škody, ani skutečnost, že nebýt tvrzeného protiprávního jednání žalovaného, dosáhla by rozmnožení svého majetku ve výši žalované částky. Pokud by došlo k vyměření pojistného ve výši [částka], žalovaný by nebyl pojistnou smlouvu uzavřel. Nakonec uvedla, že žalobkyni jakožto pojistiteli jsou dány jiné mechanismy pro případ neuvedení pravdivých informací ze strany pojistníka, a to možnost odstoupit od smlouvy nebo snížit výši pojistného plnění. Z těchto důvodů navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. 3. Soud v rámci dokazování zjistil následující skutkový stav. 4. Žalobkyně učinila dne [datum] žalovanému návrh k uzavření pojistné smlouvy, jejímž předmětem by bylo pojištění předmětného vozidla žalovaného. Žalovaný by se zavázal k placení pojistného ve výši [částka] ročně. Vozidlo by bylo pojištěno pro běžné užití. Zaplacením prvního pojistného mělo dojít k uzavření pojistné smlouvy (návrh pojistné smlouvy). Žalobkyně dne [datum] potvrdila žalovanému uzavření této pojistné smlouvy (pojistka). 5. Žalovaný disponuje od [datum] oprávněním k provozování osobní silniční motorové dopravy pro přepravu nejvíce 9 osob včetně řidiče (výpis z živnostenského rejstříku). 6. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky dne [datum] předžalobní výzvou (předžalobní výzva). 7. Z ostatních provedených důkazů soud nevycházel, neboť měl skutkový stav v dostatečném rozsahu zjištěn ze shora uvedených důkazů. 8. Dle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 9. Dle § 2788 odst. 1 o. z. platí, že dotáže-li se pojistitel v písemné formě zájemce o pojištění při jednání o uzavření smlouvy nebo pojistníka při jednání o změně smlouvy na skutečnosti, které mají význam pro pojistitelovo rozhodnutí, jak ohodnotí pojistné riziko, zda je pojistí a za jakých podmínek, zodpoví zájemce nebo pojistník tyto dotazy pravdivě a úplně. Povinnost se považuje za řádně splněnou, nebylo-li v odpovědi zatajeno nic podstatného. 10. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že spolu uzavřeli pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla žalovaného. [příjmení] však bylo o tom, zdali žalovaný při uzavírání této smlouvy uvedl pravdivé informace, pokud jde o užívání tohoto pojišťovaného vozidla. Žalobkyně svůj nárok opírá o tvrzení, že žalovaný toto neučinil, když označil způsob užívání pojišťovaného vozidla jako běžný, avšak ve skutečnosti vozidlo používal podnikatelským způsobem k provozování taxislužby. S ohledem na to se domáhá náhrady škody v podobě ušlého pojistného, které by byl žalovaný povinen platit v případě, že by vozidlo bylo pojištěno jako vozidlo taxislužby. K tomu soud uvádí, že i kdyby se žalobkyni podařilo prokázat, že žalovaný skutečně při uzavírání předmětné smlouvy některé informace zatajil, či nesdělil zcela úplně, nepředstavovalo by to důvod vzniku práva žalobkyně na náhradu škody, respektive ušlého zisku. Žalobkyni, jakožto pojistiteli, občanský zákoník poskytuje jiné mechanismy, kterým mohla nastalou situaci řešit. Žádné ustanovení jí však nezakládá právo domáhat se v případě porušení povinnosti uvedené v § 2788 odst. 1 o. z. doplatku na pojistném. Pokud tedy žalobkyně zjistila, že vozidlo žalovaného je užíváno k provozu taxislužby, jak tvrdí, mohla postupovat způsobem uvedeným v § 2791 odst. 1 o. z., tedy navrhnout žalovanému novou výši pojistného, a pokud by žalovaný tento návrh nepřijal, vypovědět pojistnou smlouvu s osmidenní výpovědní dobou. Případně by mohla postupovat způsobem dle § 2792 o. z. a pojistnou smlouvu s osmidenní výpovědní dobou vypovědět ihned bez jednání o zvýšení pojistného. Žalobkyně však žádným z těchto způsobů nepostupovala. Nyní se proto nemůže po žalovaném domáhat zpětného doplacení rozdílu v pojistném, když disponovala možnostmi, jak se vyššího pojistného domoci, případně ukončit pojistný vztah, a tyto nevyužila. Nakonec povinnost žalovaného zpětně žalobkyni doplatit rozdíl pojistného neukládalo žádné ustanovení pojistné smlouvy, ani obecných pojistných podmínek žalobkyně. 11. Vzhledem k tomu, že žádné ze speciálních ustanovení týkajících se pojištění, ani smluvní ujednání mezi účastníky nedává žalobkyni právo domáhat se doplacení rozdílu mezi skutečně placeným pojistným a pojistným, které by bylo placeno pro případ pojištění vozidla žalovaného pro podnikatelskou činnost, zabýval se soud otázkou, zdali žalobkyni nemohl vzniknout tento nárok dle obecných ustanovení občanského zákoníku, tedy dle obecné úpravy odpovědnosti za škodu. K tomu, aby mohla odpovědnost za škodu vzniknout (projevit se) vyžaduje zákon kumulativní splnění 4 podmínek, a to porušení povinnosti na straně škůdce, jeho zavinění, vznik škody, a konečně existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním škůdce a vzniklou škodou. Soud se nejprve zabýval otázkou vzniku škody. Škodou se dle § 2952 o. z. rozumí skutečná škoda a ušlý zisk. Skutečná škoda představuje zmenšení majetku poškozeného. Žalobkyně v tomto případě netvrdí, že by se její majetek jednáním žalovaného jakkoliv zmenšil, o skutečnou škodu se tedy nebude jednat. Ušlý zisk poté představuje nedostavení se rozmnožení majetku poškozeného, které by bylo možné očekávat s ohledem na obvyklý chod věcí. Žalobkyně v tomto směru presumuje, že by žalovaný, pokud by při uzavírání pojistné smlouvy uvedl úplné a správné informace, a žalobkyně mu tak stanovila několikanásobně vyšší částku pojistného, pojistnou smlouvu i přesto uzavřel. Žalobkyně však toto v řízení nijak neprokázala. Není tedy zcela jisté, zdali by došlo ve shora popsané verzi tohoto případu k vyššímu rozmnožení majetku žalobkyně, a tedy ani zdali žalobkyni v tomto případě ušel zisk. Žalovanému by se nabízela celá řada možností, jak v takové situaci postupovat, např. pojistnou smlouvu vůbec neuzavírat, uzavřít pojistnou smlouvu s jiným subjektem apod. Alespoň určitá míra jistoty existence ušlého zisku žalobkyně proto není v tomto případě dána. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nevznikla skutečná škoda, ani jí neušel žádný zisk, nebyla dána jedna z nutných podmínek vzniku odpovědnosti za škodu, a tedy tato odpovědnost tak nemohla žalovanému vzniknout. Ze zásady procesní ekonomie se soud již nezabýval zbylými podmínkami vzniku odpovědnosti za škodu, když jejich (ne) naplnění nemohlo na závěrech jeho rozhodnutí nic změnit. 12. Z takto uvedených důvodů soud dospěl k názoru, že nárok žalobkyně nemá oporu v platném právu, je tedy zcela bezdůvodný, pročež byl v celém rozsahu zamítnut. 13. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal právo na jejich náhradu žalovanému v plném rozsahu, neboť byl ve věci zcela úspěšný. Náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odpor, vyjádřením ve věci samé, účast na jednání), každý ve výši [částka] (§ 11 odst. 1, 2, § 8 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a z paušální náhrady hotových výdajů za tyto 4 úkony, každý ve výši [částka] (§ 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).